Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Stela

10. dubna 2008 v 10:38 | ja |  Moje psaní
V jedné vesnici do níž jsem před léty pravidelně jezdívala za pacienty, bydlela manželská dvojice. byli už hodně staří. Jejich děti odešly do světa a tak ve své dřevěné chalupě žili sami se svou malou kamarádkou fenkou Stelou. Byla už dost stará na vyvádění nějakých lumpáren a tak oba staroušci ji zvládali . Když jsem k nim přišla poprve, tvářila se nedůvěřivě a hlídala si každý můj pohyb. Po několika návštěvách jsme se spolu zkamarádily a tak mě milá Stelinka vítala štěkáním. Její místo bylo na okenním parapetu odkud měla rozhled do malé předzahrádky i na silnici. Svým páníčkům oznamovala příchozího. Starý pán měl pochroumanou nohu a tak sedával nažidli u druhého okna. Když jsem ukončila svou povinnost,měla jsem vždycky připravenou kávičku, to víte, staroušci si chtěli hlavně povídat. Dozvěděla jsem se, že mají jedinou vnučku, která se věnuje gymnastice a dělá střední školu. Na obou byla vidět pýcha a láska s jakou o vnučce a synovi vyprácěli. Ukazovali mi jejich fotografie a těšili se na každou jejich návštěvu. Syn byl inženýr a pracoval ve Vídni, ve středisku pro Jaderný výzkum. Občas za svými rodiči přijel, ale bývalo to jen 1-2x ročně na několik hodin. I ty však stačily k tomu, aby rodiče pookřáli. Když jsem po nějaké době opět zazvonila u jejich dveří, vítala mě Stelinka hlasitým štěkotem. Oba staříčci byli dneska nějak smutní. Nedalo mi to, abych se nezeptala. Dozvěděla jsem se , že jejich syn i s rodinou odejeli do Kanady a už tam pravděpodobně zůstanou. Před týdnem večer se u nich zastavil syn s rodinou, aby jim tuto novinu oznámil a rozloučil se s nimi. Bylo mě jich líto, ale pomoci jsem jim nemohla. Oba chápali, že syn jede za lepšm postavením, jistě mu to přáli ale ve svých srdcích tušili, že už se s ním, ani se snachou a vnučkou nesetkají. Snažila jsem se je utěšit, ale moc se mi to nedařilo. A opravdu po několika měsících se stav obou zhoršil natolik, že jsem tam jezdila skoro denně. Ztráceli se mi přímo před očima. Elinka, která jakoby tušila jejich smutek, lehávala u postele a sledovala své pány, kteří se pohybovali méně a méně. Několikrát jsem přijela a musela jsem dlouho čekat, než se stařenka došourala a otevřela mi. Když přišel jejich čas odvezla sanitka nejdříve starého pána do nemocnice a za několik dní i paní. Sousedé, kteří se o oba staré lidi starali si vzali k sobě i Stelinku , ale ta steskem po několika dnech pošla. Vždycky, když jedu kolem jejich chaloupky, nezapomenu se podívat do okna, kde mě vítávala a upozorňovala své páníčky na návštěvu. Zbyla mi na všechny tři krásná vzpomínka a několik pohlednic z Kanady, které jim poslal syn. Možná, mohl karieru vyměnit za několik dalších návštěv svých rodičů, kteří jejich odchod za velkou louži těžce nesli.
 


Komentáře

1 VeVěrka z Hajlendu | 11. dubna 2008 v 21:18 | Reagovat

Co k tomu říct? Smutné.

2 Motýl | 12. dubna 2008 v 8:08 | Reagovat

Hadimrško i toto patří k životu i když je to kruté a smutné. Tyto rozhodnutí i děti někdy rodičům velice nešetrným způsobem, či v nevhodnou dobu říkají a o to je to smutnější. Víš, ke špatné, nebo-li smutné náladě patří třeba dnešný den, protože venku prší a myšlenky ty hezké jsou až někde za tím mráčkem, ale někdy stačí, když se zasměješ i sama sobě, hlavně, když se Ti něco nepodstatného nezdaří.Přeji Ti hezký den.... Motýl.

3 hadimrcha | Web | 12. dubna 2008 v 11:22 | Reagovat

To jsou věci, které člověka potkají, aniž si to přeje nebo zaslouží. Ale člověka nezúčastněného to vždycky trošku zamrazí.

4 Eliza | E-mail | Web | 12. dubna 2008 v 19:17 | Reagovat

Je to souboj na celý život. Jít za štěstím, nebo žít s pocitem přistřižených křídel. Oni by asi s nima na ten zbytek jet nechtěli, a syn zase tušil že dvakrát do stejné vody nevstoupí. Jak je to těžké rozhodnout se a nikdy v budoucnu toho rozhodnutí nelitovat. Vzpomínám, že v roce 1969 jsem byla v Rakousku, kde jsem mohla zůstat. Pak následuje slovo kdyby...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama