Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Raději mlčte, když nevíte

30. března 2008 v 10:15 | ja |  Moje psaní
Ráno blbec. Znáte to, probudíte se, za oknem je již dávno čilý ruch a vám se nechce. Nechce z vyhřátého pelíšku. Sluníčko vás šimrá na tváři, otočíte se a snažíte se usnout. Pak vás najednou napadne, že se vlastně dneska spalo o hodinu méně, protože se měnil čas. No, tak kolik je vlastně hodin. Jo, tak to je průšvih, budík ukazuje půl deváté, čili vlastně půl desáté. Honem na sebe navlíkám prádlo, kalhoty a šupajdím do kuchyně. Už z chodbičky slyším hrkání a klepání, to je určitě polovička se snídaní. Opravdu, na stole mám připraveny chlebíčky a hrnek kávy je v mikrovlnce. A on už strouhá křen na omáčku, na plotně se škvíří zásmažka, kuchyní voní příjemná vůně. Omluvně se přikradu ke stolu, rychle spořádám nachystanou snídani a čekám kdy to začne. Nic! Ticho! Je to dost divné, večer jsme se rozcházeli, ne zrovna v dobrém rozpoložení. Honem začnu míchat těsto na knedlíky a pořád jsem jako na trní. Stále se nic neděje. Když už to nemůžu vydržet a otevřu konečně debatu, dostane se mi krátké odpovědi - Jak se ti spalo? Už jsem chtěla vyštěknout, ale nějaký, snad šestý smysl mě zarazil. Proč? ptám se potichu. No, že jsi tak brzo na nohách. Víš já jsem ti večer posunul hodiny, než jsi šla spát, tak se ptám. Můj pohled spočinul na kuchyňských hodinách, no jasně, je teprve půl deváté pryč. No, koho by napadlo, že mám budík posunutý. Začala jsem se smát, polovička nechápal nic, myslel si asi, že jsem se zbláznila. Já potichu vlezla do ložnice a na budíku posunula ručičku zase nazpět. Ta úleva. Nebude zkažený celý den. Hurá, proto rychle dodělat oběd, sebrat foťák, psíka a ven. Ptáci zpívají jako o duši a obloha je jako šmolka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama