Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Omluvit nebo ne?

31. března 2008 v 11:02 | ja |  Zaujalo mě
Páni, tak to je gól. Zrovna jsem pustila kámošku a stále se nemohu vzpamatovat z jejích zpráv. Jsem už třetí měsíc marod a tak za mnou přišla s novinkami. Je jich u nás v práci hodně, hlavně přibývá práce a ubývá lidí schopných pracovat. To jsou věci, které člověka jako jsem já, tři roky před důchodem, trápí nejvíc. Vidím, že po návratu do práce se opět dostanu do šíleného kolotoče, z něhož nebude úniku. Ale jenom kdybych trochu mohla, nějak se to zvládne. Že se holky vdávají a odcházejí na mateřskou, je chvályhodné, alespoň nás bude mít kdo opatrovat. Že odcházejí ti nejlepší doktoři je špatné, ale taky se jim nedivím . Když u nás nemají naději na profesní postup, nezbývá jim nic jiného. Možná, že přijdou noví a budou také dobří. Tak jsme klábosily a povídaly si o všem možném. Až přišla řeč na její dvě děti. Dcerka letos odchází z devítky a hlásí se na učňovku. Všechno se zdálo v pořádku až do minulého týdne, kdy ji volali ze školy, co je s děvčetem, že už nebyla pět týdnů ve škole. Bydlí v patrovém domku a oba rodiče dělají na směny. Holčina se vždycky, když nebyli doma, zazásobila jídlem a pak celé dopoledne trávila u počítače. Když na ni matka vlítla, co dělala a proč do školy nechodila, sdělila jí, že je na ni učitelka nespravedlivá, nedává ji dobré známky. A teď, babo raď! Co by jste udělali na místě matky? Omluvili její absenci, nebo ve škole řekli, jak se věci mají? Je jisté, že škola udělala zásadní chybu, že se po děvčeti nesháněla hned po týdnu, přitom její bráška chodí do stejné školy. Vinu mají jistě i rodiče, kteří se jí dostatečně nevěnovali, kamarádka mi říkala, že nahoru za dětma do pokojíčku nechodí, jenom někdy. Nevím, jestli bych nepoznala když jsem doma, že nahoře někdo je. Vždyť musela jít občas i na záchod! Ať přemýšlím jak chci, co bych udělala, vím jednoznačně. Asi bych nedokázala zatloukat. A děvčeti, na konci deváté třídy by neuškodila, trocha ostudy a starostí. Možná, že by to prospělo jejímu dalšímu životu. Zajímá mě Váš názor, napiště co by jste udělali vy!
 


Komentáře

1 Zdenka "ren." | 31. března 2008 v 22:23 | Reagovat

Kdyby se tohle mělo stát před x lety, kdy byly moje děti v tomhle věku, tak abych pravdu řekla,tehdy bych to věděla okamžitě,protože by učitelka poslala domů poslíčka se vzkazem nejpozději třetí den. Jenže dnes je vše mnohem tolerantnější. Ale myslím, že tady selhala rodina, nevědět,co děti celý den dělají, je chyba.Myslím, že tam,kde se dětem věnují,tráví spolu volný čas a hlavně se zajímají o jejich starosti,je problémů určitě méně. Takže pokud by se to stalo mně, asi bych se nejprve zamyslela, kde jsme jako rodiče uděli chybu my.

2 Jitka | Web | 1. dubna 2008 v 9:04 | Reagovat

Souhlasím se Zdenkou. Řekla bych, že v tomto případě je chyba na obou stranách. Škola by měla víc spolupracovat s rodiči, zvlášť v dnešní době, kdy záškoláctví nemusí končit jen v parku s kamarádama, sle jsou zde drogy a jiná nebezpečí.Na středních školách už jsou rodiče informovaní pramálo. Jen když jsou hodně dotěrní a komunikují s profesorem přes mobil. Pokud žák přesáhne věk 18 let,pak mají rodiče smůlu načisto. Řekněme si upřímně, které děcko se doma dobrovolně pochlubí s blbýma studijníma výsledkama? Neznám takové.Mnohdy se potom rodiče diví, kam až to zašlo, když při otázce "tak co škola", slyší od synáčka jen "dobrý" a nakonec zjistí, že propadá třeba ze dvou předmětů.Myslím si, že to není normální stav.

3 hadimrcha | Web | 1. dubna 2008 v 10:43 | Reagovat

No mě je jasné, že matka něco zanedbala, ale nechápu třídní učitelku, jíž ve třídě schází dívka tak dlouho a ona se ani nepokouší zjistit, co se děje.

4 DědaLebeda | Web | 2. dubna 2008 v 19:26 | Reagovat

Tak nejsem žádný vzor, ale abych byl s dítětem které má být ve škole doma a nevěděl o tom - nee. Můj druhý potomek by se zmínil určitě, že je něco nefér. Nebylo by to žalování, ale tak to u nás chodilo. I to "důvěřuj, ale prověřuj" jsem zjistil od mojich rodičů že bylo zapotřebí a vzájemná důvěra se cenila moc. Mohl jsem proto navštěvovat různé společenství a nepřekvapilo mne že se kolikrát jeden z rodičů jenom objevil ve dveřích a zase odešel, k překvapení mých kamarádů, že si mne ani nenechali vyvolat. Nenarušili mi tedy zábavu, ale věděli že se pohybuji opravdu tam, kde jsem řekl že budu. V dnešní době je to o ta svinstva které se sem tak rychle dostali a ničí mladým životy i charaktery horší.

Komunikace mezi dětmi a rodiči musí být vypěstovaná né na zákazech ale na důvěře.

---(:-§o)))     ,.DL.

5 Hablina | Web | 3. dubna 2008 v 8:40 | Reagovat

U nás chtějí školy omluvit dítě do druhého dne - jinak hned volají rodičům. Osobně si nedovedu představit, že bych přehlédla, že mi zůstalo doma nějaké dítě.

6 hadimrcha | Web | 3. dubna 2008 v 11:24 | Reagovat

Mě se to také nechce zdát, no je to divné.

7 Mirka | E-mail | Web | 3. dubna 2008 v 21:13 | Reagovat

..také se mi zdá divné, že tak dlouho nezjistili rodiče, že dcerka je prostě doma. U nás, když už malý musí být doma odpoledne sám, je pod dohledem na telefonu.Chápu, že někde jsou rodiče na směnách, přesto lze mít trochu dohled, to je můj názor. Neumím si také představit, že jedno dítě je ve škole, druhé tak dlouho ne, že paní učitelky nepošlou posla:) v podobě druhého dítěte...a přeci musejí mít úkoly, probírat učivo..toho bych si asi všimla..  u nás se zatím nosí i takové to , že na sebe řeknou vše, i když nemusí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama