Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Nedám na něj dopustit!

4. dubna 2008 v 10:42 | ja |  Moje psaní
Jistě ho znáte! Šestý smysl! Mnohokrát mi zachránil kůži i zdraví. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme ve škole probírali elektřinu, zapojení zásuvek, nulování a pod. Proč bych si doma nevyzkoušela, jak je elektřina silná. Vzala jsem si 100 hřebík a opatrně jej strčila do otvoru v zásuvce. Najednou mi nějaká síla vytrhla hřebík z ruky a vcucla jej do otvoru. Trochu se zajiskřilo, mnou něco zatřáslo, zabrněla mě ruka a konec pokusu. Pojistky v celém domě byly v tomtéž okamžiku venku a zbytek rodiny se možná ještě dneska diví co se stalo. Já pěkně hřebík ze zásuvky vytáhla a dělala jakoby nic. A kde je ten šestý smysl? No, asi v tom, že mi něco šeptalo do ouška ať ten hřebík držím lehounce. Co by se stalo, kdybych si na něj vzala původně zamýšlené kovové kleště, nevím a ani vědět nechci. Třeba nic, ale kdoví? Další zkušenost se šestým smyslem mám ještě trochu starší. Bylo mě asi 8 let, když se mi stala příhoda, která mě děsila až do dospělosti. Jednu pracovní sobotu, když jsem v 11 hod. přišla ze školy domů, čekala mě drobná práce. Maminka totiž sbírala vaječné skořápky a slupky s brambor pro jednu naši známou, která bydlela nedaleko. Dostala jsem krabici se zbytky a šupajdila splnit úkol. Bylo to takhle v předjaří, sluníčko svítilo a na poli, které bylo vedle našeho (dneska jsou tu všude domky), se proháněli zajíčci. Dívala jsem se na ně a pomalu kráčela po tehdy ještě polní cestě. Náš dům stál na rohu ulice, další byl přes úzký pruh pole, pak byla opět louka a další dům. Čili docela samota. Kde se vzal objevil se mužský na kole a začal se vyptávat na sousedy, kde bydlí a kdy se vrací z práce. Bylo mi to divné, ale chtěl ať mu ukážu, kde přesně bydlí. Šla jsem s ním a pořád mu tvrdila, že nejsou doma. Před vraty měli složenou hromadu uhlí. On položil kolo na uhlí a šel dovnitř. Zkoušel kliku, několikrát zazvonil a když se nic nedělo, zavolal na mě, ať jdu za ním, že mi něco ukáže. V tom okamžiku zapracoval šestý smysl, naporučil mi otočit se a utíkat domů. Krabice se zbytky letěla bůhvíkam , já vlítla domů, bouchla dveřmi a spustila na naše, že už tam vícekrát nepůjdu a začala jsem brečet. Naši pochopili, že se něco stalo a po chvilce jsem jim všechno řekla. Tatínek vzal kolo a jel na VB, tam jim to nahlásil a já se až po delší době dozvěděla, že v tu dobu se v našem městě pohyboval nějaký úchyl. Kdo ví, co by se stalo, nebýt toho šestého smyslu. Dneska už je všechno zhojeno, ale dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat.
 


Komentáře

1 Mirka | E-mail | Web | 5. dubna 2008 v 19:35 | Reagovat

To je hrozivá vzpomínka..kéž by takový ten šestý smysl a i trochu štěstí měli všichni, jimž něco hrozí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama