Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Březen 2008

Upečte si dort

31. března 2008 v 21:40 Co se mi líbí
Vím, velikonoce už jsou za námi. Svátek nebo narozeniny mají všichni, takže inspirace se jistě bude hodit.


Omluvit nebo ne?

31. března 2008 v 11:02 | ja |  Zaujalo mě
Páni, tak to je gól. Zrovna jsem pustila kámošku a stále se nemohu vzpamatovat z jejích zpráv. Jsem už třetí měsíc marod a tak za mnou přišla s novinkami. Je jich u nás v práci hodně, hlavně přibývá práce a ubývá lidí schopných pracovat. To jsou věci, které člověka jako jsem já, tři roky před důchodem, trápí nejvíc. Vidím, že po návratu do práce se opět dostanu do šíleného kolotoče, z něhož nebude úniku. Ale jenom kdybych trochu mohla, nějak se to zvládne. Že se holky vdávají a odcházejí na mateřskou, je chvályhodné, alespoň nás bude mít kdo opatrovat. Že odcházejí ti nejlepší doktoři je špatné, ale taky se jim nedivím . Když u nás nemají naději na profesní postup, nezbývá jim nic jiného. Možná, že přijdou noví a budou také dobří. Tak jsme klábosily a povídaly si o všem možném. Až přišla řeč na její dvě děti. Dcerka letos odchází z devítky a hlásí se na učňovku. Všechno se zdálo v pořádku až do minulého týdne, kdy ji volali ze školy, co je s děvčetem, že už nebyla pět týdnů ve škole. Bydlí v patrovém domku a oba rodiče dělají na směny. Holčina se vždycky, když nebyli doma, zazásobila jídlem a pak celé dopoledne trávila u počítače. Když na ni matka vlítla, co dělala a proč do školy nechodila, sdělila jí, že je na ni učitelka nespravedlivá, nedává ji dobré známky. A teď, babo raď! Co by jste udělali na místě matky? Omluvili její absenci, nebo ve škole řekli, jak se věci mají? Je jisté, že škola udělala zásadní chybu, že se po děvčeti nesháněla hned po týdnu, přitom její bráška chodí do stejné školy. Vinu mají jistě i rodiče, kteří se jí dostatečně nevěnovali, kamarádka mi říkala, že nahoru za dětma do pokojíčku nechodí, jenom někdy. Nevím, jestli bych nepoznala když jsem doma, že nahoře někdo je. Vždyť musela jít občas i na záchod! Ať přemýšlím jak chci, co bych udělala, vím jednoznačně. Asi bych nedokázala zatloukat. A děvčeti, na konci deváté třídy by neuškodila, trocha ostudy a starostí. Možná, že by to prospělo jejímu dalšímu životu. Zajímá mě Váš názor, napiště co by jste udělali vy!

Raději mlčte, když nevíte

30. března 2008 v 10:15 | ja |  Moje psaní
Ráno blbec. Znáte to, probudíte se, za oknem je již dávno čilý ruch a vám se nechce. Nechce z vyhřátého pelíšku. Sluníčko vás šimrá na tváři, otočíte se a snažíte se usnout. Pak vás najednou napadne, že se vlastně dneska spalo o hodinu méně, protože se měnil čas. No, tak kolik je vlastně hodin. Jo, tak to je průšvih, budík ukazuje půl deváté, čili vlastně půl desáté. Honem na sebe navlíkám prádlo, kalhoty a šupajdím do kuchyně. Už z chodbičky slyším hrkání a klepání, to je určitě polovička se snídaní. Opravdu, na stole mám připraveny chlebíčky a hrnek kávy je v mikrovlnce. A on už strouhá křen na omáčku, na plotně se škvíří zásmažka, kuchyní voní příjemná vůně. Omluvně se přikradu ke stolu, rychle spořádám nachystanou snídani a čekám kdy to začne. Nic! Ticho! Je to dost divné, večer jsme se rozcházeli, ne zrovna v dobrém rozpoložení. Honem začnu míchat těsto na knedlíky a pořád jsem jako na trní. Stále se nic neděje. Když už to nemůžu vydržet a otevřu konečně debatu, dostane se mi krátké odpovědi - Jak se ti spalo? Už jsem chtěla vyštěknout, ale nějaký, snad šestý smysl mě zarazil. Proč? ptám se potichu. No, že jsi tak brzo na nohách. Víš já jsem ti večer posunul hodiny, než jsi šla spát, tak se ptám. Můj pohled spočinul na kuchyňských hodinách, no jasně, je teprve půl deváté pryč. No, koho by napadlo, že mám budík posunutý. Začala jsem se smát, polovička nechápal nic, myslel si asi, že jsem se zbláznila. Já potichu vlezla do ložnice a na budíku posunula ručičku zase nazpět. Ta úleva. Nebude zkažený celý den. Hurá, proto rychle dodělat oběd, sebrat foťák, psíka a ven. Ptáci zpívají jako o duši a obloha je jako šmolka.

Proměna

29. března 2008 v 19:36 Co se mi líbí





Trocha švandy nikoho nezabije. Jsem to ale krasavice, že? Prográmek je to ale bezvadný.
Děkuji Hablině za nasměrování na príma stránky.

Jarní nákupy

28. března 2008 v 16:03 | ja |  Moje psaní
Ach, kdeže jsou ty časy !!! Šla jsem od svého lékaře přes město a jenom tak, ze zvědavosti jsem nahlížela do jednotlivých obchodů. Krásné botičky, ty by se mi hodily. Zvláště ty jedny páskové na podpadku. Oku lahodily už při prvním pohledu. Ty tak mít! No, jo řeklo mé druhé já, kam v nich budeš chodit! No, přece do práce, odpovídám si sama. Ale vtom mě napadá, že po 12 hodinové šichtě nemám šanci tyhle nádherné boty nazout. Nohy mívám nateklé a tyto boty bych asi nenazula. Škoda, tak jindy! Pokračuji pohledem po vitríně s kabelkami. Jsou tu a nádherné, ale mé druhé já mi napovídá, že jich mám několik. Tak to pokračuje u rukavic, halenek i šatů. Tak bych si přála mít něco nového do šatníku, zvláště teď na jaře! Jenomže, visačky hovoří jasnou řečí! Velikost 36,38,40, konec, jenom v koutku se krčí několik kusů č.48, ale nikterak vyjímečné. Pro slony zde nemají nic. Proč nemám těch nádherných 48 kg, které mě provázely hodně dlouho! Vycházím na ulici, začíná sněžit a já mám pocit, že se mi v koutku oka něco leskne. Že by slza? Ne, to je určitě zbloudilá vločka, pomalu stékající po tváři. Míjím domácí potřeby a v tom jsem si vzpoměla, že už asi týden chodím pro takovou maličkost, jako je zátka do dřezu. No ještě, že jsem si včas vzpoměla. Koupila jsem raději dvě, přidala jsem k nim houbičky na nádobí a jeden mop. Platím,a s pocitem jisté hrdosti - nezapoměla jsem, ten můj HOSIP ještě není tak zlý - kráčím,hlavu vztyčenou domů. Blíží se jaro a já konečně něco nového mám. Nejsou to žádné šaty, ani boty, ale věci daleko potřebnější. A ty hadříky, určitě někde něco ještě najdu a pak ulice třes se.

Voda

27. března 2008 v 10:50 Zaujalo mě
Taky se rádi díváte na krásnou tekoucí říčku, potůček nebo řeku? Voda bublá, skáče přes kameny a odnáší s sebou všechno co se jí dostane do proudu. Při procházce parkem poslouchám její bublavý zvuk a napadají mě černé myšlenky! Proč černé? Někde v rozhlase jsem slyšela, že města nad 2000 obyvatel vesměs mají špatné čističky odpadních vod. Nedostatečně odstraňují exkrementy a tak se voda, krásná jiskřivě čistá stává zasmušilá a matná s koly na povrchu. Máme to štěstí, že jsme první město na toku a tak k nám voda tekoucí z hor ještě přináší svěžest a čistotu. Podzemní vody ubývá, ledovce se rozpouštějí a do budoucna prorokují nebezpečí hrozící lidstvu z důsledku nedostatku pitné vody. Představuji si vyschlé koryto v našem parku, na jehož dně se vine slabounký pramínek vody. Vody, která znamená život. Této představy se docela vážně bojím.
Význam vody pro lidstvo podtrhlo vyhlášení "Evropské vodní charty" dne 6. května 1968 ve Strasbourgu:

Evropská vodní charta

  1. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
  2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.
  3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě.
  4. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
  5. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.
  6. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
  7. Vodní zdroje musí být zachovány.
  8. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
  9. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
  10. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
  11. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
  12. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

Touha po sluníčku

26. března 2008 v 8:03 | ja |  Moje psaní
Lezl si takhle po parapetu a ničeho si nevšímal. Dělal jakoby nic. Tykadla měl natažená dopředu a osahával jimi všechno nač přišel. Dívala jsem se kam až poleze. Evidentně hledal sluníčko a jeho teplou náruč. Když narazil na okraj sluncem ozářeného dřeva, zpomalil a labužnicky se protáhl. Dala bych i krk za to, že si slastně zavrněl. Sluneční paprsky jej šimraly mezi krovkami a on se líně protahoval. Brouk! Nějaký brouček, který přečkával zimu někde v koutku mezi květinkami na okně. Připadala jsem si jako na divadle, pan herec přišel na osvětlené jeviště, aby nám zahrál etudu na téma jarní probuzení. Odešla jsem a nechala mu celý pokoj . Oknem proudil do pokoje krásně teplý a provoněný vzduch. Hodně práce a návštěva, která mě trochu zdržela, byla příčinou, že v okamžiku, kdy se počasí zlomilo a začalo sněžit, jsem na otevřené okno zapoměla. Pohled na bílou zahradu mě probudil z jarního snu. Šla jsem okno zavřít a při pohledu na parapet, plný sněhu jsem si vzpoměla na broučka. Trčelo mu ze sněhu jenom jedno tykadlo. Vzala jsem ho opatrně do ruky, odfoukla z něj sníh a zlehka na něj dýchla. Chudák, trošku se zachvěl, ale pohyb žádný. Doplatil na svoji touhu po teple a málem umrzl. Dala jsem ho do největšího květináče a trochu zakryla listím. V pokoji je docela teplo, tak si myslím, že se opravdového tepla dočká, stejně jako my všichni!

Ach ta čeština!

24. března 2008 v 16:32 | ja |  Moje psaní
Zamysleli jste se někdy nad ustálenými větnými spojeními, jimiž se čeština jen hemží? Náhodou mě to napadlo, když jsem dneska zaslechla "...pozdě bycha honit!" Kdo je vlastně ten bych? Pro cizince to musí být velmi těžké pochopit význam této věty. Nebo jak vysvětlit nečechovi spojení "... bez úhony!" Co je vlastně ta úhona? Naše děti v základní škole to mají vlastně hrozitánsky složité. A to jejich rodiče jsou Češi. A co děti ze smíšených rodin? Musí zvládnout nejen češtinu, ale také např. angličtinu, němčinu a pod. Na stránkách - -http://11hanka11.webgarden.cz si ráda čtu o potížích s češtinou, které má malý vietnamský kluk Tai. Přečtěte si a uvidíte, že se budete smát se slzami v očích.

Carpe diem

23. března 2008 v 19:37 | ja |  Fotografie
Krásný den je potřeba využít! Velké horko sice nebylo, ale na procházce bylo dobře. Tak jenom se rychle obléci, vzít pesa, foťáček a vyrazit. Procházka se vydařila, pár fotek přidávám.
Ten sníh ještě někde trčí.

Origami

23. března 2008 v 10:48 Zaujalo mě
Kdysi jako malá holka jsem četla knížku, tuším, že se jmenovala "Jasnější jak tisíc sluncí" - o Hirošimě a o jednom děvčátku, které po svržení bomby bylo postiženo nemocí z ozáření. V Japonsku existuje tradice, že jeřáb bílý nosí štěstí. Malá dívenka věděla jak je nemocná a věřila tomu, že když poskládá z papíru 100000 jeřábů uzdraví se. Z celého Japonska i ze světa jí děti posílali poskládané jeřáby, ale než jich bylo stanovené množství, holčička zemřela.Na její počest byl v Hirošimě vztyčen památník a do něj uloženy všechny papírové skládanky jeřába. Skládání papírových zvířátek a tvarů se jmenuje - origami a již jste o něm určitě někde slyšeli. Jsou to skládanky od nejjednodušších po hodně složité a pohyblivé.

origami

Výtvarné umění, japonská technika skládání papíru, pocházející podle dochovaných záznamů asi z 10. století n.l. Většina původních skládaných tvarů má svůj vzor ve světě zvířat a rostlin, moderní origami je často inspirováno i světem techniky.
Několikrát jsme se o skládání těchto podivuhodných věcí pokoušeli, ale bezvýsledně. Tak se teď na ně chodím dívat na stránky na netu.