
Vidím to jako dnes!
1. dubna 2008 v 11:13 | ja | Něco z rodinné kroniky
Komentáře
Tak - už jsem se konečně k Tobě dostal. Zkušenosti mám naprosto stejné s mojí maminkou, která byla přesně jako Tvoje babička přímo odbornice na ty její vlasové nudličky. My, jelikož jsme byli doma jen tři kluci, já měl být prý ta očekávaná holčička což se nepovedlo, jsme museli pomáhat a tak se zasvětit do tajů vaření a všeho týkajícího se domácnosti. Ač tenkrát neradi, později jsme hodnotili to, že se dovedeme k domácím pracím postavit. Hodilo se. Maminka onemocněla a otec, který fáral a dřel na šachtě by asi takový zákluz už sám neutáhl.
K Tvému snu - babička si řekla o vzpomínku.
Zase sem rád zaskočím a postupně se seznámím s tím co jsi sem předložila pro nás.
Hezký den Ti přeje ---(:-§))) ,.DL.
Sice se mi žádný sen o babičce nezdál, ale také jsem si zavzpomínal.
Presne jako moje babicka. Taky jsem u ní vzdycky strávila celé prazdniny a kazdou sobotu a nedeli. Babicka byla mistryne varení a ani moje maminka ani já se sní nemuzeme merit. Ani na to bohuzel nemám cas, práce a 5 detí mi zabere vsechen cas který mam. Ale vzpomínky jsou to krásné - z úplne jiné doby kdy deda jezdil do lesa na ostípky, sekal trávu kosou a kazdé vanoce byla zabíjecka.
Preji hezkou nedeli.
Vzpomínám, jak to těsto na nudle nechávala sušit rozložené na ustlaných postelích.