Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

1. máj

1. května 2008 v 12:18 | ja |  Moje psaní
S oslavou 1. máje - Svátku práce, mám z dob dětství spojenu povinnou docházku do školy a na seřadiště průvodu. Předepsaný byl jiskerský nebo pionýrský kroj, tzn. bílá košile a šátek. I když byla zima, neboť nejednou prvomájový průvod provázelo škaredé počasí, mnohokrát i sníh a déšť. Naše maminka nás vždycky dobře vybavila. Pod bílou košilí jsem měla několik vrstev trik a svetrů, aby mě nebylo zima. Díky této vrstvě jsem v tento jediný den vypadala, že jsem nabrala několik kilogramů. U školy se čekávalo tak půl hodinky, něž nás seřadili dle tříd a hlavně, než dorazily soudužky a soudruzi učitelé. Pak jsme se za hlasitého hovoru, spíše bych řekla řevu, vydali celá škola na hlavní seřadiště. Nižší ročníky 1. a 2. třída, se rozestavily podél trasy průvodu a nastalo pro nás nekonečné čekání v zimě. Soudružky učitelky se marně snažily udržet nás v klidu. Když nám začala být zima, skákali jsme a skandovali hesla. Starší ročníky pokračovaly na seřadiště. Cestou jsme se někteří vrhali do jednotlivých podniků, kde na nás čekaly mávátka, nafouklé balonky a třeba i cukrová vata. Po zařazení do průvodu se opět nějakou dobu stálo, než přišel pokyn vydat se na cestu. Nikdy jsme nechtěli školní transparenty a mávátka, protože s těmi se muselo nazpět do školy. Každý jsme se těšili na konec průvodu, kdy se rozprchneme domů. Pro mladší děti pak nastal čas radovánek. V letech 1958 - 1963 se na prvního máje prováděly projížďky autem. V té době bylo u nás aut málo. Pamatuji si několik taxiků a pak jenom nákladní auta. Každé dítě dostalo od soudružky učitelky papírovou poukázku na projížďku. Na ty jsme se moc těšily. Šofeři do auta nacpali dětí, co se dalo a uháněli s námi, aby už také byli doma. Na náměstí vyhrávala dechovka a bylo otevřeno několik obchodů s nanuky , které prodávali mezi dveřmi, a pár plátěných stánků s cukrovovu vatou, párky s hořčicí, pro tatínky pivo a ostřejší občerstvení. Nikdo z nás si nezapoměl koupit točenou žlutou limonádu, která jindy nebyla k mání. Cesta domů byla lemována na zemi se válejícími třásněmi z mávátek, popraskanými balonky, prázdnými kalíšky od piva a limonád. Více nebo méně unavení otcové rodin se povalovali po lavečkách, opírali o stromy a ploty. Tak zase jsme měli na rok pokoj od téhle organizované zábavy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama