Nákupy a zase nákupy. Ty svátky ale dávají lidem zabrat. Obchod praskal ve švech, u láhví stála fronta čekající na slečnu, která tento úsek obsluhovala. Další fronta se začala tvořit u obsluhovaného úseku. Zkrátka obyčejný den před svátky. Nakoupila jsem a šla se ještě podívat do novinového stánku.Počasí hrozné, vítr, vzduchem poletoval sníh a pod nohama se mi něco zalesklo. Bacha led, napadlo mě v první chvíli, ale mýlila jsem se. Byl to ohromný, někým přede mnou vyklopený chr.... i se žvýkačkou. Pohotově jsem ho překročila a na mysl mi vytanula včerejší kapitola z velmi zajímavě psané knihy - Dietrera Breuerse - Na hradech, v klášterech, v podhradí. Zrovna včera jsem dočetla o tom jak vznikala města, o jejich budování a životě v nich. Středověk, pro nás už velmi vzdálený se mi pod nohama objevil zcela nechtěně. Zajímavý popis ulice v takovém městě říká: "proti radnici stál nový kostel a všechno svědčilo o prosperitě. Avšak v uličkách obklopující krásné náměstí bylo těsno. Dokonce velmi těsno. Ulice byly nedlážděné a rozblácené. Navíc lidé stavěli své hrázděné domky nejraději tak, že první patro vyčnívalo do ulice o něco víc než přízemí. Druhé patro přečnívalo ještě víc, takže se téměř dotýkalonaproti stojícího domu. To mělo za následek, že úzké uličky byly ještě tmavší a temnější. Na sebe natlačené domy, které zpočátku neměly ani kamna ani krby, ale jen otevřená ohniště, z něhož kouř odcházel dírou ve střeše, což představovalo nebezpečí požárů, jež byly v té době velmi časté. Dalším problémem středověkých měst a zdroj neustálých mrzutostí bylo znečištění ulic. Pokud měly jednotlivé domy zahrádky a v něm hnojiště, nebyl problém odstraňovat odpadky ta. Situace se zhoršila, v okamžiku, kdy uvnotř městských hradeb začala být bída o místo. Veškerý odpad byl sváděn na ulici, kde se pak povalovala skopová žebra, slupky ze zeleniny, rybí kosti a jiné zbytky jídla. Prasátka a králíci se samozřejmě pohybovali volně a volně vypouštěli své výkaly. Do toho se motali chodci, jeden druhému se vyhýbajíc. Občas projel pán na koni a tak nebylo kam uskočit. Do takových ulic a uliček nebylo radno vycházet v pozdních hodinách, kdy zde byla tma jako v pytli. Nejen kvůli tomu, aby člověk do něčeho nestoupl, nebo nebyl shozen, ale také pro podezřelá individua zde se pohybující. A otevřít okna, nešlo pro šílený zápach jdoucí z ulice. Nebylo pak divu, že ve městech řádily nemoci." Tak jsem si povzdechla, že od toho středověku zase nejsme tak daleko. Kdyby lidi mohli tak házejí na zem všechno , tak jako tehdy. Ach, jo!!!!
Březen 2008
Náš Josef !!
19. března 2008 v 20:13 | ja | Moje psaníTak dokud není ještě pozdě, sice s křížkem po funuse, ale přece. Vzpomínka patří mému dědečkovi , který si od narození nesl toto typicky české jméno. Jako kluk vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, chodil řádit k Vltavě. Dospívání a mládí prožil mezi ostatními pražskými Pepíky, s nimiž byl pravidelný návštěvník všech kabaretů a divadel. Když narukoval, byl součástí válečné mašinerie a já při čtení nebo sledování filmu Dobrý voják Švejk, vždycky vidím jeho. Celý život si na své jméno nenechal šáhnout a celá rodina ho patřičně slavila. Dneska už zbývá jenom vzpomínka, světýlko a kytička na hrobě našeho Josefa! Všem ostatním hodně zdraví a štěstí!!!!

Nezapomenutelné velikonoce
19. března 2008 v 8:13 | ja | Moje psaníUž se to zase blíží! Dívčí výskot a chlapské dupání po baráku. Neustálé zvonění a dobývání se do domu. Velikonoční svátky mám ráda ale jenom do neděle. Mám ráda, když se všechno nachystané, napečené, nazdobené. Pak se klidně může domeček zamknout nebo odjet na výlet. Jako malá holka jsem si to doma odnesla trojnásobně, nejdříve od kluků a pak od tatínka. Rychle se muselo posnídat a už tu byli ,jeden za druhým otcovi kamarádi, kteří nezapoměli na šmigrust ani v pozdním věku. Každý si odbyl svou povinnost, chvíli si sedl, popovídal nejen s otcem, ale i se mnou a maminkou. Nepamatuji si, že by někdy přišli s opičkou nebo více unavení. Po těchto starších vážených pánech, se začali trousit moji spolužáci a kamarádi, spolužáci brášků a protože, chodili jeden za druhým, ani nemělo smysl zamykat. Měla jsem asi 15 let, když jsem prožila nejkrásnější velikonoce. To jsme chodili do deváté třídy a naši kluci si udělali plán, jak obejít celou třídu. A, že nás bylo hodně! Tak se u nás dveře netrhly až do pozdního odpoledne, kdy dorazili ti poslední, Všichni už notně unaveni a posilněni alkoholem, ale chovali se vzorně. Každý oddeklamoval veršík, každý měl naučený jiný. Pak mě , jen tak zlehýnka poklepali jalovcem, prý abych nezpráchnivěla. Když došlo na výslužku, zjistila jsem, že mi jedna kraslice, které jsme měla nachystané přesně do počtu, zůstala. To by znamenalo, že někdo k nám nedorazil. Dali jsme se s klukama do počítání, a stále jsme nemohli přijít na toho, kdo se na poslední štaci (bydleli jsme u školy, proto u nás byl konec) nedostavil. Najednou se Mirek chytil za hlavu a křičel:"On tam zůstal, on tam zůstal!" Všichni jsme na něj hleděli a nevěděli o kom mluví. Když se trochu uklidnil, řekl nám, že ten dotyčný zůstal na poslední návštěvě na dvorku v suchém WC. Bylo mu zle, neustále zvracel a tak ho kluci odvedli do kadibudky. Protože měla dvířka, bez petlice a neustále se otevírala, napadlo právě Mirka zabezpečit jeho soukromí tím, že před dveře postavil vozík. No, odešli dovnitř a na hocha zapoměli. Začala jsem se smát, kluci také a po chvíli se dva rozhodli pro postiženého vrátit. Druhý den ve škole jsem se dozvěděla jak to dopadlo. Znavený a ovíněný Petr v oné kadibudce nakonec usnul a nebýt toho, že se ti dva pro něj vrátili, seděl tam asi dodnes. Rodina to suché WC používala jenom vyjímečně, v létě, když dělali na poli, tak nikoho ani nenapadlo, že tam někdo spí. Je to už mnoho let, ale na každém našem třídním srazu si na tuto událost vzpomeneme a řádně se jí zasmějeme.
Přeji Vám všem co nejkrásnější velikonoce a ať se někde nezapomenete!
VELIKONOČNÍ SYMBOLY
18. března 2008 v 13:45 | Wikipedia | Něco z historieVelikonoční symboly
beránek - Symbol beránka je přítomný již v předkřesťanských tradicích. V židovské tradici symbolizoval Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
kříž - Kříž je dnes nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
oheň - Velikonoční bohoslužba začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce.

svíce - Svíce je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje vzkříšeného Krista - tento symbol pochází ze starověkého slavení Veliké noci, při níž se zapaluje svíce (zvaná též paškál) od ohně. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jímiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu - aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
vajíčko - Protože vajíčko obsahuje zárodek života, bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk malovat tato vejce; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.
zajíček - Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara.
pomlázka - Tento v Česku důvěrně známý symbol Velikonoc má také původ ve starých pohanských zvycích.
Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církev. Už od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků.V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena z osmi, dvanácti nebo až dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, když nedáte malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…"

Barevný velikonoční týden
16. března 2008 v 21:55 | použito článku na stránkách IN.iHNed.cz | Něco z historie
Když skončí období masopustu a karnevalů, následuje po Popeleční středě šest postních nedělí - poslední z nich je neděle Květná. Touto nedělí začínají prakticky oslavy Svatého týdne, i když ten - přísně vzato - začíná až v pondělí po Květné neděli. Je to týden, kdy křesťané vzpomínají na Kristovo utrpení i jeho smrt, a je nazýván velikonočním, svatým, pašijovým nebo také tichým.
Obřady určené na každý den tohoto týdne se začaly vyvíjet někdy ve 4. století v souvislosti s poutěmi do Jeruzaléma, ale zůstalo tu také mnohé z dob pohanského vítání jara. A tak oslavy Velikonoc jsou překvapivě barvité a rozmanité. ¨
Obřady určené na každý den tohoto týdne se začaly vyvíjet někdy ve 4. století v souvislosti s poutěmi do Jeruzaléma, ale zůstalo tu také mnohé z dob pohanského vítání jara. A tak oslavy Velikonoc jsou překvapivě barvité a rozmanité. ¨
Modré pondělí
Pondělí nepatří mezi hlavní dny Svatého týdne. Ty nejvýznamnější jsou především Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Na jihu Evropy ale vyrazí první procesí už v tento den.
Pondělí nepatří mezi hlavní dny Svatého týdne. Ty nejvýznamnější jsou především Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Na jihu Evropy ale vyrazí první procesí už v tento den.
Žluté úterý
Škaredá středa
Po Modrém pondělí a Žlutém úterý přichází Sazometná středa. Středa před Božím hodem velikonočním byla v lidovém podání nazývána jako škaredá, černá nebo sazometná, protože to byl den, kdy se v chalupě vymetaly komíny. Podle tradice to je také den, kdy se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.
Po Modrém pondělí a Žlutém úterý přichází Sazometná středa. Středa před Božím hodem velikonočním byla v lidovém podání nazývána jako škaredá, černá nebo sazometná, protože to byl den, kdy se v chalupě vymetaly komíny. Podle tradice to je také den, kdy se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.
Zelený čtvrtek
"Na Zelený čtvrtek jidáše jídáme, chodíme do lesa, fialky trháme," napsal o tomto dni básník Jaroslav Seifert. Na vysvětlení, odkud se vzal název pro tento den, je řada hypotéz.
Možná je odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo, nebo se převzal ze zvyku jíst v tento den jen zelenou stravu (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok.
"Na Zelený čtvrtek jidáše jídáme, chodíme do lesa, fialky trháme," napsal o tomto dni básník Jaroslav Seifert. Na vysvětlení, odkud se vzal název pro tento den, je řada hypotéz.
Možná je odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo, nebo se převzal ze zvyku jíst v tento den jen zelenou stravu (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok.
Velký pátek
Lidové pranostiky vyprávějí, že na Velký pátek se dějí zázraky a země má magickou sílu. Otevírají se skály, aby ukázaly své poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí.
Lidové pranostiky vyprávějí, že na Velký pátek se dějí zázraky a země má magickou sílu. Otevírají se skály, aby ukázaly své poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí.
Bílá sobota
Je to den, kdy byli křtěni novokřtěnci, a protože při této ceremonii nosili bílé roucho, je možné, že název pochází právě odtud.
Je to den, kdy byli křtěni novokřtěnci, a protože při této ceremonii nosili bílé roucho, je možné, že název pochází právě odtud.
Velikonoční neděle
Velikonoční pondělí Odedávna u nás muži šlehali dívky i ženy pomlázkou spletenou z vrbových proutků, vinšovali a dostávali malovaná vajíčka. I když cizinci nevěřícně zírají, kdo že to mlátí ženské, dívky při mrskání křičí a utíkají, stejně by se asi zlobily, kdyby nebyly vymrskány. Vždyť pomlázka je od slova pomladit a takové vyšlehání má zajistit každému děvčeti sílu, mládí a veselou náladu po celý rok.
Malá záhada
16. března 2008 v 15:28 | ja | FotografieNapište, zda víte co jsou to za kuličky, jimiž je strom ověšen!

Pan Radovan Lukavský
15. března 2008 v 19:23 | s použitím článku ve Zpravodaji města | Moje psaníMinulý týden jsme se dozvěděli o smrti herce Radovana Lukavského. Jeho maminka pocházela z našeho města. Brali se s panem Lukavským (otcem), v našem kostele v lednu 1919. Malý Radovan se narodil v sobotu 1.11.1919 v Praze. V našem městě mu zůstala stařenka se staříčkem, teta se strýcem a několik bratranců a sestřenic. Jako malý kluk jezdíval s rodiči do Bystřice, protože se zde zúčastňoval skautských táborů se svými bratranci. V knize Zuzany Sílové "Radovan Lukavský" , vzpomíná na svého strýce zvěrolékaře, s nímž u nás jezdil na kotáry, když jel za nemocnými kravkami. Vystudoval gymnázium, v době okupace jen náhodou unikl možné smrti, byl totálně nasazen v Bílovci, odkud měl ke své rodině u nás nejblíže. Proto se tady několikrát objevil. Po válce, když začal hrát v Divadle na Vinohradech, sledovali všichni, kdo jej znali jeho uměleckou dráhu. Jeho sestřenice, kterou velmi dobře znám je matkou, mého spolužáka, jež se dal také na dráhu uměleckou . Všichni budeme na tohoto pana herce navždy vzpomínat.

Zajímavý kousek
14. března 2008 v 18:22 | Co se mi líbíMáte-li doma dostatek "špačků", můžete se pokusit vytvořit si něco podobného. Zajímavé, že?




