
Tajemství. To je slovo, které máme všichni rádi. Od dětství se snažíme nahlídnout za dveře třinácté komnaty, kterou máme zakázanou. Nejdříve je to dospělácká ložnice, když se tam rodiče zamknou, později obývací pokoj v době vánoční. U souseda nám je zapovězena ta část zahrady , kde se na sluníčku červenají krásné třešně. A tak bychom mohli pokračovat. Pro nás vedly takováto vrátka do tajemné farní zahrady. Častokrát jsme tam jenom nahlíželi škvírkou a dívali se jak paní kuchařka okopává zeleninu, jak zalívá a opatruje jahody. V lese a na loukách bylo jahůdek habaděj, ale tyhle velké nás přece jenom lákaly víc. A co takové meruňky na stromě. Vrátka bývala zavřená, ale jednou asi někdo zapoměl a my dítka pošetilá jsme se vydala na výpravu. Byli jsme čtyři, tři kluci a moje maličkost. Opatrně jsme prošmejdili zelinářskou část zahrady, když jsme uslyšeli zvuk otvíraných dveří. Přikrčili jsme se meziřádky a ani jsme nedýchali. Pan farář si stoupl na terasu a vyhříval se na sluníčku. Ruce i nohy nám trnuly od ležení, mravenci si vybírali odkrytá místa a nemilosrdně nás štípali. Když už se zdálo, že to někdo z nás nevydrží, zavolal pan farář své dva synovce, kteří u něj byli na prázdninách. Něco jim pošeptal a odešel. V tom jsme to už nevydrželi a jako papíroví čerti jsme vyskákali z úkrytů. Kluci nás však zadrželi a se smíchem nám prozradili, že nás strýček viděl oknem a jenom si s námi zahrál takovou komedii. Vedli nás na faru do jídelny, kde nás čekalo překvapení. Důstojný pán s kuchařkou nás přivítali a pozvali nás na svačinku. Na stole byl jahodový koláč a kakao. Páni, a ten košík jahod co byl uprostřed stolu!!!! Omluvili jsme se s plnou pusou, že jsme tam vlezli. Od toho dne jsme měli na faru přístup hlavními dveřmi. Společně s dětmi jsme chodili na jahody, na maliny, uklízeli po poutích, sbírali a pálili poházený papír. Zkrátka ,celé prázdniny jsme měli ona tajná vrátka otevřena dokořán.
Krásný příběh...