Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Únor 2008

Knihovna bez jednoho jezdce

28. února 2008 v 11:35 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Přišla dneska za mnou jedna známá paní. Zazvonila a slušně čekala u branky. Na můj dotaz co potřebuje, spustila proud slov z nichž jsem vyrozuměla, že byla v obchodě a zapoměla si vzít peníze, zda bych jí nepůjčila na zaplacení. Budu je mít ihned nazpět. Jelikož ji dobře znám, peníze jsem půjčila a opravdu, za chvíli byla nazpět i s dlužnou částkou a navíc mi koupila čokoládu. Říkáte si, že jsem mohla špatně dopadnout. Už moje babička říkávala, že "půjčivky provází pláč!", to vím, ale taky vím ,komu mohu půjčit a komu raději ne. To mě přivedlo na jednu vzpomínku z dětství. Taky jste jistě měli spousty oblíbených hraček a knih, které jste neradi dávali z ruky. V době na níž vzpomínám, vycházela v Nakladatelství dětské knihy edice KOD. (Knihy odvahy a dobrodružství), Vy dříve narození jistě pamatujete i jejich jednotný vzhled. Knížky tam vycházely dobré, např. Vernovky a pod. Byly to knihy spíše pro kluky a protože u nás byli dva tak se edice brala komplet. Samozřejmě, že jsem si je půjčovala také, ale zákaz nosit je do školy jsem nikdy neporušila. To s bráškou bylo jiné. Rád četl i pod lavicí a stihl zhltat knihu za jeden den. Tak se stalo, že někomu ve škole zapůjčil knihu Bezhlavý jezdec. Měla jsem ji přečtenou, byla docela dobrá. Stalo se co se stát muselo, milý neznámý knihu nevrátil a tak naše knihovna byla a je do dnešního dne o tuhle knihu chudší. Tatínek po čase knihu sehnal ve druhém vydání, ale už to není ono. Všichni jsme věděli, že kniha chybí a jistě nás to ještě dneska mrzí. Proto i dnes, než něco někomu půjčím, dlouho přemýšlím, aby to nedopadlo jako s tou knihou.
Pamatujete si na ně, takhle vypadaly.

Demokracie - vláda lidu

28. února 2008 v 11:14 | ja |  Moje psaní
Dosti často mezi známými slyším slovo demokratický, nedemokratický, co je lepší a co horší než totalita a pod. Snad nejvíce se o demokracii hovořilo v souvislosti s nedávnou volbou presidenta. Debaty na toto téma se často měnily v zuřivé hádky a to nejen mezi cizími lidmi, ale i doma. Vzala jsem si tedy na pomoc naši oblíbenou Vikipedii a základní znaky jsem zde opsala.
Znaky demokracie
  • Hlavní principy:
    • 1) Držitelem moci jsou dohodnutým způsobem určení zástupci většiny.
    • 2) Periodické volby.
    • 3) Povinnost odevzdat moc nejpozději po uplynutí volebního období.
    • 4) Nezměnitelnost maximální délky období.
    • 5) Ochrana politických menšin i jednotlivců.
Už první bod odpovídá pozornému čitateli na jeho otázky týkající se parlamentu a lidí v něm. Nadáváme na ně, že jsou k ničemu , přestože jsme jim dali ve volbách svůj hlas, Diskutujeme o jejich spolehlivosti a čestnosti, přestože jsme jim dali svůj hlas. Holedbáme se tím, jak bychom zrovna my pracovali ve prospěch všech a přitom jsme to my kdo jim dal hlas. Proč tak činíme, vždyť v jednom ze znaků demokracie, na níž tak rádi nadáváme, je také rovnost šancí, Proč ji nevyužíváme, proč nejsme schopni pracovat pro všechny. Vzpomínám na volby do městského zastupitelstva, jaký byl problém pro jednotlivé strany sestavit kandidátku! A když už byla sestavena jak se všichni snažili krčit někde na posledních místech, jen aby nemuseli, po případném zvolení, pracovat v radě apod. Vzpomínám si , jak mnozí s posměškem komentovali jména těch, kteří se odvážili něco pro nás všechny udělat. a šli do toho. Proč to tak je? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nechápu.

Kraslice

27. února 2008 v 21:43 Co se mi líbí
Blíží se Velikonoce, svátky jara. Jak jsem si všimla dneska při nákupu, v obchodě mají plné regály vajíček a zajíčků. Jak je to dávno, co jsme nakupovali mikuláše! Ach jo, jak to všechno utíká. Ve všech novinách a časopisech se objevují recepty na velikonoční dobroty, návody na výzdobu stolu, bytu i vajíček. Způsoby aranžování květin a jiné. Nevím jak kdo, ale já mám stále stejný způsob výzdoby bytu. Nejraději mám ve váze větvičky vrby, na níchž jsou zavěšené mezi zelené lístky, nabarvená a jinak ozdobená vajíčka . A o ty vajíčka dneska jde.

Starověké kořeny velikonočních vajíček

Některé zdroje uvádějí, že už Peršané před 5 000 lety se obdarovávali vejci. Po nich to byli Galové /Keltové/ a Římané. Pro všechny tyto pohanské kultury bylo vejce znakem života, plodnosti a zrození. Tuto tradici přejalo i křesťanství - velikonoční vajíčko se stalo symbolem vzkříšení.

Velikonoce - zdobení vajíček

První barvená vajíčka se objevila v 18. století v Evropě. Často bývala obarvena načerveno, aby tak připomínala prolitou Kristovu krev a zdobená obrázky a nápisy. V době renesance, na královských dvorech, byla slepičí vejce nahrazena zlatými. Ta byla zdobená drahými kameny, ornamenty a malbami slavných umělců. Svůj vrchol zažívají na ruském carském dvoře, kde mezi klenotníky vynikal Peter Carl Fabergé (1846-1920).

Každoročně vymýšlím jiné zdobení, snažím se vymýšlet netypická vajíčka. Když jsem pracovala v dětských jeslích, tak jsme s dětmi zdobily vejce rýží nalepenou na skořápky, barevnými konfetami, nastříhaným alobalem, barevnými fixami apod. Skořápky natřené lepidlem jsme oplétali barevnými bavlnkami a vytvářeli na nich různé ornamenty. Děti nejraději nalepovaly barevné obrázky, které si samy namalovaly. Pak jsme měli plné ošatky barevných vajíček, jaká jinde nevidíte. Takže, teď jenom hledám a přemýšlím jak budu zdobit vejce letos. Jak budete zdobit letošní kraslice vy? Poraďte mi.


Rozhovor s mým já

27. února 2008 v 10:51 | ja |  Moje psaní
Dobrý den, jak se máte? -
Děkuji, lépe už bylo!
Proč si myslíte?
Tak se podívejte! Jsem člověk, který vyrůstal v době parních lokomotiv, uhelných prázdnin a pionýrských táborů!
Kolik je Vám let? -
Jsem dost stará, abych hodně pamatovala.
? -
No, nemám už dvacet, tak asi. Prožila jsem větší část života v době, kdy školní hodina měla opravdu 45 minut, základní škola trvala 9 let, pracovní týden 6 dnů,
Snad 5, ne? -
Ne, za nás se chodilo do školy i do zaměstnání i v sobotu.
Jak jste spokojená se svou prací? Děláte ji ráda? -
Dělám ji už 37 let, tak asi ano. Jinak by to člověk nevydržel. Dneska ale začínám mít dojem, že se z ní vytrácí pojem člověk. Na straně mé i straně druhé. Nemocný je stále nemocný, sestra je stále sestra, ale jenom podle slova.
Proč si to myslíte? -
Nikdo nebere na zřetel roky praxe a zkušenosti, které máme, hledí se stále jenom na obložnost a počet výkonů. Jakoby se odevšad valilo jenom jedno, dělej, pospěš, ničím se nezaobírej, nic neřeš. Neřeš nedostatek matriálu, neřeš nedostatek personálu, jenom pořád dělej a dělej. Proč se víc nepřemýšlí, myslím tím pány u nás nahoře.
Jak to myslíte? -
No, třeba tak, že nikoho nezajímá, že pacient byl v nemocnici před měsícem, nebo 14 dny, kdy se mu dělala všechna potřebná vyšetření. Je pravda, že nebyl třeba na odd. č.1., ale na JIPu. Dnes když příjde, opět se mu naordinují rentgeny, sono, odběry apod. a nikdo se nezamyslí nad tím, že má čerstvé výsledky před 14 dny. To jsou všechno peníze, které pak v nemocnicích chybí a které pojišťovny vyplácejí stále dokola.
A co kolegyně, líbí se? -
Kolegyně jsou mladé, šikovné, měly by být jako vítr v jejich věku, ale opak je pravdou. Spoléhají na druhého, že to někdo za ně, v době jejich kouřové pauzy udělá. Pak jsou zbytečné problémy s vrchností.
A co doma? -
Doma je dobře, Elinka sice občas zazlobí, ale to se dá vydržet. Polovičkovi se také občas něco nelíbí, ostatně je to také jenom mužský.
A zdraví? -
Zaplať Pán Bůh, jde to . Sice od deseti k pěti, ale bude hůř.
A prosím Vás, jakto, že si nestěžujete na malý plat, tak jako všichni ostatní? -
A co si nastěžujete? Přidáte mi vy? Doma jsem byla naučená tak, že nač nemám, to nemůžu mít. Tak co bych si stěžovala. Bydlíme, auto stojí v garáži, jíst je také co, tak proč naříkat.
Tak se mějte a děkuji!.-
Já se budu mít, a děkovat nemusíte, není opravdu zač.

Rukávy jako choboty

26. února 2008 v 23:24 | ja |  Moje psaní
Tak, to jsem zase dopadla. Moje drahá polovička potřebovala "něco na sebe!" Když píšu něco, tak myslím něco. Tričko, mikinu nebo zkrátka něco. Jo, ono se to dobře řekne, ale hůře udělá. Jelikož jsem měla dneska cestu k lékaři, stavila jsem se cestou v našem "asijském nákupním centru", čímž myslím náměstí, neboť všechny kamenné obchody jsou vietnamci. V prvním navštíveném obchůdku měli všechno, jen ne tyto věci. Jo, kdybych chtěla umělou kytku, tak těch tam bylo plno. V dalším byl žádaný sortiment, ale barvy se na polovičku nehodily. Např. pomerančová, že? Tak jsem postupně prošla všechny skvělé obchody a až v posledním se na mě usmálo štěstí. Nádherné triko s dlouhými rukávy, solidní barvy. I zajásala vzorná manželka, vytáhla z kabelky krejčovský metr a jala se přeměřovat jednotlivé kusy. Pan majitel se na mě usmíval a mlčel. Když už jsem měřila asi druhou hromádku, přišel a zeptal se " ceš věčí?" Na moje pokývnutí hlavou odběhl ven z obchůdku, zanechav mě i pokladnu samotné. Čekala jsem a dívala se kolem, co bych tak strčila do tašky? Když se vrátil, měl plnou náruč trik a mikin v různých barvách. I začali jsme měřit spolu. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec jsem triko vybrala, zaplatila a odebrala se k domovu. Jak jsem se těšila na polovičkův návrat z práce! Hrdě jsem před něj strčila triko a s vítězoslavným úsměvem mu ho podala. "Prosím, vyzkoušej si ho!" povídám a těším se na jeho reakci. Ta ale byla....! Ač nerad nasoukal na sebe triko a v tom okamžiku jsem se začala smát, až mi slzy tekly po tvářích. Triko bezvadně sedělo, kolem krku, přes hrudník i délka byla dobrá až na....rukávy. Když řeknu, že byly jako na žirafá krk a mohla jsem na nich polovičce udělat uzel, stále to ještě nevystihuje dostatečně jejich délku. Zkrátka, zítra jdu za majitelem a budeme ještě přeměřovat rukávy. Krucinál, že jsem polovičku nenechala, ať si to jde vybrat sám.

Maminčina přikázání

26. února 2008 v 22:54 | přišlo mi Emailem |  Co se mi líbí
  • Moje maminka mě naučila OCENIT DOBŘE ODVEDENOU PRÁCI: ,,Jestli se hodláte navzájem pozabíjet, tak ale venku - právě jsem uklidila!"
  • Moje maminka mě naučila NÁBOŽENSTVÍ: ,,Modli se, aby to šlo z toho koberce dolů!"
  • Moje maminka mě naučila LOGICE: ,,Proč? Protože jsem to řekla!"
  • Moje maminka mě naučila PŘEDVÍDAVOSTI: ,,Ujisti se, že máš čisté oblečení, kdyby se stala nějaká nehoda!"
  • Moje maminka mě naučila OHEBNOSTI: ,,Podívej se na tu špínu, co máš na zádech!"
  • Moje maminka mě naučila IRONII: ,,Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám skutečný důvod!"
  • Moje maminka mě naučila MNOHO O VĚDĚ ZVANÉ OSMOZA: ,,Zavři pusu a sněz tu polívku!"
  • Moje maminka mě naučila ZÁVISTI: ,,Na světě jsou miliony dětí, které nemají tak úžasné rodiče jako vy!"
  • Moje maminka mě naučila VYTRVALOSTI: ,,Neodejdeš odsud, dokud nedojíš ten špenát!"
  • Moje maminka mě naučila POČASÍ: ,,Tvůj pokoj vypadá, jako by se tu přehnalo tornádo!"
  • Moje maminka mě naučila ŽIVOTNÍMU CYKLU: ,,Přivedla jsem tě na svět, tak tě z něj můžu zase rychle zprovodit!"
  • Moje maminka mě naučila MATEMATICE: ,,Kolik chceš knedlíků? ,,Dva." ,,Dostaneš tři!"

Už je tady jaro!!!!

25. února 2008 v 10:52 | ja |  Moje psaní
Marně jsem dneska ráno vzpomínala, cože jsem vlastně chtěla psát. Ta moje hlava děravá, už ji má člověk jenom na klobouk. Víkend byl krásný, procházky s Elinkou kolem vody ještě krásnější. Sluníčko svítilo celý den a dokonce i hřálo. Procházka mě tentokrát zavedla mezi novostavby, do tzv. vilové čtvrti. Jsou tam bytovky i nové vilky. Jedna hezčí než druhá. Barevně vyvedené se proti ,zatím tmavě zelenému kopci ,krásně vyjímají. Ptáci ve větvích zpívali, ale potvůrky chytré, ani jeden se neukázal tak, abych si ho zvěčnila. Ledňáček u splavu také neseděl, takže jsem zase nic nenafotila. Tak jenom ty barevné domky a nádhernou kytičku.
Domečky stály vyrovnané v řadě a skoro v každé zahrádce už něco kvetlo, jenomže, skoro všude byli majitelé na zahrádce a nevrle na mě koukali. Snad si mysleli, že jim tu krásu chci ukrást. U jednoho domku měli krásného velikánského labradora. Seděl a mžoural očičkama do sluníčka. Elišce lezly oči z ďůlků, takového psa ještě neviděla. Chtěla jsem si ho vyfotit, byl opravvdu krásný. Ale podařila se mi jenom hlava. Pejsek ,když viděl co se chystá se k nám otočil zády a bylo po focení. Zrovna tak ty dvě kačenky na potoce. Měla jsem je několikrát na dosah, ale madam byla v pozoru. Zpozorovala-li nějaký pohyb šupem odplula dál od břehu a s ní krásně barevný káčer. Zkrátka neměla jsem štěstí.

TEMARI

24. února 2008 v 18:21 Co se mi líbí
Víte co je T E M A R I ?
Jsou to japonské vyšívané míčky, různých tvarů a velikostí. Nádherně barevné, zdobené neuvěřitelným množstvím vzorů. Náramný nápad na neotřelá a nezvyklá velikonoční vajíčka.
Koho nápad zaujal může se na návod podívat na http://www.temarikai.com/

Tajná vrátka

23. února 2008 v 21:23 | ja |  Moje psaní
Tajemství. To je slovo, které máme všichni rádi. Od dětství se snažíme nahlídnout za dveře třinácté komnaty, kterou máme zakázanou. Nejdříve je to dospělácká ložnice, když se tam rodiče zamknou, později obývací pokoj v době vánoční. U souseda nám je zapovězena ta část zahrady , kde se na sluníčku červenají krásné třešně. A tak bychom mohli pokračovat. Pro nás vedly takováto vrátka do tajemné farní zahrady. Častokrát jsme tam jenom nahlíželi škvírkou a dívali se jak paní kuchařka okopává zeleninu, jak zalívá a opatruje jahody. V lese a na loukách bylo jahůdek habaděj, ale tyhle velké nás přece jenom lákaly víc. A co takové meruňky na stromě. Vrátka bývala zavřená, ale jednou asi někdo zapoměl a my dítka pošetilá jsme se vydala na výpravu. Byli jsme čtyři, tři kluci a moje maličkost. Opatrně jsme prošmejdili zelinářskou část zahrady, když jsme uslyšeli zvuk otvíraných dveří. Přikrčili jsme se meziřádky a ani jsme nedýchali. Pan farář si stoupl na terasu a vyhříval se na sluníčku. Ruce i nohy nám trnuly od ležení, mravenci si vybírali odkrytá místa a nemilosrdně nás štípali. Když už se zdálo, že to někdo z nás nevydrží, zavolal pan farář své dva synovce, kteří u něj byli na prázdninách. Něco jim pošeptal a odešel. V tom jsme to už nevydrželi a jako papíroví čerti jsme vyskákali z úkrytů. Kluci nás však zadrželi a se smíchem nám prozradili, že nás strýček viděl oknem a jenom si s námi zahrál takovou komedii. Vedli nás na faru do jídelny, kde nás čekalo překvapení. Důstojný pán s kuchařkou nás přivítali a pozvali nás na svačinku. Na stole byl jahodový koláč a kakao. Páni, a ten košík jahod co byl uprostřed stolu!!!! Omluvili jsme se s plnou pusou, že jsme tam vlezli. Od toho dne jsme měli na faru přístup hlavními dveřmi. Společně s dětmi jsme chodili na jahody, na maliny, uklízeli po poutích, sbírali a pálili poházený papír. Zkrátka ,celé prázdniny jsme měli ona tajná vrátka otevřena dokořán.

