Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Duben 2008


vodnářský zvon a jeho rozjímavý hlas

30. dubna 2008 v 16:28 Zaujalo mě

Jak přimět vodu levitovat: Stačí rozeznít meditační vodnářský zvon

Vodnářský zvon je unikátní nástroj, který vznikl již před staletími, snad i tisíciletími v době dávných civilizací. Je naplněn vodou a jeho zvuk, lépe řečeno frekvence zvukových vln, dokáže přimět kapky vody vyskakovat i desítky cntimetrů nad hladinu. Je to úžasná podívaná a zvuk zvonu dokonce údajně léčí. O rozezvučení zvonu se stará tření rukou o dvě velká madla po stranách. Nejznámějším popularizátorem u nás je beze sporu Tomáš Pfeiffer, který pořádá pravidelné koncerty v beznadějně vyprodaných sálech.





Já nechci

28. dubna 2008 v 17:24 | ja |  Moje psaní
Dneska jsem myla okna. Je to práce, kterou nemám ráda. Vezmete jednu vodu, saponát, hadr a začnete vpravo nahoře, vezmete to pěkně dolů, rámy a futra. Pak druhá voda, druhá hadra a opět ona prostná. Horní rám, pěkně dolů až na parapet, jedno okno po druhém. Připadáte si jako cvičená opice a těšíte se, kdy už to konečně bude. Trvá to nekonečně dlouho, zvláště máte-li těch oken víc. Pak konečně všechno uklidíte, vodu vylejete, uvaříte si kávu, nohy dáte na stůl a začnete se kochat umytými okny. Ne, že by tamhle byla šmouha? Vyskočíte a letíte k oknu. Opravdu, kousek hadru to spraví. Znovu usedáte k zasloužené kávě. Sluníčko se odráží z tabulí oken a maluje svými paprsky fantastické odrazy. Občas se schová za mrak a zase vyleze. Pak se to stane. Ještě se smějícím se sluníčkem ukápne první kapka. Pak zase druhá, třetí. No jasně, už je to tady zase. Prší!! A jak! Pravidlo, které se pořád opakuje. Nejlépe prší na umytá okna.

Fotoalbum

28. dubna 2008 v 15:23 Moje psaní
Když všichni, tak i já , řekla jsem si včera a založila jsem si druhý blok. Bude to spíše takové album na fotografie, kterých se mi opravdu hromadí. Tak kdo bude mít zájem může na něj nahlédnout zde.
Budu tam ukládat většinu fotek, které nafotím, neboť tento blog se povážlivě plní.

Ana moda

27. dubna 2008 v 19:37 Moje psaní
Tak na světě je další moda. Plakat na blozích pro každých deset deka váhy, které se nepodařilo shodit tento týden. Tzv. ana a pro ana bloky jsou plné hrozných obrázků, dříve krásných a nyní odpudivých dívčích těl. Ano, mluvím o anorektičkách, které pro pochybnou slávu modelek jsou schopny obětovat svou krásu, zdraví i život. Je smutné číst jak se děvčata nenávidí, jak nemají rády své tělo, nechtějí jíst a všichni, kteří je k tomu chtějí přimět , jsou podle nich zlí a nemají smysl pro estetiku. Mnohokrát jsem zažila u nás v nemocnici, léčící se matky, jimž starost o dceru, bláznící a toužící po hubeném tělě, přivodilo neurotické potíže, potíže srdce, špatné zažívání apod. Kolik nocí jsem utěšovala a uklidňovala matky takových dcer, které měly porouchaný spánek. Vždycky jsem si vzpomenula na své mládí, kdy jsem bez jakýchkoliv diet a hubnoucích triků, měla při své výšce 178cm jen 50 kg. Jak jsem se za sebe styděla,když si mě spolužáci dobírali a moje přezdívka, kterou jsem měla mi úplně sedla. Byla jsem hubená, ale najedená. Snědla jsem mnohem víc, než kdejaký kluk. Časem se má postava začala upravovat a já vypadala trochu jakéo ženská. Byla jsem hubená, ale zdravá. Tato děvčata si ubližují víc než si dovedou představit. Potíže, které je budou pronásledovat celý život nejsou jen tak obyčejné. Mnohé z nich jednou nebudou moci být matkami, protože nedonosí miminko, neotěhotní. To by si měly všechny uvědomit.

Mapa

26. dubna 2008 v 18:33 Moje pokusy
Aby jste cestou nezabloudili, připravila jsem vám podrobnou mapu. Nejdůležitější je u staré vrby na Čertově vršku zahnout k jihovýchodu. Jinak se netrefíte. Buzoly doufám Ividolka zkontroloívala, tak by to neměl být problém.
Tak jsem vyzkoušela novinku, rakvičky ježibabičky. Do rakvičky listové těsto, náplň libovolná a překrýt . Je to docela dobré. Já dala nivu, plátek anglické a upekla. Je to dobré
Zkoušela jsem v černé kuchyni několik novinek. Tyto pilule jsem však nalezla v cizině. Mé výrobky si chráním.

Kaktus

26. dubna 2008 v 12:38 | ja |  Fotografie
Tak nám rozkvetl jeden kaktus. Sluníčko ho pošimralo a on otevřel oba květy najednou. Má schované ještě další dva. Nachystaný na květ je i bílý. Už se na něj dočista těším.

Rozluštění přísloví z článku dne 17.4.

25. dubna 2008 v 8:00 Zaujalo mě
Tak dneska si můžete porovnat své badatelské výsledky. Podařilo se vám rozluštit všechna přísloví?


1. Tichá voda břehy mele

2. Mnoho psů zajícova smrt

3. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

4. Komu se nelení, tomu se zelení

5. Kolik řečí znáš tolikrát jsi člověkem

6. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne

7. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

8. Devatero řemesel, desátá bída

9. Na Hromnice musí skřivan vrznout i kdyby měl zmrznout

10. Komu není s hůry dáno, v apatice nekoupí

11. Ryba i host 3. den smrdí


co to bylo?

24. dubna 2008 v 22:44 Fotografie
Bylo 21.30, dívala jsem se na televizi, když se náhle objevilo takové světlo. Stálo na obloze nad stromy. Stálo na místě, nehýbalo se. Vyběhla jsem na balkon a vyfotila si ho. Nejvíce mě zaujala červená záře na pravé straně. Při zvětšení přechází žlutá barva do světle zelené. Po několikerém cvaknutí fotoaparátu se světlo pohlo a na fotce zůstaly jen barevné klikyháky. Pak světlo zmizelo a už se neobjevilo. Nebyl to měsíc ani hvězda.