Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Zlaté kapradí

6. února 2008 v 14:15 | ja |  Moje psaní
Byli jste někdy při natáčení filmové pohádky? Právě dneska jsem si vzpoměla na jednu příhodu z mého dětství. V létě roku 1963 natáčeli filmaři z Barandovských ateliérů pohádku na motivy J. Drdy Zlaté kapradí. Natáčelo se v krásném prostředí na Hostýně, na nádherné louce nad lomem. To víte, když jsme se jako děti dozvěděli, že jsou zde filmaři, byli jsme všichni na herce a hlavně na jejich práci zvědavi. Nejprve přivezlo několik aut techniku, kamery, světla, kolejnice a spousty praktikáblů. Od faráře měli půjčenu jednu velkou šopu, do níž si věci natahali. Hlídač ji pak zamkl a auta odjela. Herce jsme nikde neviděli, tak jsme byli zklamaní. Obcházeli jsme onu boudu a přemýšleli jak se dovnitř dostat. Nebyl to žádný problém, to víte, děti, zjistili jsme, že do boudy se dostaneme spodem, tak jako slepice, které tam paní kuchařce zanášely vejce. Tak jsme si večer udělaly výpravu a všechno jsme si tam pěkmě prohlédly. Nebylo tam ale pro nás nic zajímavého, tak jsme byli brzo venku. Další den začala příprava a odvoz materiálu na inkriminovanou louku. Na louce vyrostla dřevěná koliba, ohrada pro ovečky a hlavně byly nataženy koleje pro kameramana. Bylo krásné slunečné léto, takže natáčení se rozběhlo asi za dva dny. Marně nás lidé od filmu odháněli, marně dávali na cestičku, kudy se chodilo na louku závoru. Jelikož jsme byli znalí prostředí,našli jsme si přístupovou cestu jinudy. Opatrně jsme se plížili lesem, a při každém zapraskání větvičky jsme se vrhli na zem. Podařilo se nám dostat až na kraj louky a tam jsme si chtěli sednout a dívat se. Jenomže, tráva byla vysoká a my přes ni neviděli. Tak jsme se postavili a hned jsme všechno viděli , jako na dlani. Jenomže, v tu ránu se ozval režisér -"Stop, kde se tam vzala ta děcka!" Krve by se v nás nedořezal, Na nic jsme nečekali a upalovali pryč. Ale nedalo nám to, vzali jsme louku útokem z druhé strany. Bylo to sice trochu dál, ale odsud jsme už krásně viděli a slyšeli. Scénu, kdy Jura (Vít Olmer) poráží starou jabloň jsme viděli několikrát. Lesanku v podání Karly Chadimové jsme měli jako na dlani a pana Vojtu, který v pohádce hrál hospodáře jsme dokonce mohli i pozdravit, když se toulal po kopci. Samozřejmě, že o nás věděl, ale byl to přece pan herec a tak nás neprozradil. Když za pár dnů herci odjeli, chodili jsme si do zanechaných dekorací hrávat, a představovali jsme si, že ten film natáčíme my. Přišel podzim, zima a příští léto nezbylo z boudy a ohrady nic. Jenom milá vzpomínka nám zůstala. Vždy při promítání pohádky se dívám, jestli při té scéně u salaše nezahlídnu alespoň kousek své hlavy! Co kdyby mě střihači neviděli?
 


Komentáře

1 babča | 7. února 2008 v 11:34 | Reagovat

tak tomu říkám ZÁŽITEK!!!!!!

2 Mirka | Web | 7. února 2008 v 20:35 | Reagovat

..páni, to je krásný zážitek..nevím proč, ale něčím mi to připomnělo Káju Maříka:) ..snad ti caparti, kterými jste byli:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama