Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Polední procházka

9. dubna 2008 v 22:23 | ja |  Moje psaní
Běhaly po krásně zelené trávě a já se na ně dívala s otevřenou pusou. Fotoaparát mi visel na krku a já byla jejich hrou tak okouzlena, že jsem na něj úplně zapomněla. Tři krásně hnědé veveřičky se koulely, skákaly po sobě a honily se. Jedna měla v tlamičce něco jako skořápku a ostatní se jí ji snažily sebrat. Byl to kouzelný pohled, pro nějž stojí za to, na chvíli se zastavit a jenom tak se dívat. Najednou se odněkud ozvalo psí zaštěkání. Všechny tři mláďata strnula a pak, jakoby do nich střelil, zmizely v keřích. V tom okamžiku jsem si vzpomněla na zahálející fotoaparát. Bylo už pozdě, neměla jsem co fotografovat. Jen prázdný palouček tady zůstal. Domů jsem došla ještě za nějakou hodinku a cestou jsem nafotila kocourka, který číhá na myšku a také jednu záhadu. Stopy vozidla vedoucí do prázdna.
 


Komentáře

1 Motýl | 12. dubna 2008 v 8:14 | Reagovat

Hadimrško, nazvala jsi to dobře. Obyčejný deník, ale vůbec si asi neuvědomuješ, kolik krásných a vzácných,procítěných vět umíš napsat, abys přiblížila všechno tak, aby ten, kdo to čte stál vedle Tebe a prožíval to s Tebou. Máš velký vztah k přírodě a ta Ti dává asi tu sílu co v sobě v srdíčku máš. Piš hodně, hezky se to čte. Přijdu k Tobě zase a už teď se těším..... Motýl.

2 hadimrcha | Web | 12. dubna 2008 v 11:23 | Reagovat

Děkuji za poklonu. člověk dělá co umí. U tebe se mi také líbilo. A přijdu skoro denně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama