Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Kouzelný koutek země

14. března 2008 v 10:43 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Je to už hodně dávno. Skoro to ani není pravda. Společná dovolená s rodiči. Ti měli od mládí dobré přátele, kteří se odstěhovali z našeho města do Slezska. Přesněji do Javorníka ve Slezsku. Občas přijížděli k nám, a vždycky nás zvali na návštěvu. Byli jsme u nich asi dvakrát, to jsem byla docela malá. Nejprve bydleli v Zátoru,, ani nevím jak se to skloňuje a kde to přesně je . Strýc, jak jsme mu říkali byl lesák, teta učitelka. Z první návštěvy si pamatuji pouze velikánský splav někde u vody, Na jediné fotce, která se dochovala stojíme u vody a házíme žabičky. Ve výrazu maminky je vidět obava a strach, abychom náhodou do vody nesklouzli. Léta plynula a naší se rozhodli, že je opět navštívíme. Cesta do Javorníka je od nás docela dlouhá, několikrát se musí přesedat. Už při cestě tam jsem z vláčku obdivovala krajinu. Nádherné stráně, v nichž se jako hádek vinula trať, obydlí tam všude bylo málo, holt opuštěný, ale krásný kraj. Několikrát jsme byli na výletě u opuštěných lomů, neobydlených samot, překrásných rašelinových jezírek a kamenných hradů. Nádherná krajina, tehdy ještě skoro bez turistů, se spoustou zvěře a lesních plodů. Týden jsme prožili jako v pohádce. Javornický zámek je překrásný , nádherná je i jeho poloha na tzv. Janském vrchu. Večery jsme prožívali s místní omladinou venku, při turnajích ve volejbalu, při kytaře a zpěvu. Tam jsem dokonce poprve ochutnala něco jako letmý záchvěv citu k jinému pohlaví. Tatínek v tu dobu už byl vážně nemocný a tak se naše další plánované návštěvy už neuskutečnily. Po otcově smrti jsem přebrala jeho agendu a notýsek s adresami, kam se mají posílat vánoční a velikonoční pozdravy. Poctivě jsem to plnila ještě dalších deset let, vždycky se na oplátku teta se strýcem ozvali. Pak všechno utichlo. Možná se stratila adresa, možná byli nemocní. Nevím. Tak se stalo, že tento kouzelný kraj jsem navštívila až za hodně dlouhou dobu se svými dětmi. Bydleli jsme v Karlově studánce, prochodili celé okolí, jednou jsme dokonce navštívili Jeseník, ale do Javorníka jsem se už nepodívala. Škoda.
 


Komentáře

1 Mirka | E-mail | Web | 15. března 2008 v 17:25 | Reagovat

Krásné vzpomínky...

2 Karel | 15. března 2008 v 21:50 | Reagovat

Před Zátorem to byly Albrechtice. Je to nedaleko Zátora. Ale to jsi možná byla ještě moc malá, když jsem chtěl v Krnově na náměstí jezdit s tím nově koupeným parním válcem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama