Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Změna je život

6. února 2008 v 10:52 | ja |  Moje psaní
Prší, dneska opět prší. Venku je zima a člověku se do ničeho nechce. Už druhý týden marodím a tak se probírám starými věcmi, rovnám knihy, staré časopisy a hledám pro brášku onoho slavného "Čulibrka či Šulibrka". Nikdy jsem o něm neslyšela, ale bráška mě přesvědčuje, že o něm něco četl, když byl malý. Má to být nějaké zvíře, snad lišák. Nevím nic podobného neznám. Třeba se někdo ozve, kdo si vzpomene na knížečku o zvířátku tohoto jména. Budu ráda. Ráda při procházkách městem sleduji jak se ulice a domy v nich mění. Je to škoda, že některé změny, člověk nestačil ani zaregistrovat. V okolí našeho domu, myslím nynějšího se změny dějí snad ze dne na den. V roce 1957, když naši domek koupili, stál úplně na konci města, za naší zahradou byla už jenom pole. Pak se postavila škola pro vznikající sídliště, příjezdová cesta zprvu jednosměrná, se stala průjezdná kolem čtvrti starších vilek a jejich zahrad. Tím pádem se navždy vytratil klid a čistota vzduchu. Po dostavbě sídliště, které dneska čítá nějakých 20 činžáků, přibyl obchod, změnilo se okolí děstkého hříště a koupaliště, pribylo tenisových kurtů, velký stadion a rozšířen byl i park. Jeho rekonstrukcí a probírkou stromů, staré a nebezpečné byly odstraněny, stejně jako náletové dřeviny. Nyní je park vzdušný a světlý. Zregulovaný tok Bystřičky je osázen mladými stromy a břehy jsou zpevněny. Město se protáhlo daleko za náš dům, pokračuje za tratí a takřka se spojilo s obcí Chvalčov. A to jsou změny, které mám skoro denně na očích. Jiné, které probíhají např, za nádražím nebo na druhé straně města, poznává člověk pouze náhodně, když se tam vypraví. Zajímalo by mě, zdali by se dnešní Bystřice líbila jejím dřívějším obyvatelům, třeba našim dědečkům a babičkám. Myslím si, že asi ano, je pěkná a veliká, máme tady všechno co potřebujeme a troufám si říct, že se nám tady dobře žije. Jenom to počasí, kdyby se dneska umoudřilo, abych mohla svá slova zdokumentovat fotografiemi.
 


Komentáře

1 Karel | 6. února 2008 v 14:31 | Reagovat

Jmenovalo se to Dobrodružství lišáka Čulibrka (asi tak nějak) a vycházelo to někdy ve čtyřicátých letech na pokračování v nějakých novinách (co já vím, jakých?). U babičky to bylo k dispozici jako výstřižky z novin. A bylo to úžasné, protože Čulibrk měl k dispozici létající kanapíčko, které samozřejmě, jak jinak, získal podfukem od nějakých jiných zvířátek.

2 Jirka | 6. února 2008 v 21:54 | Reagovat

Tak se ten Čulibrk dostal na světlo světové sítě a možná se opět k bráchovi vrátí. Myslím, že by ho mohl nějaký pamětník nebo antikvář znát a třeba i vlastnit. Snad se slavný lišák objeví.

3 Mája | E-mail | Web | 15. února 2008 v 23:29 | Reagovat

Ahoj, na Čulibrka vzpomínám, zkus se poptat v antikvariátech, nebo občas se dá nějaký skvost sehnat ve venkovských knihovnách. Jinak to tu máš moc hezký, líbí se mi tvůj styl psaní. Uveřejňuješ i jinde, nebo jen na webu? Mája

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama