Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Svět má barvu duhy

12. února 2008 v 22:57 | ja |  Moje psaní
Duha, která se objevila ve stříkající vodě městské fontány hrála všemi barvami, Všimla jsem si, že nikoho nepřekvapuje, že dneska fontána stříká. Je teprve únor! Chvíli jsem jen tak stála, dívala se na třpytivé kapičky dopadající na studenou zem. Sluníčko svítilo studenými paprsky a mě se to líbilo. Hlavou mi proběhlo, že vlastně nedokážu určit, která barva je nejkrásnější. Od dětství mám ráda "sluníčkovou barvu", barvu žlutých pampelišek, malých kuřátek, mašle, kterou mi maminka ráno dávala do vlasů. Oranžový pomeranč zapadajícího sluníčka, hlavičky klouzků přecházející ze žluté do oranžovvé barvy. Červené vlčí máky, které září na kraji polní cesty, modré chrpy, nebo dozrávající švestky, které při otření září nádhernou modří, podobající se tmavnoucí obloze v letním večeru. Hnědá připomíná nádherné hlavičky hub, sametově lesklé choulící se v mechu. A zelená, tak té je kolem nás plno. Modřínové jehličky na bílém pozadí zimy, jarní zelené lístky břízek a jív, první opravdu zelený trávník nového fotbalového hříště. Tak, kterou barvu si vybrat, jako nejkrásnější? Zdaleka nelze popsat jednotlivé odstíny a tóny, které v sobě příroda ukrývá. Proto si v barvách těžko vybrat. Je jasné, že můj věk mi nedovolí nosit jásavě červenou bundu, ale třeba šálu v téže barvě si dopřeju, Svítivě žlutý kabát by určitě vypadal na starší osobě divně, ale malý žlutý šperk si ráda dopřeju. Svět není šedivý i když se nám to někdy zdá. Musíme se jen dobře kolem sebe dívat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama