V dnešní uplakané sobotní ráno mám náladu sedět a přemýšlet. Přemýšlet o sobě, rodině a životě vůbec.
Přemýšlet, jak rychle utíká život a jak málo si to uvědomujeme. Je to, jako včera, co byly vánoce a kdeže je jim dneska konec.Nedávno jsme byli na synově promoci a ono je to už několik let. Rodiče zmizeli v propadlišti času, naše školní léta utekla do nenávratna. Je tu další den, který nám byl dopřán. Musíme ho proto užít do poslední minuty. Beru do ruky knihu, kterou mám ráda. Je to Haškův Dobrý voják Švejk.
Knížka veselá a zároveň i smutná. Osamělý voják, bez rodiny a bez perspektivy (jak včera v televizi řekl G. Mahler) dává všem za vyučenou, ať už po stránce morálky, osobní hrdosti a lidskosti, tak také v sebeironii a humoru. Některé věty v románu užité si šlověk musí zopakovat, aby pochopil jejich hloubku. Prof. Mahler doslova řekl, že v Bibli najdeme skoro všechno, ale ve Švejkovi úplně všechno. Věřím tomu, co řekl. Proto jsem si knížku po ránu otevřela a snažím se do sebe vstřebat opět trochu optimismu a dobré pohody. Ne, nejsem pesimistka, ale to na mě tak dolehlo to dnešní uplakané ráno. Už aby bylo jaro s hřejivými paprsky sluníčka.




..také mi chybí sluníčko, to je pro mě pohlazení po duši..ano, život tak utíká, prohlížím si fotky dětí - batolat, jako by to bylo včera a přitom v září bude už to mladší školou povinné.. Švejka jsem nikdy nečetla..dobrý typ.