Přišla dneska za mnou jedna známá paní. Zazvonila a slušně čekala u branky. Na můj dotaz co potřebuje, spustila proud slov z nichž jsem vyrozuměla, že byla v obchodě a zapoměla si vzít peníze, zda bych jí nepůjčila na zaplacení. Budu je mít ihned nazpět. Jelikož ji dobře znám, peníze jsem půjčila a opravdu, za chvíli byla nazpět i s dlužnou částkou a navíc mi koupila čokoládu. Říkáte si, že jsem mohla špatně dopadnout. Už moje babička říkávala, že "půjčivky provází pláč!", to vím, ale taky vím ,komu mohu půjčit a komu raději ne. To mě přivedlo na jednu vzpomínku z dětství. Taky jste jistě měli spousty oblíbených hraček a knih, které jste neradi dávali z ruky. V době na níž vzpomínám, vycházela v Nakladatelství dětské knihy edice KOD. (Knihy odvahy a dobrodružství), Vy dříve narození jistě pamatujete i jejich jednotný vzhled. Knížky tam vycházely dobré, např. Vernovky a pod. Byly to knihy spíše pro kluky a protože u nás byli dva tak se edice brala komplet. Samozřejmě, že jsem si je půjčovala také, ale zákaz nosit je do školy jsem nikdy neporušila. To s bráškou bylo jiné. Rád četl i pod lavicí a stihl zhltat knihu za jeden den. Tak se stalo, že někomu ve škole zapůjčil knihu Bezhlavý jezdec. Měla jsem ji přečtenou, byla docela dobrá. Stalo se co se stát muselo, milý neznámý knihu nevrátil a tak naše knihovna byla a je do dnešního dne o tuhle knihu chudší. Tatínek po čase knihu sehnal ve druhém vydání, ale už to není ono. Všichni jsme věděli, že kniha chybí a jistě nás to ještě dneska mrzí. Proto i dnes, než něco někomu půjčím, dlouho přemýšlím, aby to nedopadlo jako s tou knihou.

Pamatujete si na ně, takhle vypadaly.










