close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Květen 2008

Malí ale nevítaní.

22. května 2008 v 9:29 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Včera jsem psala o rebarboře a jejím významu pro organismus na jaře. Dneska jsem si proto přivstala, abych tuto dobrůtku upekla. Rebarbora je oloupaná, podušená s cukrem, natřena na těsto a šoupnuta do trouby. Druhou polovinu jsem si nakrájela na krásné měsíčky, některé dokonce dvoubarevné a schovala je do mrazáku. Na další pečení. Plech je v troubě a Eliška ho hlídá, jako ostatně každé jídlo, které je v kuchyni na stole, pracovní desce, nebo v troubě. Vzpoměla jsem si na jednu návštěvu své tetinky . Bylo to sice později v létě, ale pekl se koláč. Dneska už vám skoro nepovím s čím byl, mám pocit, že jahodový. Krásně voněl, nádherně se tetě povedl. Obě dvě i s jejími dětmi jsme se na něj nesmírně těšili. Abychom jej mohli dříve jíst, dala jej teta na parapet okna. Mezitím jsem jí pomáhala s nádobím, pak chystat na stůl, opatrovat děti, na koláč jsme trochu pozapoměli. Blížila se doba oběda a my se nesmírně těšili na ten koláč. S umytýma rukama jsme se slušně posadili ke stolu a čekali. Nedočkali jsme se! Teta najednou plech s parapetu chytila, něco nahlas řekla a celý plech vysypala do koše. Ten mi dala a poslala mě, nic nechápající vysypat ho do popelnice. Celou cestu jsem přemýšlela, co se stalo a proč nesu ten krásný a voňavý koláč do smetí. Když jsem koš vysypala lezl mi po ruce mravenec. Malinkatý rezavý. Setřásla jsem jej a pospíchala nahoru. Tam teta s nějakým práškem sypala okno, parapet a dělala cestičku až do skříně, kde měla zásoby potravy. Tehdy jsem, pochopila ! Tak jako jistě již vícekrát, našli si malinkatí mravenci - faraoni, cestu do lidského příbytku a svou cestičku vedli přímo přes tetino okno na němž byl ten krásný voňavý koláč. Plech byl plný malých trapičů a koláč byl k ničemu. Co jsme tehdy obědvali nevím, ale rozhodně to nebyl koláč s jahodami.

Dobrota na talíři

21. května 2008 v 9:19 Něco dobrého na zub

Reveň (rebarbora)

Jak prospívá rebarbora našemu zdraví, co užitečného obsahuje a jak z ní připravit chutný koláč? Jedním z velmi ceněných léků v arabském léčitelství byla reveň. Arabové ji rozšířili po celém světě, takže i u nás se můžeme těšit z této vytrvalé zeleniny s léčivými účinky. Reveň má velké listy, ze kterých používáme pouze zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy. Tato zelenina brzy raší, takže se z ní postupně odlamují její řapíky až do sv. Jana, později narůstá množství kyseliny šťavelové. Reveň má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitaminu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitaminů skupiny B. Má mnoho niacinu dobrého pro krevní oběh a energii buněk, kyseliny pantotenové pro zdravou pokožku, vlasy a jako zdroj vitality a kyseliny listové pro krvetvorbu a posílení nervové soustavy. Je velmi bohatá na vápník, látku nezbytnou pro stavbu kostí a důležitou pro ženy v menopauze, dále obsahuje draslík, mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a v neposlední řadě je tu hodně vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu. Opatrně ji konzumujeme, pokud máme problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku a při náchylností k průjmu.
Účinky na organismus:
- pomáhá při ochablosti střev a zácpě
- zbavuje tělo škodlivin
- posiluje svaly, nervy a kosti
- pomáhá při hubnutí, váže tukové látky
- posiluje pokožku a vlasy
- aktivuje energii buněk
Je to zelenina používaná jako ovoce, připravují se z ní moučníky, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Při vaření nepoužíváme hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy. Syrová a vařená reveň se dobře zmrazuje.
Rebarborový koláč
250 g polohrubé mouky, 20 g droždí, 70 g cukru krystal, 1 vanilkový cukr, špetka soli a zázvoru, 1 žloutek, 30 g másla, skořice, 3/4 hrnku mléka. Posypka - cukr krystal, polohrubá mouka a máslo, cukr na podsypání.