Husí lidé

22. února 2008 v 21:19 | indiánský horoskop |  Co se mi líbí
HUSA
Lidi narozené mezi 22. prosincem a 19. lednem zveme v názvosloví Indiánského horoskopu "Husy". Tyto zrozence ovlivňuje zemský živel (stabilita, racionální přístup, řád, cílevědomost), vládne jim pak vítr severní (uzdravení, obnova). Leckdo si husu představuje jako těžkopádného a pomalého ptáka. Je třeba si však uvědomit, že i když to huse trvá možná déle než ostatním ptákům, nakonec se jí vždy podaří vzlétnout. Je schopna podat obdivuhodné výkony, je neúnavná. Za svým cílem dokáže doletět hodně daleko.
Totéž platí o "Husích lidech". Dokážou překvapit ohromnou sílou a odhodláním, se kterým přistupují k životu. Jejich přednosti však nespočívají v okamžitých rozhodnutích a spontánních reakcích. Naopak, dají si načas, záležitost proberou ze všech stran, zváží všechny alternativy. Pokud už se k něčemu odhodlají, jdou za svým záměrem přímo. Jsou to houževnatí, pracovití a cílevědomí lidé. Často se stává, že si stanoví příliš obtížně dosažitelný cíl, ne však nesmyslný či pošetilý.
Na jejich straně stojí tvrdohlavost, umíněnost, nezvyklá pilnost a ctižádostivost. Úspěch se pak dostaví sice později, stojí ale na pevných základech. Raději udělají jednu věc, avšak pořádně, než by se pustily do řešení více problémů, o nichž ví, že je stejně nedotáhnou do konce. Neměly by zapomínat, že existují i jiné věci, než jen práce. Neuškodí umět si užít, odpočinout a ze své disciplinovanosti občas trochu slevit. Je fakt, že jedinci narození v totemu Husy mají touhu poznat záležitosti nadpřirozené a mystické, nepřestávají však být realisty.
Jakoby občas zatoužili doletět až k nebi, vždy ale bezpečně přistanou na Zemi, kde se cítí nejlépe. Potřebují si na všechno sáhnout, mít po ruce racionální důkaz. Nezřídka to bývají lidé, kteří se od poznávání vnějšího světa obrátí "dovnitř" - snaží se poznat svoji mysl, poznat sebe. Ponoří se do svého nitra a díky analytickému myšlení mohou dojít zajímavému poznatku. Neznamená to, že zaručeně najdou hlubokou životní pravdu, domnívám se však, že poznávání sebe sama je první krok na velké cestě poznání. Jak jsem napsal výše, lidé, kteří přišli na svět ve znaku Husy, si před každým rozhodnutím dopřejí dostatek času na rozmyšlenou.
Stejně je tomu i v případě partnerského života. Navenek můžou působit jako emočně chladní lidé, nejsou zvyklí dávat své city najevo příliš rychle. Dopřejte jim toleranci a mějte trpělivost. Pokud se Husa rozhodne pro vás, máte vyhráno. Díky pracovitosti a šikovnosti zajistí hezký domov...
Tak to je po delší době horoskop, který se mi líbí. Jsou tam věci, no trošku na mě nesedící, ale jinak dobrý.