Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Nezapomenutelné velikonoce

19. března 2008 v 8:13 | ja |  Moje psaní
Už se to zase blíží! Dívčí výskot a chlapské dupání po baráku. Neustálé zvonění a dobývání se do domu. Velikonoční svátky mám ráda ale jenom do neděle. Mám ráda, když se všechno nachystané, napečené, nazdobené. Pak se klidně může domeček zamknout nebo odjet na výlet. Jako malá holka jsem si to doma odnesla trojnásobně, nejdříve od kluků a pak od tatínka. Rychle se muselo posnídat a už tu byli ,jeden za druhým otcovi kamarádi, kteří nezapoměli na šmigrust ani v pozdním věku. Každý si odbyl svou povinnost, chvíli si sedl, popovídal nejen s otcem, ale i se mnou a maminkou. Nepamatuji si, že by někdy přišli s opičkou nebo více unavení. Po těchto starších vážených pánech, se začali trousit moji spolužáci a kamarádi, spolužáci brášků a protože, chodili jeden za druhým, ani nemělo smysl zamykat. Měla jsem asi 15 let, když jsem prožila nejkrásnější velikonoce. To jsme chodili do deváté třídy a naši kluci si udělali plán, jak obejít celou třídu. A, že nás bylo hodně! Tak se u nás dveře netrhly až do pozdního odpoledne, kdy dorazili ti poslední, Všichni už notně unaveni a posilněni alkoholem, ale chovali se vzorně. Každý oddeklamoval veršík, každý měl naučený jiný. Pak mě , jen tak zlehýnka poklepali jalovcem, prý abych nezpráchnivěla. Když došlo na výslužku, zjistila jsem, že mi jedna kraslice, které jsme měla nachystané přesně do počtu, zůstala. To by znamenalo, že někdo k nám nedorazil. Dali jsme se s klukama do počítání, a stále jsme nemohli přijít na toho, kdo se na poslední štaci (bydleli jsme u školy, proto u nás byl konec) nedostavil. Najednou se Mirek chytil za hlavu a křičel:"On tam zůstal, on tam zůstal!" Všichni jsme na něj hleděli a nevěděli o kom mluví. Když se trochu uklidnil, řekl nám, že ten dotyčný zůstal na poslední návštěvě na dvorku v suchém WC. Bylo mu zle, neustále zvracel a tak ho kluci odvedli do kadibudky. Protože měla dvířka, bez petlice a neustále se otevírala, napadlo právě Mirka zabezpečit jeho soukromí tím, že před dveře postavil vozík. No, odešli dovnitř a na hocha zapoměli. Začala jsem se smát, kluci také a po chvíli se dva rozhodli pro postiženého vrátit. Druhý den ve škole jsem se dozvěděla jak to dopadlo. Znavený a ovíněný Petr v oné kadibudce nakonec usnul a nebýt toho, že se ti dva pro něj vrátili, seděl tam asi dodnes. Rodina to suché WC používala jenom vyjímečně, v létě, když dělali na poli, tak nikoho ani nenapadlo, že tam někdo spí. Je to už mnoho let, ale na každém našem třídním srazu si na tuto událost vzpomeneme a řádně se jí zasmějeme.

Přeji Vám všem co nejkrásnější velikonoce a ať se někde nezapomenete!

 


Komentáře

1 Jitka | Web | 19. března 2008 v 13:22 | Reagovat

Hezký velikonoční příběh.U nás se stala jednou příhoda asi pěti dospělým chápkům, mírně přiožralým, kteří dělali voloviny ve výtahu a ten s nimi zůstal stát v mezipatře.Než někdo uslyšel její hulákání a třískání do dveří, asi si tam prožili své. Nakonec je museli přijet vyprostit hasiči.Určitě to pro ně také byly nezapomenutelné Velikonoce.

2 Zdenka "ren." | 19. března 2008 v 19:08 | Reagovat

U nás to poslední dobou s obcházkami valné není,tradice jaksi mizí. Přesto pár malých koledníků se vždy najde. Svátky jara slavíme rádi,i když letos tu máme opět sněhové nadělení, takže to tu vypadá spíše vánočně. Přeji krásné velikonoční svátky.

3 bratranec Zdeněk | 19. března 2008 v 22:13 | Reagovat

Tož u nás na chalupě (Českolipsko) se velikonoční obcházení praktikuje už víc než 25 let. Ale chodí pánové (dnes šedesátníci), chodí v nedělu (aby se dalo do pondělí vystřízlivět) a u každé chalupy se paní chalupnici zazpívá za doprovodu hudby jedna pěsnička (psaná na míru pro každý rok - známá melodie a aktuální slova) a pak dvě pěsničky na přání. Chalup bývá dvacet. Když to bylo poprvé, tak chalup bylo 17 (a od té doby se akce nazývá 17 zastavení jara) a každá chalupářka nám nalila cosik jiného (od piva, přes rum vodku, šampus či víno). No konec byl hrozný! Takže od té doby se smí nalévat jen vodka (do malých frťánečků) a musí sa dát něco na zakúsnutí (obvykle velikonoční nádivka). Když byla ještě moja mama a živu, udělala nám vždycky krabicu moravských koláčů (vevnitř tvaroh, nahoře marmeláda a drobenka). Šly na odbyt.

Chodíme v převlekách jak se který rok podaří co sehnat (jeden z nás je v ČT1 a občas stihne vypůjčit kufr s kostýmy) a uže jsme tací profíci, že po těch 20 frťánkách se jde na závěr do hospody (kdo tam u piva usne, je králem velikonoc).

4 bratranec Zdeněk | 19. března 2008 v 22:17 | Reagovat

ještě přípodotek - o této akci jsem psal na svém blogu

www.prochpra-travnik.blogspot.com

Je to tam i s fotkama (příspěvek je z 12/2006)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama