Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Květen 2008

Věřte svým profesorům

30. května 2008 v 17:00 | ja |  Moje psaní
Dostala jsem SMSku! Brácha mi pyšně oznamoval, že neteř odmaturovala za 6! Gratuluji!!
Moje vzpomínka na maturitu patří profesorce českého jazyka. Byla středního věku a pověst o její přísnosti nás přivítala hned v prvním ročníku. Byla velmi náročná , ale spravedlivá. Já jsem s ní nikdy problémy neměla. Hodně jsem četla, což ona, která měla na starosti knihovnu věděla. Po celé čtyři roky jsme si rozuměly. V onen osudný den, jsem jako třetí maturovala z Ruského jazyka. Vytáhla jsem si otázku - Moderní sovětská literatura a její představitelé. Jak už to bývá, při pohledu na lísteček a otázku, zjistila jsem, že nic nevím. Okno, jako vrata. Na čele mi vyrazil studený pot, moje barva se změnila ve zdravou lesní zeleň a já dosedla na potítko. A je to tady, pomyslela jsem si a tupě hleděla před sebe. Jen jakoby ve filmu, jsem zaregistrovala pohyb u předsednického stolku. Paní profesorka, vlastně soudružka profesorka se blížila k potítku, v ruce papír a nesla jej do koše, který byl vedle lavice. Když byla blízko mě slyšela jsem z jejich úst jedno jediné jméno, které si budu pamatovat , dokud budu živa. V ě r a P a n o v á. Jakoby mi v hlavě rozsvítili tisíc světel, byla jsem zachráněna. Další bylo otázkou času a papír se zaplnil poznámkami. Nemusela to udělat, mohla se jenom dívat, ale ona šla a probudila mé spící znalosti. Od té doby jsem všem , na něž maturita čekala tvrdila a tvrdím, věřte svým profesorům, oni vás bez pomoci nenechají. Jistě máte i vy své vzpomínky na podobně otevřená okna. Podělte se s námi a napište o nich.

Zralá na titul - blbka roku

29. května 2008 v 8:28 | ja |  Moje psaní
Jsem dneska od rána napružená. Vadí mi úplně všechno. Začalo to probuzením. Kolem našeho projížděly autobusy vezoucí dětičky na výlet. Protože před domem na křižovatce je stopka, každý zastavil a čekal až bude mít volno. Bez hluku se to samozřejmě neobešlo. Ihned jsem si vzpoměla na včerejší zprávu o řidiči, který vezl na výlet děti a naměřili mu dvě promile alkoholu. Hrůza. Při chystání snídaně jsem zrakem zavadila o Eliščin pelíšek. Musím tam udělat pořádek, myslela jsem si a chtěla urychlit přípravu jídla. Bác, hrnek i s mlékem je na zemi. Tak to bychom měli. Uklízím , vytírám , když v tom jsem uviděla černo před očima. No, jasně člověk je nemehlo. Uhodila jsem se o roh stolu. Slova která jsem vypustila na svět se nedají publikovat. Na hlavě bouli, v duši vztek. Začala jsem pomalu snídat a zdálo se, že se vše v dobré obrací. Eliška se na mě po očku dívá a mě se zdá, že má oči tři a ne dvě! Má, mezi očima uprostřed šňupáčku se jí uhnízdilo klíště. Je už skoro velké jako čočka. No, ty jsi si muselo dát do trumpety a sát a sát. Večer tam neměla Elinka nic. Tak přeruším snídani a jdu hledat patřičnou pinzetku a kousek vaty. Eliška tuší, co se bude dít a zahrabává se do pelíšku. Operace proběhla dobře, ale já jsem naštvaná, že se nemůžu v klidu najíst. Blbka hledí do blba a snídá. Nevnímám okolí a přemýšlím co dál. Měla bych posekat trávník, ale moc se mi nechce. Včera po noční, dneska další noční před sebou, komu by se chtělo. Prošla jsem se neposečenou zahradou, hm, chtělo by to vyplet. Ale není ten, komu by se to chtělo udělat. Od někud z dálky se nese vrčení elektrické sekačky. Ti jsou dobří, já ne. Nachystala jsem si žehlení, nakropila prádlo a teď se na něj dívám. Pohled je to pěkný, práce horší. A nejhorší na tom je ta "Lenora", jó kdyby se mi chtělo, tak jak se mi nechce. Naplánovala jsem si toho na dnešek dost, ještě jsem si slíbila, že upeču buchtu, dobrou tvarohovou. No, tak to už nevím. Proč já si dělám plány dopředu, když pak sedím a syčím jako papiňák. No, ale něco bych dělat měla. Jdu na tu Eliščinu hromadu a pak se uvidí. Ach jo, máte někdy taky takový, blbý den?

Sběratel písní

28. května 2008 v 16:29 | použito článku ve Wikipedii |  Víte, že?
Rádi se prozpěvujete různé popěvky? Nejčastěji nám utkví v hlavě jednoduché melodie, které jsou lidovými písničkami. Proto se také jmenují lidové, že vznikly mezi lidmi a lidé si je prozpěvovali.
František Sušil (18. června 1804 Nový Rousínov - 31. května 1868 Bystřice pod Hostýnem), národní buditel a kněz, vydal sbírku téměř 2400 lidových písní pod názvem Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými. Moravské národní písně vyšly v první menší sbírce poprvé v roce 1835, velké vydání pak roku 1860. Učil na teologickém učilišti v Brně. Jeho nejvýznamnějším dílem je překlad a zejména komentář k Novému Zákonu.
Písničky začal sbírat ještě jako student v roce 1824 a první sbírku vydal roku 1835. Sbíral písničky na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, ve slovanských osadách v Rakousku. Nejprve si vzal pomocníky, venkovské učitele, ale po špatných zkušenostech dělal tu práci sám. Nadále využíval pomocníky jen k tomu, aby sezvali lidové zpěváky ze svého okolí na jedno místo (na faru, do hospody), kde je poslouchal a po jednom či dvou předvedeních byl schopen zapsat melodii a text. Protože však byl kněz, zůstaly mu písně bujnější utajeny, prostí lidé se ostýchali takové písničky zpívat před knězem, i když v hospodách varianty sloučil, někde též očišťoval dialekty, aby ve slovácké písni nebyly hanácké koncovky apod. Také písně, které byly již v Erbenovi, do své sbírky zpravidla nezařazoval. V pozdějších sbírkách jiných autorů pak je jen málo písní, které František Sušil nezachytil. Za život shromáždil neuvěřitelných 2361 skladeb. Byly jistě dost oblíbené. Snažil se zachovávat všechno tak, jak to slyšel. Nicméně pak z obrovského sesbíraného materiálu vybral jen část (a dokonce snad pouze menší), když třeba některé
V českých sbírkách značně převažuje počet textů nad počtem melodií, zatímco v moravské písni je podíl melodií značně vyšší a snad dokonce bylo sesbíráno více nápěvů než textů. České písně se dost blíží hudbě umělé, barokního základu, ve stupnicích durových či mollových, taneční, stálého rytmu. Moravské písně ne tolik, dokonce pozdější sběratelé zaznamenávali věrněji melodie, u některých písní byla intonace jemnější než na půltóny. U moravských písniček jsou rozličné stupnice, změny rytmu a jsou spíše vyprávěcí.
Stůj břízo zelená, pod městečkem vojna silná, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, můj bratříček na ni jede, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, co on si tam vybojuje, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, můj bratříček z vojny jede, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, tři jablíčka v ruce nese, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, jedno on dal své matičce, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, druhé on dal své sestřičce, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, třetí on dal své milence, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, milenka se rozhněvala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, že všech jablek nedostala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, matička mě vychovala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, sestřička mě kolíbala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, tys mě milá nic nedala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, bílý šátek jsem ti dala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, tys ušpinil, já vyprala, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, pod městečkem vojna silná, stůj břízo zelená.

Stůj břízo zelená, tjada da dá, stůj břízo zelená.

Konec nebo začátek!

27. května 2008 v 10:11 | ja |  Moje psaní
Stáli u autobusu a líbali se. On vysoký, štíhlý, tmovovlasý klučina v obleku. V ruce igelitku v níž se rýsovala tvrdá složka. Ona drobná, na hlavě červený melír. Loučili se! Zřejmě na pořád! Kolem stála skupinka dalších chlapců a děvčat a střídavě se líbli a poplácávali po ramenou. Se smíchem a poznámkami "Napiš, jak jsi dopadl!", "Aby jsi tam určitě přijela, já tě znám!", "Už se těším, jak spolu budeme na koleji, to budou pařby!". Těm dvěma to evidentně nevadilo, stáli těsně u sebe , ona hlavu na jeho rameni, on ji rukou něžně hladil vlasy. Studentská láska! Kolik takových loučení v těchto dnech je! Kolik jsme jich také prožili. Na některé se rychle zapomene, některé se vám vybaví při pohledu na známá místa. Park u školy, hříště u internátu, lavička na nádraží. Autobus už byl připravený k odjezdu a oni se ne a ne od sebe odtrhnout. Pan řidič na ně křikl do otevřených dveří a oni od sebe odskočili. Mladík naskočil na schůdky a do pomalu se zavírajících dveří ji podal kopretinu, kterou měl celou dobu ukrytou v igelitce. Na jeho tváři se objevil úsměv. Skupinka spolužáků běžela podél nástupiště a mávala, ona zůstala stát na místě. Asi nechtěla, aby viděl to co já! Ohlédla jsem se právě v okamžiku, kdy kopretinu dávala do odpadkového koše a chopila se podané ruky někoho jiného. Autobus zahnul za roh.

