Dostala jsem SMSku! Brácha mi pyšně oznamoval, že neteř odmaturovala za 6! Gratuluji!!
Moje vzpomínka na maturitu patří profesorce českého jazyka. Byla středního věku a pověst o její přísnosti nás přivítala hned v prvním ročníku. Byla velmi náročná , ale spravedlivá. Já jsem s ní nikdy problémy neměla. Hodně jsem četla, což ona, která měla na starosti knihovnu věděla. Po celé čtyři roky jsme si rozuměly. V onen osudný den, jsem jako třetí maturovala z Ruského jazyka. Vytáhla jsem si otázku - Moderní sovětská literatura a její představitelé. Jak už to bývá, při pohledu na lísteček a otázku, zjistila jsem, že nic nevím. Okno, jako vrata. Na čele mi vyrazil studený pot, moje barva se změnila ve zdravou lesní zeleň a já dosedla na potítko. A je to tady, pomyslela jsem si a tupě hleděla před sebe. Jen jakoby ve filmu, jsem zaregistrovala pohyb u předsednického stolku. Paní profesorka, vlastně soudružka profesorka se blížila k potítku, v ruce papír a nesla jej do koše, který byl vedle lavice. Když byla blízko mě slyšela jsem z jejich úst jedno jediné jméno, které si budu pamatovat , dokud budu živa. V ě r a P a n o v á. Jakoby mi v hlavě rozsvítili tisíc světel, byla jsem zachráněna. Další bylo otázkou času a papír se zaplnil poznámkami. Nemusela to udělat, mohla se jenom dívat, ale ona šla a probudila mé spící znalosti. Od té doby jsem všem , na něž maturita čekala tvrdila a tvrdím, věřte svým profesorům, oni vás bez pomoci nenechají. Jistě máte i vy své vzpomínky na podobně otevřená okna. Podělte se s námi a napište o nich.