Smícháme mouku, cukr, vanilkový cukr, sůl, zázvor, žloutek a máslo. Z trochy cukru, vlažného mléka a droždí zaděláme kvásek, nalijeme do mísy a zaděláme středně tuhé těsto. Necháme půl hodiny vykynout a pak prsty rozmačkáme rovnoměrně po celém plechu. Na těsto hustě naklademe oloupanou a nakrájenou rebarboru, přesypeme cukrem, skořicí a posypkou. Pečeme v troubě předehřáté na 170°C asi tři čtvrtě hodiny.
Těstoviny s rebarborou

Pro 4 osoby budete potřebovat:

300 g těstovin, 200 g rebarbory, 80 g cukru, 2 bílé jogurty, 100 g třešní nebo višní na ozdobu, celá skořice, sůl

Oloupanou a omytou rebarboru nakrájíme na centimetrové špalíčky. Těstoviny uvaříme v osolené vodě. Cukr se skořicí svaříme s 5 dl vody. Do vroucí ochucené vody nasypeme rebarboru a velmi krátce ji necháme přejít varem. Získaný kompot necháme 5 minut odstát. Ještě teplou rebarboru vyjmeme a smícháme s uvařenými těstovinami. Před podáváním těstoviny polijeme rozšlehaným bílým jogurtem, který podle chuti přisladíme, ozdobíme třešněmi nebo višněmi.

Zdroj: www.foodlife.cz

Švestkový "krambl" s rebarborou

Ingredience:
500 g švestek
  • 2 stonky rebarbory
  • 2 lžíce cukru
  • 30 g másla na vymazání formy

Na drobenku:
  • 100 g másla
  • 100 g piškotů nebo jakýchkoli zbylých sušenek
  • 50 g polohrubé mouky
  • 50 g cukru, nejlépe hnědého



Moje poprve - III.

20. května 2008 v 9:05 Moje psaní
Dneska kolem našeho profičely tři autobusy s dětmi jedoucími někam na školní výlet. Můj první školní výlet, který si pamatuji byl do ZOO Lešná. Báječný den volna, v kapse dvacetikoruna od našich a ve druhé 5 Kčs od zlaté babičky. Tolik peněz jsem dlouho neměla pro sebe na útratu. Celou cestu jsem rozpočítávala jak s tolika penězi naložím. Musím dovést něco bráškovi, je malý tak to bude něco pro batolata a taky něco pro maminku. Při průchodu pokladnou mě upoutal krásný přívěsek se lvy, ta cena je příhodná 1.50 Kč, šup a mám ho v kapse. Zvířátka se mi líbila, svačinku jsem měla z domu, tak na cukrovou vatu a zmrzlinu, sodovku a pohlednice mám peněz habaděj. Naši nás nikdy nerozmazlovali velkými penězmi a bylo to tak dobře, alespoň jsme se naučili šetřit. Na onom výletě jsem si koupila první sluneční brýle, stály 8 Kčs, ale byly tak krásné, že jsem neodolala. Byly také moje první, každý školní rok jsme někam jeli. Jednodenní výlety pro malé děti jsme zakončili mou první návštěvou Slovenska, v Trenčíně. Tamní hrad je opravdu krásný a jeho hluboká studna, do níž jsme házeli desetníky a počítali, kdy dopadnou mě uchvátila. První dvoudenní výlet jsme pořádalí na Malou Fatru a Oravskou přehradu. Zamilovala jsem si Terchovou, Chopok i Jánošíkovy diery. Na Chopku jsem spáchala první přestupek, vyrýpla jsem si do kalíšku od Leda krásný hořec, dárek pro tatínka na skalku. Učitel sice říkal, že se přesazení nepodaří, ale tento z lásky dovezený lup se nejen dobře uchytil, ale několik roků nám krásně modře zdobil skalku. První návštěva Nízkých Tater je rovněž spojena se školním výletem , ale o tom jsem již někde psala. Školní výlety je kapitola sama pro sebe, tolik věcí se člověkovi vybaví, jenom když se podívá na fotografie. Se školou je spojeno samozřejmě i vysvědčení. První bylo s velikánskou jedničkou a já bežela domů nejkratší cestou, všem se pochlubit. Při tom úžasném běhu jsem někde vytřepala s kapsy klíč od branky v zahradě a pak jsem se nemohla dostat domů. Všechna vysvědčení mám poskládaná ve složce a když si je někdy prohlížím, zjišťuji, že jsem byla docela zdravé dítko, z tělocviku jsme měla vždycky jedničku a to i když jsme nacvičovali spartakiádu. Tu první jsme předváděli jenom u nás, ale byla to docela sláva. My nejmenší žáčci jsme měli skladbu s barevnými májkami a při průvodu městem jsem byla poprve za filmovou hvězdu. Tatínek mě nafilmoval na svou Admiru, bohužel jenom černobíle a bez zvuku. Při promítání těchto amaterských filmů jsme doma vždycky zažívalii spoustu legrace. Kolikátá spartakiáda to byla nevím, ale byla určitě jedna z prvních, Samozřejmě jsem nikdy na žádné nechyběla, i když jenom na městské, nebo okresní úrovni. A mimochodem ten přívěsek se lvíčky mám schovaný.

Natuněný bambula

20. května 2008 v 8:25 Moje psaní
Tak se zase objevil! Dneska v noci. Kdo? No, přece král, král ulice. Začal kroužit okolo někdy po desáté hodině, na své natuněné kobyle, s reproduktory puštěnými na plné pecky. Projíždí se po "svém" království nejraději v noci, kdy jej nikdo nevidí. Modré fáro proletí kolem oken a zahrad, tak rychle, že si nikdo nestačí ani uvědomit co je to za šílený rámus. Jezdí tak kolem celého města, hned je ho slyšet napravo, hned nalevo. Již mnohokrát jsme se sousedy volali na policii, ale než stačili dojet, byl král silnic pryč. Dneska se zase objevil po delší době a o to déle se zdržel. Zastavil se v ulici u jednoho plotku , spustil okénko a začal si něco upravovat v motoře. Už,už se zdálo, že jej sousedi odnaproti chytí (obojí mají malé děti), ale stačil skočit do auta a uháněl pryč. Myslím si, že to nemá v hlavě v pořádku, snad je barvoslepý a plete si den s nocí, nebo, a to se mi zdá nejpravděpodobnější nemá rád lidi a dělá jim naschvály. Je přece král a může si to dovolit.

Bublifuk v koupelně

19. května 2008 v 13:27 | ja |  Moje psaní
Mám plnou koupelnu bílé, nadýchané pěny. Pračka pere a nadměrnou pěnu vypouští rovnou na zem. Hrůza, kdyby to nebylo předzvěstí něčeho špatného, mohl by člověk mít pocit , že je někde v lázních. Sakra, snažím se vodu dostat ven, nejde to, pění a pění. Eliška si mlsně olizuje fousky, v domění, že je to něco dobrého. Odháním ji pryč, ale moc se jí nechce. Vzala jsem hrnec studené vody nalila ho do račky v domění, že se pěna naředí a odteče. Nic, Pění si klidně díl a podlaha je běloučká pěnou. Už to byla poslední dnešní várka prádla a tak se to muselo všechno posmolit. Prádlo jsem pověsila na půdu, podlahu vytřela ale ona "nádherná" pěna sedí v pračce jako začarovaná, už aby byl polovička doma a zachránil mě. Už ho slyším jak frflá, co, že jsem s tím udělala. Já, nic, to pračka sama si hrála na bublifuk a vypouští neustále pěnu. Mám já to ale život.

Tři zmrzlí přišli se zpožděním

19. května 2008 v 11:02 Moje psaní
Po několika opravdu krásných a horkých dnech , se dostavili, oni studení , či spíše ledoví muži. Teplota klesla o skoro 13 stupňů, zahrada se zahalila do mlžného oparu a na studený trávník nechce ani naše Elisa. Marně jsem se ji pokoušela nalákat na míček. Nešla. Rozkvetlé tulipány se snaží vydržet váhu vody ve svých kalíšcích. Nebude to dlouho trvat a voda porazí první list, ten se vyvrátí, voda sice vyteče, ale krása tulipánu je ta tam. Malí rejsci, kteří sotva začali vidět sedí hluboko v podzemí, aby se na ně nedostala voda a chlad. A náš zpívající elegán se ukryl hlouběji do větví smrku, tam kde mu ochranu skýtají husté větve a šišky. Na posečeném trávníku se objevují tůňky dešťové vody, na stéblech trav drobná zrcadélka vody. Cestou do obchodu jsem nafotila tu dnešní pochmurnou náladu. Louže podél chodníku, lidičky s deštníky, stříkající auta - takový je obraz dnešního dne. Beru do rukou knížku a budu si chvíli číst.

Zpěvák

17. května 2008 v 19:00 Moje psaní
Zpíval a zpíval a já hledala a hledala. Koho? No, našeho milovaného kosa! Jeho zpěv se rozléhal po ránu celou zahradou. Mohla jsem si hlavu ukroutit, ale pana zpěváka nebylo nikde vidět. Další zpěváčci mu vesele odpovídali z okolních zahrad. Elinka se líbě protahovala na vlhkém trávníku, který čekal na ostří sekačky. Chvíli sem toho zpěváka hledala, pak jsem se pustila do sekání. Práce to bylo hodně, neb zahrada je poměrně veliká a sekání je práce, kterou mám docela ráda. Šla mi docela od ruky. Najednou mi něco upoutalo zrak. Á, náš zpěvák se usadil na nejhořejší větev smrku a spustil svůj koncert. Několik kroků (naštěstí jsem si vzala foťáček s sebou) a už to pálím, jeden záběz za druhým. on se některý vydaří. Kosák jako by to věděl, se natřásá a točí hlavou do všech stran. A já jsem ráda, že ho mám i posekanou zahradu.

Zajímavé setkání

16. května 2008 v 18:50 Moje psaní
Tak jsem si vzala do práce na noční fotoaparát, abych zvěčnila své milované pracoviště. V noci není co fotit, tak jsem se koukla přes objektiv až ráno. Ale byla jsem asi velice unavena, fotky jsou všelijaké. Kdo chce vidět víc než tady , ať si najde můj druhý fotoblok Obyčejný den a tam je jich více. Škoda počasí, měla jsem úmysl vyfotografovat nádherně kvetoucí pole řepky, ale pršelo a byla mlha. Tak snad jindy. Každá noční služba je vážně jiná. Dneska jsme měli v noci dva příjmy. Nic neobvyklého, ale přesto jsem díky prostudování jednoho chorobopisu rozšířila své obzory. Dozvěděla jsem se, že existuje a velmi dobré služby koná tzv. SCS přístroj k tišení bolesti.
Neurostimulace míšní znamená ovlivnění přenosu bolesti stimulací nervových tkání či struktur pomocí definovaného elektrického proudu. Je využívána nízkonapěťová elektrická stimulace nervů, mozku, a zvláště pak kolaterálních nervových vláken velkého průměru a dorsálního provazce míchy, kdy dochází k blokádě přenosu nervových signálů bolesti do mozku.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2008
Tak jsem se dneska v noci setkala s jedním z 53 pacientů, jež jsou vlastníky tohoto přístrojku.