Nevyhazujte reklamu!

26. května 2008 v 10:00 Moje psaní
Obyčejná schránky na dopisy. Zase byla plná až po okraj. Ještě, že ji máme dost velkou. O kom je řeč? O reklamních letácích. Není den, aby jsme nevytahovali celý velký pakl různých letáků a reklamních tiskovin. Někdy s nimi rovnou zamířím k popelnici. Minulý týden pršelo a do schránky se dostávala voda. Všechno v ní ihned navlhlo a tak jsem je nejdříve trochu probrala. Dobře jsem udělala, našla jsem mezi nimi vsunutou inkasní složenku. No, možná by se nic nestalo, inkaso jde rovnou z účtu. jen já bych koncem měsíce onen lístek hledala. Nechápu to, proč doručovatelka zasunula lístek mezi letáky? Možná to tam nedala schválně a dostalo se to tam nedopatřením. Mám zase jednou důvod dělat něco jinak, než jsem doposud dělala. Od toho dne budu probírat raději všechny papíry, které se ocitnou ve schránce, co kdyby tam byl dopis, že jsem někde v cizině podědila miliony! Ó ty hrůzo!!

Malý černý jaguár

25. května 2008 v 10:44 | ja |  Moje psaní
Plížil se zahradou jako černý stín! Sousedův kocour. Nikdo neví, kde se u nás v ulici vzal, je mu už požehnaně let, a podle toho se chová. Zahrady v naší ulici tvoří uzavřený prostor, do nějž se nedá z venku jinak dostat, než kolem domů a předzahrádkami. Má proto dostatek klidu a ceý prostor je jeho loviště. Když ho chvíli pozorujete nabydete dojmu, že jste v africké savaně a pozorujete divokou kočku, geparda nebo lva. Našlapuje opatrně a rosou zvlhlá tráva nevydá ani hlásek. Nic netušící mládě kosa se zaobírá zobáním červíku z mokré země. Jeho svaly jsou napjaté a hlava mírně přikrčená k zemi. Svou kořist sleduje bez jediného zbytečného pohybu. Černý stín se plíží a je blíž a blíž. Vše jakoby utichlo a s hrůzou sleduje, co se stane. Najednou vzduch protne píšťala, upozorňující mládě na nebezpečí. To matka, sledující svá mláďata pěkně ze stromu, mu dala signál. Do mladého kosa jako by vlila energii. Vystřelí tak rychle do korun stromů, že nemáte šanci jej sledovat. Kočičák ustrne v pohybu a líně se posadí. Mám ho krásně na mušce a proto blikám a blíkám. Mlsně se olízne, teď už ví, že bude bez snídaně. S hlavou hrdě vztyčenou opouští jeviště a mizí někde mezi zahradami. Až doma při prohlížení fotek vidím jak je podobný africké šelmě. Ošlehaná tvář , zjizvená z mnoha šarvátek, mírně šedivějící hřbet ukazující věk tohoto kocoura. Hrdé držení hlavy, mohutná šíje a svalnaté tělo, přivřu oči a vidím černého jaguára. Přes jeho věk vypadá dobře. V očích je stále vidět bojovnost a jakési pohrdání ostatními, kteří na něj evidentně nemají. Už se nedivím, že klidně sedí metr za plotem a Elis se může uštěkat. S ním to ani nehne.

Přišel mi dopis

24. května 2008 v 14:07 Co se mi líbí
Doplň čím by jsi byla:
Kdybych byla ovoce byla bych ... slaďounkou jahůdkou lesní
Kdybych byla barva byla bych ... jarní zelení
Kdybych byla zvíře byla bych ... velká kočka, třeba jaguár
Kdybych byla domácí spotřebič byla bych ... kávovar, kterým si vaříš ráno kávu
Kdybych byla kniha byla bych ... slabikářem, který berou do rukou prvňáčci
Kdybych byla oblečení byla bych ... pláštěm proti dešti, abych tě mohla chránit
Kdybych byla šperk byla bych ... obyčejný dětský prstýnek
Kdybych byla auto byla bych ... vzácnou bugatkou
Kdybych byla element byla bych ... vítr
Kdybych byla rostlina byla bych ... mateřidouškou
Kdybych byla nápoj byla bych ... voda
Kdybych byla příchuť zmrzliny byla bych ... malina
Kdybych byla člověk byla bych ... člověkem
Kdybych byla planeta byla bych ... slunce
Kdybych byla hmyz byla bych ... roháč
Kdybych byla veřejný dopravní prostředek byla bych ... letadlem
Kdybych byla film byla bych ... Babička
Kdybych byla květina byla bych ... vistarie
Kdybych byla roční období byla bych ... jaro
Kdybych byla povolání byla bych ... lékařkou
Kdybych byla kreslený seriál byla bych ... pohádka o krtečkovi
Kdybych byla místo byla bych ... slunečná paseka
Kdybych byla dárek byla bych ... proutěná ošatka na chléb
Kdybych byla vzpomínka byla bych ... vzpomínka na rodiče
Kdybych byla město byla bych ... Paříží
Kdybych byla smysl byla bych ... okem
Kdybych byla sladkost byla bych ... turecký med
Kdybych byla hra byla bych ... go
Kdybych byla denní doba byla bych ... časné ráno
Kdybych byla hračka byla bych ... píšťalka
Kdybych byla část těla byla bych ... srdcem
Kdybych byla země byla bych ... Morava
Kdybych byla chuť byla bych ... slaná
Kdybych byla sport byla bych ... atletika
Kdybych byla vůně byla bych ... jasmín
Kdybych byla znamení byla bych ... šipka
Kdybych byla budova byla bych ... škola
Kdybych byla měsíc byla bych ... červen
Kdybych byla parfém byla bych ... Kristian Lacrois
Kdybych byla gumové cukrátko byla bych ... had
Kdybych byla látka byla bych ... hedvábí
Kdybych byla tvar byla bych ... kruh
Kdybych byla odpověď byla bych ... ano
Kdybych byla slovo byla bych ... prosím

Nádhera

23. května 2008 v 20:58 | ja |  Fotografie
No řekněte, nejsem k nakousnutí!

Co dělat, když nejsou dvacetníky

23. května 2008 v 13:08 Moje psaní
Také jste se zapojili do kuponovky? Nakoupili nějaké akcie a čekali co z toho bude. Byla jsem stejná jako ostatní. Po nějaké době, když se nic nedálo, jsem knížky zrušila a penízky vložila do jednoho fondu. Věřila jsem mu, tak jako věřili všichni. Penízky tam ležely a čekaly. Až jednoho dne mě navštívila kamarádka a nabídla mi sadu krásných hrnců švýcarské značky Zepter. Neodolala jsem a celou sadu za několik nemálo tisíc jsem si koupila. Jsou krásné, musím dodat , a líbí se mi i dnes a vůbec mě to nemrzí. Ale stalo se, že jsem to koupila v pravou chvíli, milý Fond zkrahoval a tak zbytek peněz zůstal nedobytný na účtu. Nějakou dobu se nic nedělo. Občas jsem v televizi zaslechla jak probíhá soudní řízení se správci majetku a zakladateli. Pak bylo opět delší dobu ticho. Polovička, který měl na nedobytném účtě něco víc než já byl nerudný, jenom když uslyšel název onoho fondu. Tak běžel čas. překulilo se bezmála pět let a nám přišel dopis , že Garanční fond nám posílá naše, už tolikrát oplakané peníze. Je to krásné, a je to už po druhé, co nám posílá nějakou sumu. Když jsem tentokrát rozbalila obálku a přečetla si dopis, začala jsem se šíleně smát. Posílají mi 0,27 Kč, což je zbytek a můžu si jej vyzvednout do jednoho měsíce. No, to je bezvadné. Tak nevím dostanu celých padesát haléřů, nebo nic. Menší peníze přece nejsou! Asi mě to připíší na účet. No, to bude terno.

Voda živá

22. května 2008 v 23:05 | ja |  Fotografie
Děkuji, všem kdo dali hlas mé fotce u Jitky v soutěži "Živá voda", potěšilo mě to. Vodu ráda fotím, už pro to, že je tak proměnlivá a nedá se ukecat, aby tekla jinak, než chce ona. Jsem ráda, že se vám mé fotografické pokusy líbí.