
Obřady určené na každý den tohoto týdne se začaly vyvíjet někdy ve 4. století v souvislosti s poutěmi do Jeruzaléma, ale zůstalo tu také mnohé z dob pohanského vítání jara. A tak oslavy Velikonoc jsou překvapivě barvité a rozmanité. ¨
Pondělí nepatří mezi hlavní dny Svatého týdne. Ty nejvýznamnější jsou především Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Na jihu Evropy ale vyrazí první procesí už v tento den.
Po Modrém pondělí a Žlutém úterý přichází Sazometná středa. Středa před Božím hodem velikonočním byla v lidovém podání nazývána jako škaredá, černá nebo sazometná, protože to byl den, kdy se v chalupě vymetaly komíny. Podle tradice to je také den, kdy se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.
"Na Zelený čtvrtek jidáše jídáme, chodíme do lesa, fialky trháme," napsal o tomto dni básník Jaroslav Seifert. Na vysvětlení, odkud se vzal název pro tento den, je řada hypotéz.
Možná je odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo, nebo se převzal ze zvyku jíst v tento den jen zelenou stravu (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok.
Lidové pranostiky vyprávějí, že na Velký pátek se dějí zázraky a země má magickou sílu. Otevírají se skály, aby ukázaly své poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí.
Je to den, kdy byli křtěni novokřtěnci, a protože při této ceremonii nosili bílé roucho, je možné, že název pochází právě odtud.
A tak šly dětičky dnes do školy v modrém, zítra půjdou ve žlutém a na škaredou středu mají být v něčem legračním.