Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Jak jsem opravovala zásuvku!

7. dubna 2008 v 9:54 | ja |  Moje psaní
Už je to dávno! Byla jsem mladá, hloupá , nezkušená. Při každém žehlení mě strašně vytáčela pohybující se zásuvka. Krat byl uvolněný ze zdi a já pokaždém žehlení, prosila polovičku o chlapský zásah. Marně!! Když už to trvalo pro ženskou neúnosně dlouho, zdravě jsem se nakrkla. Cožpak musím pořád prosit, když je někdo něco v nepořádku? I dala jsemn se do práce. Bylo mi jasné, že všechny věci k zasádrování zásuvky najdu doma, nač tedy čekat. Udělala jsem si pracovní postup. Nejdříve vypnout proud, stalo se. Pak jsem šla hledat vhodnou nádobku na rozmíchání sádry, zednickou lžíci a hladítko. Upozorňuju čtenáře z řad mužů, že do dnešního dne pořádně nevím, jak se která pomůcka jmenuje, kelna, fanka apod. Použila jsem jako každá správná ženská věcí, které se mě zdály příhodné, pro tuto práci. Do velké stříkačky, ještě skleněné, jsem nabrala vodu a do zdi kolem krabice jsem nastříkala vodu, aby se omítka trochu zvlhčila. Sádru z pytlíčku jsem nasypala do poloviny míčku, kterou jsem našla mezi hračkami. Bylo mi jasné, že když sádra vytvrdne, míček můžu s čistým svědomím vyhodit. při stálém míchání jsem přilévala vodu. Prášek se docela rychle rozpouštěl. Zdálo se, že už je hmota tak akorát, tedy jsem vzala starou hliníkovou lžíci a hmotu nacpala do otvoru mezi krabicí a vypadanou omítkou, krásně zahladila a spokojeně se dívala na vykonanou práci. Zvolna schnoucí sádra mě pšilákala k pohledu, kdykoliv jsem šla kolem. Bylo před obědem,sklidila jsem žehlení, okřikla klluky aby se uklidnili a šla vařit oběd. Když se polovička vrátil z práce, byl už otvor na zásuvce zakrytován a já jenom čekala na vhodnou příležitost, kdy se pochválím. Bylo mi sice trošku divné, že sádra je na omak ještě trošku vlhká a částečně měkká, ale nic zlého jsem netušila. Vhodná chvíle pochválit se, nastala po obědě, když se u nás objevila maminka (tchýně). Šla jsem vařit kávu a při té příležitosti jsem jenom tak nadhodila, že zásuvka už nevypadává. Polovička zpozorněl a přišel se podívat. Já mu hrdě ukazovala precizně uhlazenou omítku a kryt zásuvky s nímž však šlo ještě trochu hýbat. Prosím, tě kdo to dělal? No, přece já! chlubila jsem se a čekala slova chvály. Místo toho vzal polovička nůž, odšrouboval kryt a nožem zajel do zvrtnoucí sádry! Co to je? To přece není sádra! Kde jsi to vzala. Začala jsem tušit pohromu, no přece ve sklepě v tom papírovým sáčku, vypadlo ze mě. V tu chvíli se polovička začal nehorázně řehtat. Urazilo mě to a se slzičkama v očích jsem mu chtěla utéci z kuchyně. Chytil mě za ramena a mezi smíchem mi řekl: "Víš, čím jsi to zasádrovala? Hnojivem na stromky, které mi donesl Vojta! To se vůbec nedivím, že ti to neschne!" Byla jsem v šoku! To jsem teda dopadla. Moje snaha o samostatnost se mi zase jednou nevyplatila. A ještě dnes, po těch letech, chci-li po polovičkovi něco udělat a on nemá zrovna čas, sám mě upozorňuje na to, abych se o nic nesnažila, nebo zase něco pohnojím!
 


Komentáře

1 ividol | Web | 7. dubna 2008 v 13:49 | Reagovat

Promiň, ale krásně jsi mě rozesmála. promiň. :-)

2 Eliza | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 20:27 | Reagovat

Je zajímavé, že sádrování je v naší rodině tou nejvíce nenáviděnou prací. Buď to ztvrdne rychle a je to v p..., nebo to neztvrdne vůbec, prostě když se má sádrovat, tak jakoby nikdo není doma.

3 Hablina | Web | 8. dubna 2008 v 8:46 | Reagovat

Tak to jsi fakt pohnojila :D Myslím, že každému se občas povede něco takového - a pro muže to jistě bylo ponaučení, že se má včas starat :)

4 DědaLebeda | Web | 10. dubna 2008 v 19:58 | Reagovat

dobře to dopadlo...ještě že po zastrčení Ti nezačala kvést zástrčka - to by bylo.

Život prostě tropí hlouposti a my tomu jen napomáháme.

---(:-§o)))    ,.DL.

5 Kočkopes | Web | 14. dubna 2008 v 22:59 | Reagovat

To je krásná historka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama