
Duben 2008
Přísloví
17. dubna 2008 v 16:07 | Libellus | Zaujalo měPřevzato z Časopisu Libellus
Časopis studentů Gymnázia Jana Blahoslava v Přerově
- Česká přísloví přeložena do vědecké češtiny
- Chemická sloučenina vodíku s kyslíkem, jež produkuje minimálně bellů, působí erozí na vrstvy hornin, uložených podél její trajektorie.
- Abundance šelem z čeledi Canidae přivodí exitus hlodavce z čeledi Leporidae.
- Subjekt A, jenž vyvíjí úsilí o vytvoření svislého či úklonného díla ústícího na povrch a determinujícího subjekt B, sám opíše dráhu ve zmíněném díle ústící.
- Kdo odolává pokušení podlehnout touze nechat dřímat vlastní energii, bývá obklopen chlorofylem.
- Číslo, jímž můžeš vyjádřit svou lingvistickou potenci, se rovná číslu, jímž znásobuješ své vlastní ego.
- Při nadměrném zvyšování pohybu dolních končetin ve značném časovém rozpětí za účelem dosažení naplnění sloučeninou vodíku a kyslíku křivule s držadlem dojde jednoho dne k uvolnění molekul spojujících tuto křivuli s oním držadlem, čímž se jmenovaný předmět rozdělí na dva segmenty.
- Náraz akustickych vln, šířících se ze zdroje v lidském hrdle, se odrazí od bariéry kompaktní hmoty a síla i kvalita zpětné vlny je adekvátní původnímu impulsu.
- Druhá mocnina tří profesí se jeví prvním dvojčíslím dekadické soustavy pauperizace.
- Dne 2. února vydává drobný opeřenec své typické akustické signály bez ohledu na s tím spojené nebezpečí letálního poklesu tělesné teploty.
- Blokování svislého informačního kanálu nelze kompenzovat finanční transakcí typu emptio venditio ve výdejně léků.
- Počínaje překročením 48. hodiny po zahájení pobytu mimo obvyklý okruh svého životního prostředí generují jak vodomilní obratlovci či strunatci, tak jedinci druhu Homo sapiens těkavé organické látky, jež jsou čichovým ústrojím specificky detekovány a centrální nervovou soustavou hrubě nepříznivě hodnoceny.
- Pokuste se jednotlivá přísloví rozluštit. Dám vám na to týden, pak se dozvíte pravdu.
Žabí huby
17. dubna 2008 v 12:46 | ja | Něco dobrého na zubSlíbila jsem fotograii Žabích hub, jak jim doma říkáme. Tyto jsem pekla včera a jsou plněné jablky. Jinak se do nich dává i slaná náplň, např niva, anglická slanina s vajíčkem, nebo po sladku Nugeta, vanilkový pudink, hodně hiustý, zbytek jakékoliv marmelády, ořechy , tvaroh, mák a pod. Formička je zmáčkne k sobe a nápň nevyteče. Když se někde kousek otevře, pak to vypadá jako ta žabí huba, proto ten název. Listové těsto má po ruce každý, proto je to velmi rychlé a hlavně móc dobré.

Sprosté slovo
17. dubna 2008 v 12:41 | ja | Moje psaníŠla naší ulicí, celá uplakaná. Aktovku, či spíše baťoh táhla za jeden řemen po zemi, druhou rukou si utírala nos. Tváře měla ušmudlané od pláče a viditelně se jí nechtělo domů. Jak jsem se na ni dívala, na to smutné děvčátko vracející se ze školy domů, vzpoměla jsem si na jiné uplakané stvoření. Měla jsem asi 8 let, chodila jsem do školy, která byla kousek od našeho a přesto mi cesta trvala hodně dlouho. Ruka mi neustále utírala stékající slzy, z nosu kapalo na svetřík, špičkami bot jsem kopala do kamínků a snažila se , aby mi cesta trvala co nejdéle. Aktovka na zádech se zdála metráková a já nechtěla domů. Měla jsem přece svůj důvod! Cítila jsem se ponížená a uražená. Co se stalo? Vlastně nic tak hrozného, jenom jsem necitlivou poznámkou, kterou jsem si odnášela v žákovské knížce, byla potrestána za věc, za níž jsem opravdu nemohla. Stalo se, že při hodině někteří kluci vyrušovali, na napomínání učitele moc nereagovali a mě to vadilo. Začala jsem je také napomínat, nejprve potichu, pak hlasitěji a hlasitěji, až jsme se začali překřikovat. Jak jsem byla v ráži, zakřičela jsem na kluky první sprosté slovo, které mě napadlo. Bylo hodně škaredé, ani nevím kde se ve mě vzalo. Učitel správně nezjišťoval, kdo a co začal. Napsal nám všem poznámky a byl klid. Kluci se mi pošklebovali, oni je nosili domů často, já měla malou dušičku v těle. Představovala jsem si tu hrůzu doma. Proto jsem se loudala a šla pomaličku. Cítila jsem to jako hroznou nespravedlnost, vždyť jsem chtěla jenom panu učiteli pomoct a on mě za to potrestal. Že jsem mluvila škaredě mě v tu chvíli nenapadlo. Co se odehrávalo doma už si moc nepamatuji, ale to není podstatné. Uplakané děvčátko mi zmizelo s očí a na mysli mi vytanula jenom tato vzpomínka. Každá nespravedlnost se člověku uloží pěkně do paměti a objeví se až jednou, až už se jí můžeme jenom zasmát.
A zase nic!
16. dubna 2008 v 11:38 | ja | Moje psaníJe to hrůza. Prší a tak jsem si odskočila jenom na lehko pro poštu do schránky na brance. Že jsem si nastříkala vodu papučkama až za krk mi nevadí, deštník jsem nebrala, říkala jsem si nestojí to za to. Stojím u plotu a otevírám schránku. Chláp, zevnitř se vylila voda a veškerá pošta, která byla uvnitř je rozmáčená a pokrčená.Dívám se co je to za poštu? Mám náruč plnou mokrých papírů a hledám něco důležitého. Pozvánka na výlet s důchodci za 99 Kč na nákupy do Polska. Nechci, nabídka na báječnou půjčku Provident, nezájem. Tesco, Albert, ElektroWorld, Otevření nové vinotéky, kdy přijede brousit nůžky , půlka prasete za báječnou cenu, zkrátka jedna báječnější věc za druhou. Než jsem to mokré svinstvo probrala a nakonec bez sušení hodila rovnou do popelnice, nebyla na mě suchá nit. Elinka na to vyzrála zůstala ve verandě a jenom se potutelně usmívala. Tak, a to, co člověk nejvíc čekal není. Samozřejmě, když vám mají vrátit přeplatek za vodu nebo elektřinu, trvá jim to neskutečně dlouho, ale běda, abych neměla něco zaplaceno já. To by se už ozvali alespoň třikrát. Jsem děsně naštvaná, hrom aby do toho!!!
Vlečka
15. dubna 2008 v 13:44 | Něco z historieVíte co si představit pod slovem vlečka? Samozřejmě přídavné zařízení za vůz, traktor či auto. Pak známe také výraz vlečka pro krátkou trať po níž se malou mašinkou posunují vagony ať už v areálu podniku, nebo přímo na nákladní nádraží. Ale vlečku mají také šaty! Je to vlastně prodloužený cíp šatů vlekoucí se po zemi. Záměrně zvětšuje a prodlužuje postavu a dodává tak svému nositeli vznešenosti a důstojnosti.Bývala proto vždycky vyhrazena dvorským kruhům. Připevňovala se buď na ramenou jako samostatná část oděvu, jak je známa již ze středověkých miniatur 12. století. V té době nosili i muži vlečkovitý oděv, zvaný Hauppelande. Nejdelší známou vlečku mělo korunovační roucho ruské carevny Kateřiny Veliké, délka byla přes 70 metrů a byla celkem 7 metrů široká. Neslo jí 50 pážat. Po roce 1500 vlečka nadlouho zmizela z denního oblečení a zůstává vyhrazena jenom slavnostním příležitostem. K baroknímu oděvu se příliš nehodila, vrátila se teprve s módou vzadu zdvižených sukní kolem roku 1680, opět na několik desetiletí mizí aby se objevila v druhé polovině 18. století. Do dnešních dnů se objevuje jenom vyjímečně na svatebních šatech (viz princezna Diana). Pro dnešní uspěchanou dobu se nikterak nehodí.


Co je malé a co ne.
15. dubna 2008 v 11:40 | Moje psaníKdyž jsem, ještě byla malá holčička, která se koukala na svět doslova zespodu, zdálo se mi mnoho věcí, domů a mostů obrovských. Taková budova naší nové školy, která se chystala na otevření po prázdninách a do níž jsem měla začít chodit, protože byla doslova pár kroků od našeho domu, se mi zdála obrovská. Jenom těch oken co tam při podvečerním sluníčku zářilo, měla jsem pocit, že není větší školy. Hrozně jsem se těšila, byla jsem už několikrát uvnitř, protože, rodiče dětí, které měly do školy chodit byli vyzváni, aby pomohli s úklidem a mytím oken po malířích. Tak jsem tam několikrát za svými rodiči zašla. Vstupní dveře byly dvojkřídlé a za nimi se otevřel velikánský vestibul. Přímo naproti vchodu se lesklo dvojkřídlé schodiště a nahoře uprostřed stála socha pionýrky. Chodby se leskly novotou, všechno bylo voňavé čisté. Ve staré škole jsme měli tabule klasické černé, tady už byly podle moderního trendu zelené. Opatrně jsem nahlédla do třídy a tam pracovalo několik rodičů. Mezi nimi maminka. Zavolala jsem na ni a ona se trochu usmála a pracovala dál. Tatínek zrovna upevňoval nějaké šrouby na tabuli. Chvíli jsem čekala, pak přišel za mnou a všechno mi ukazoval. Protože měl domluveno, že do školy dodáme nějaké rostlinky šli jsme pro ně. Doma jsme na vozík naložili obrovský fíkus, pro nějž už nebylo místo, a opatrně jsme ho dovezli do vestibulu. Tady přispěchali nějací další tatínci a rostlinu odnesli do chodby před moji budoucí třídu. Vzpomínám si, že jsme dovezli asi ještě tři velikánské kytky a já byla strašně pyšná na to, že byly naše. Hned po začátku školy jsem všem dětem ze třídy ukazovala naše kytičky. To se ví, že tam nebyly samy, chodba byla plná různých velkých kaktusů a květin, které darovaly rodiče žáků. Bylo to tam krásné. Jak jsem rostla zdálo se, že se všechno zmenšuje i ty květiny na chodbě už se mi nezdály takové veliké a škola, no tak ta už byla docela obyčejná, se spoustou tříd, kabinetů a odborných učeben. Stalo se mi ještě mnohokrát, že má představivost o něčem velikém, byla přehnaná . Například takový křižník Aurora, slyšíte tu velikost, člověk by myslel, že není větší lodi a přece, když jsem po letech stála přímo na její palubě, byla jsem zklamaná. Stejně jako mnoho jiných lidí s nimiž jsem mluvila. Když jdu dnes ten kousek ke škole do obchodu, zdá se mi docela malá proti věžákům, které postavili kolem ní.
Čarodějnice a jejich svět
14. dubna 2008 v 12:24 | použito Ottův slovník naičný | Moje psaníČarodějnice
jsou ženy, které pomocí zlého ducha tvoří věci nadpřirozené. Celkem možno říci, že pověry o [Čarodějnice]-cích, jak nám je podávají nynější tradice lidové, ustáleny byly větším dílem už ve středověku a že jsou téměř všem národům evropským společny. V národním podání slovanském představují se [Čarodějnice] obyčejně jako ošklivé stařeny, někdy též jako svůdné krasavice. Když čarují, rozplétají si své vlasy a oblékají se v dlouhé, bílé košile. Význačnou vlastností jejich jest možnost proměňovati se; nejraději mění se ve psy, kocoury, kočky, ptáky, žáby a p. Mohou také létati vzduchem a to rychlostí větru; k tomu účelu maží se čarovnými šťavami, aby byly lehké. Mnohdy osedlávají si spící lidi a jezdí na nich; za tou příčinou maží jim šlapadla a dlaně zvláštními šťavami nebo jim dávají na hlavu koňský ohlav. Člověk, na němž [Čarodějnice] jezdí, schne a hubení. Osedlávají si také koně, vlky, kocoury a j., ale spokojují se i pometlem, pohrabáčem neb lopatou. V temných a bouřlivých nocech, zvláště o vánocích, na začátku vesny a v noc svatojanskou jezdí na sněmy odbývané na Lysých, Babích horách, na Bachmáči. Na sněmích těch, jimž předsedá čert nebo čaroděj, hodují, zpívají, tančí a jiné nepřístojnosti tropí. Kdyby se někdo [Čarodějnice] jedoucí na sněm chytil, uvidí vše, co tam dělají; musí s nimi jísti, píti a tančiti, ale musí slavně slíbiti, že nepoví, co viděl. [Čarodějnice]-cím přikládá se moc ovládati zjevy přírodní; posílají na zemi kroupy, bouře a vichřice, skrývají rosu, déšť a nebeská světla, a mají vliv na úrodu zemskou. Chtíce ukrásti s nebe hvězdy, vylézají nohami vzhůru na kříž. Čarodějnice znají tajemnou moc bylin a trav; za tou příčinou přikládá se jim moc léčiti nemoci, zacelovati rány, zastavovati krev, vyháněti červy a pomáhati při uštknutí zmije nebo vzteklého psa. Léčivé byliny sbírají jmenovitě v tajemnou noc svatojanskou. Všeobecně rozšířena jest pověra, že [Čarodějnice] mohou škoditi dobytku, zvláště kravám. Před východem slunce chodívají prý s trávnicí nebo rozsívkou na pole, stírají do ní rosu, čímž nabývají moci dojiti mléko těch krav, které na oné trávě se pásly; přišedše domů přehazují trávnici přes bidlo a dojí z ní mléko. Bulhaři míní, že snímají lunu s nebe, proměňují ji v krávu, kterou dojí. Na štěstí zná lid také rozmanité prostředky, jimiž možno moc [Čarodějnice]-c seslabiti nebo úplně zmařiti. Obecně se věří, že [Čarodějnice] jsou ve spojení s čertem, s nímž činí smlouvy, oddávajíce mu svou duši. Umírajíce trpí hrozná muka; zlí duchové vzcházejí v ně, trhají jim vnitřnosti a vytrhují z hrdla jazyk. Při smrti [Čarodějnice] celá příroda se třese, země se chví, zvěř vyje, vrány a havrani se sletují. Tělo jejich v hrobě neshnije.
Kouzelné nápoje
Složení: rooibos (Čajovníkovec kapský), pomerančová kůra, meduňka, koriandr, skořice, zázvor, fenykl, pelyněk černobýl, růže, vanilka
Léčivý odvar
Potřeby: 1 díl rozmarýnu, 1 díl šalvěje, 1 díl tymiánu, 1 díl skořice
Postup: Z poloviny naplňte láhev z modrého skla čerstvou vodou. přidejte do ní rezemleté byliny a nechte ji na slunci odstát celý den. Při západu sluníčka by měla být voda obarvená, pokud ne dejte láhev přes noc do ledničky a ráno ji opět dejte na sluníčko. Pak přeceďte a natírejte na tělo, nebo přidávejte do koupele, zatímco představujete sami sebe, jak jste plni zdraví a pohody.
Čajová směs dle receptury nepřemožitelných Gálů.
Složení: malina, meduňka, ostružina,lípa, chrpa, měsíček, rozmarýn ,mateřídouška, růže.
Složení: malina, meduňka, ostružina,lípa, chrpa, měsíček, rozmarýn ,mateřídouška, růže.
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, které jim umožnily létat na košťatech. Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla.



