close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2008

Jak to teda je?

5. dubna 2008 v 17:28 Zaujalo mě
Tak jsme dnešní podvečer strávili při takové hříčce. Určitě to všichni znáte, soutěž už byla ukončena, hádanka rozřešena. Vzlétne letadlo na běžící ranveji nebo ne? Otázka pro žáčky 8 tříd, která na celém světě zaměstnává spousty i erudovaných hlav. Je zajímavé pozorovat a číst názory lidí, jejich snahu o pokoření těch druhých, hledání odpovědi pomoci nějakého radoby fígle. Selský rozum říká něco jiného, odborné znalosti nás tlačily stále do kouta. Názorná ukázka na you tube nás nikterak nepřesvědčila. Osobně si myslím, že takto vyrobený pás, který nahrazoval pohyblivou ranvej, nemůže být na stejné úrovni, co se týká všech parametrů. Třeba váha letadla působící na tvrdou podložku pod látkou, musí zákonitě dovolit letadlu rozjet se. Když už se mu to konečně povede je nasnadě, že i proti pohybu podložky vznikne vztlak, který s letadlem pohne a ono vzlétne. Pokud by však pás svým pohybem nedovolil letadlu rozjet se , letadlo se nevznese. Jsem sice ženská, ale takové hádanky mám ráda.

Nedám na něj dopustit!

4. dubna 2008 v 10:42 | ja |  Moje psaní
Jistě ho znáte! Šestý smysl! Mnohokrát mi zachránil kůži i zdraví. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme ve škole probírali elektřinu, zapojení zásuvek, nulování a pod. Proč bych si doma nevyzkoušela, jak je elektřina silná. Vzala jsem si 100 hřebík a opatrně jej strčila do otvoru v zásuvce. Najednou mi nějaká síla vytrhla hřebík z ruky a vcucla jej do otvoru. Trochu se zajiskřilo, mnou něco zatřáslo, zabrněla mě ruka a konec pokusu. Pojistky v celém domě byly v tomtéž okamžiku venku a zbytek rodiny se možná ještě dneska diví co se stalo. Já pěkně hřebík ze zásuvky vytáhla a dělala jakoby nic. A kde je ten šestý smysl? No, asi v tom, že mi něco šeptalo do ouška ať ten hřebík držím lehounce. Co by se stalo, kdybych si na něj vzala původně zamýšlené kovové kleště, nevím a ani vědět nechci. Třeba nic, ale kdoví? Další zkušenost se šestým smyslem mám ještě trochu starší. Bylo mě asi 8 let, když se mi stala příhoda, která mě děsila až do dospělosti. Jednu pracovní sobotu, když jsem v 11 hod. přišla ze školy domů, čekala mě drobná práce. Maminka totiž sbírala vaječné skořápky a slupky s brambor pro jednu naši známou, která bydlela nedaleko. Dostala jsem krabici se zbytky a šupajdila splnit úkol. Bylo to takhle v předjaří, sluníčko svítilo a na poli, které bylo vedle našeho (dneska jsou tu všude domky), se proháněli zajíčci. Dívala jsem se na ně a pomalu kráčela po tehdy ještě polní cestě. Náš dům stál na rohu ulice, další byl přes úzký pruh pole, pak byla opět louka a další dům. Čili docela samota. Kde se vzal objevil se mužský na kole a začal se vyptávat na sousedy, kde bydlí a kdy se vrací z práce. Bylo mi to divné, ale chtěl ať mu ukážu, kde přesně bydlí. Šla jsem s ním a pořád mu tvrdila, že nejsou doma. Před vraty měli složenou hromadu uhlí. On položil kolo na uhlí a šel dovnitř. Zkoušel kliku, několikrát zazvonil a když se nic nedělo, zavolal na mě, ať jdu za ním, že mi něco ukáže. V tom okamžiku zapracoval šestý smysl, naporučil mi otočit se a utíkat domů. Krabice se zbytky letěla bůhvíkam , já vlítla domů, bouchla dveřmi a spustila na naše, že už tam vícekrát nepůjdu a začala jsem brečet. Naši pochopili, že se něco stalo a po chvilce jsem jim všechno řekla. Tatínek vzal kolo a jel na VB, tam jim to nahlásil a já se až po delší době dozvěděla, že v tu dobu se v našem městě pohyboval nějaký úchyl. Kdo ví, co by se stalo, nebýt toho šestého smyslu. Dneska už je všechno zhojeno, ale dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat.

Jedna paní povídala.

2. dubna 2008 v 13:31 | ja |  Moje psaní
Tak co, vyvedl vás včera někdo Aprílem? Jak jste se sami bránili? Legrácek bylo dost i v médiích. Ale některé zprávy byly bizarnější, než aprílové. Například před několika dny ukazovali v tv prvního těhotného muže. Koho by ještě před pár lety napadlo, že je to zpráva ověřená a skutečná. A co teprve technické vymoženosti - auto, jež se jedním pohybem knoflíku změní v letadlo. To byl přece fantastický vynález pro Jamese Bonda. A ono je to dnes docela pravda. Nejen televize BBC ve svém humorném klipu, ale také některé deníky otiskly 1. dubna obrázky létajících tučňáků, kteří táhnou do amazonských pralesů. Digitální úpravy jsou dnes tak dokonalé, že záběry působily naprosto věrohodně. Jen pár přírody znalých ihned vědělo, že se jedná o vtípek. Tučňáka by ani při nejlepší vůli jeho ploutvovitá křídla neunesla. Snad jedině v případě, že by se naučil levitovat. Jiná média zase psala o novém vozidle BMW se speciální ochranou znemožňující psům čůrat na kola. Když nejlepší přítel člověka zvedne nohu u kola tohoto vozu, dostane údajně elektrický šok. A mnohé jiné zaručené zprávy se na nás včera a denně hrnou z tisku, tv a jiných medií. Normální člověk má co dělat, aby rozlišil, co je pravda a co je opravdová novinářská kachna. Doporučovala bych proto každému, kdo je jenom trošku na vahách a některé ze zpráv nevěří, aby si vše raději několikrát ověřil, než zaručenou zprávu pošlou dále.

Vidím to jako dnes!

1. dubna 2008 v 11:13 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Dneska v noci jsem krájela nudle. No, ne opravdu, ale ve snu. Vrátila jsem se o mnoho let nazpět, ke své milované babičce. Bylo to někdy z počátku podzimu, z nějakého důvodu jsem byla u ní na hlídání ještě ve starém domečku. Na zahradě padala jablíčka se stromu, já chodila a pomáhala babičce se sbíráním. Bylo jich tam jenom pár, ale já ráda skotačila venku. Děda byl někde ve městě a my dvě s babičkou se daly do vaření. Vidím to jako dnes, polévka byla rajská, tu mám do dneška nejraději tak, jak ji babička vařila s fridátními nudlemi. Pro neznalé jenom přidávám, jsou to vlastně omelety stočené do roličky a nakrájené na nudličky. Bramborová kaše a sekaná bylo také jídlo, které jsem měla ráda a mám dodnes. S nasbíraných jablíček udělala babička štrůdl, ale jaký! Tak krásně tenké tažené těsto nedokážu, ani kdyby mě pozlatili ruce. Skoro přes něj bylo vidět. Když jsme se najedly a umyly nádobí, dala se babička do válení těsta na nudle. Dělávala si sama polévkové nudličky, jako vlásek tenké, široké nudle i flíčky. Když jsem viděla, jak s tenounkého těsta naskládaného na sebe, ostrým nožem ukrajuje nudle jako podle šablony, zírala jsem. Myslím si, že v tom byly roky cviku a také babiččina šikovnost . Chtěla jsem si to sama vyzkoušet, ale dopadlo to strašně. Málem jsem si ukrojila tři prsty, kterými jsem těsto držela a výsledek byl hanebný. Proto jsem si raději klekla na stoličku u stolu, hlavu podepřela rukama a na práci babiččiných rukou s úžasem hleděla. Je to už opravdu dávno a je jenom náhoda, že se mi dneska o této události zdálo? Pohled do kalendáře mě ujistil, že to náhoda asi nebyla. Babička se totiž narodila 1.4.1896. Měla by dneska 112 let. Moje milovaná babička!

Jarní fotografie

1. dubna 2008 v 9:46 | ja |  Fotografie
Soutěžím o nejhezčí fotografii a pokud se vám můj snímek líbí, hlasujte pro něj na této adrese: http://yorga.blog.cz/0803/jarni-fotosoutez-zacina