Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Figurky

4. března 2008 v 9:38 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Říkali mu "Nocínek". Od svých rodičů si pamatuji vyprávění o jedné z mnoha bystřických postaviček. V bystřickém bývalém chudobinci ( později byl přestavěn na malotřídku, do níž jsem chodila do první třídy), žil svého času Inocenc Kudela, svobodný, dobrosrdečný valibuk, který byl znám svou dobrou pamětí na data narození, Když se v některé rodině slavily jmeniny nebo narozeniny, nikdy se nezapoměl objevit se svými "varhánkami" (foukací harmonikou) a kytičkou v ruce. Kdyby nepřišel a nezahrál, nebyl by svátek dokonale oslaven. Přesto,že byl na evidenční kartě označen jako "obecní chudý", nikdy nežebral a svými písničkami si vždycky nějakou tu korunku na živobytí vypískal. Zemřel v požehnaném věku 90 roků 5 měsíců a 15 dní.
To "písnička", jak říkali lidé jedné stařence v sousední vsi, nebyla žádná ubožačka.Žila sama v domečku, který podědila po rodičích, nejdříve se svou sestrou, později jenom se svou kočkou a hejnem hus, které doprovázela do potoka , Sedávala tam na vyvrácené vrbě a pobrukovala si písničku. Znala jich požehnaně. Když jsem ji navštěvovala a nosila ji potřebné léky, vyprávěla mi o svém mládí, o tom proč zůstala sama a jak má písničky ráda. Měla milého, chlapce z jiné vsi, měli se rádi, chodili na zábavy a těšili se z přítomnosti druhého. Chlapec pracoval v lese, vydělával na živobytí. Blížila se jejich svatba, když se to stalo. Místo milého, objevil se večer ve dveřích polesný s oznámením, že Jeník už nepříjde, že ho v lese zabil strom. Přežila tu dobu díky své silné povaze a díky písničkám. Měla jich plný sešit a já se marně snažila sehnat někoho s hudebním nadáním, aby je zaznamenal do notového zápisu. Bohužel," písnička" zemřela, aniž jsem ji přesvědčila, aby mi alespoň na pár dnů sešitek zapůjčila. Když jsem se do dědiny vrátila po jejím pohřbu, nestačila jsem se divit. Modrý domeček na kopečku už nestál, rodina jej nechala zbourat a vyvést se vším co obsahoval na smetiště. Kam se poděl sesitek s písničkami, nevím. Škoda.
 


Komentáře

1 Anetýzka♥♥ | Web | 4. března 2008 v 9:42 | Reagovat

Vím že to asi stejně neuděláš ale přesto tě prosíííím hlásni pro mě na http://wiwi-blog.blog.cz/0803/2-kolo-sonb#komentare byla bych ti moc vděčná jsem tam jako Anetýzka♥♥ ale ty pro mě stejně nehlásneš že.......=o( no tak se teda zatím měj zdar a jinak pěkný blog......a kdyby jsi hlásla jsi zlatíí...♥

2 bratranec Zdeněk | 4. března 2008 v 13:20 | Reagovat

Ten Nocínek asi bude ten, o kterém jednou vyprávěla moje matka, že ho nějací hnusáci učili koledu:

Už k vám chvátám, sotva nohy stáčám,

přijměte přání od darmožhráča.

3 bratranec Zdeněk | 4. března 2008 v 13:22 | Reagovat

taky mne matka učila říkánku (musí se říkat  se zvláštním "l") - já ji naučil mého vnuka i s tím přízvukem:

V HoLešově na HoLajce

spadLa Lampa do keLu,

uděLaLa pLusk.

4 Katy a Barbucha | E-mail | Web | 4. března 2008 v 14:35 | Reagovat

Ahoj.Tak nadarmo to nebylo, když ti to utkvělo v paměti. Dnes bohužel přijde jen placený zpěvák, je trošku smutná tahle rychlá doba, ale ne zcela, když se snažíme každý sám někomu udělat radost, já tedy raději ne písničkou, myslím že by mě zadupali do země :O). Škoda písniček, které upadli v zapomění.

5 Hablina | Web | 5. března 2008 v 6:54 | Reagovat

Dopadnu jako ta písnička. Někdy si připadám trochu divně, že si zpívám při vaření, ve vaně, dokonce i na ulici jsem se přistihla.

6 Jitka | Web | 5. března 2008 v 23:50 | Reagovat

Já tedy nahlas určitě nezpívám, to proto,  abych se neznemožnila ale dost často se mě stává, že ráno uslyším v rozhlase nějakou písničku a ta jde se mnou celý den. A ne a ne se jí zbavit. Pobrukuji si ji jen tak uvnitř sebe a někdy si jí začnu pískat. Tím pískáním nikoho neohrožuji. Se zpěvem by to bylo horší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama