Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Plesová sezona

14. ledna 2008 v 9:30 | ja |  Moje psaní
"Raz, dva, tři, levou vpřed a otočit!" Takové a ještě jiné věty, mi zněly večer v uších. Děvčata a kluci se vraceli z tanečních a cestou si opakovali lekci. Po příjezdu každého z nich čekali rodiče s autem a vezli je domů. Pro kluky by to bylo jedno, ale děvčata byla jenom v lehkých střevíčcích a šatech, za něž by se nemusela stydět ani Popelka. Usmála jsem se a zamířila přes město domů. Na prvním rohu mě upoutala cedule. Květinový bál se koná......, další cedule Lidovecký ples, Hasičský ples, Sportovní ples, Zahrádkářský ples, Papučový bál aj. Až se mi z toho zatočila hlava. Tolik příležitostí ukázat všem, co se mladí naučili v tanečních. Vzpoměla jsem si na svůj první velký ples. Je to už dávno a skoro si nepamatuji podrobnosti, jenom vím, že byl krásný, všichni v těch nejkrásnějších šatech. My děvčata jsme stály v rohu a čekaly na známé kluky, kteří nám měli držet místo u stolu. Když přišli propukli jsme ve veselý hovor. Naši tanečníci byli taktéž ze střední školy, ale veterinární, tak to je jasné, že ani tady nebyla nouze o recesi a legraci. Tančilo se, povídalo, na pití jsme mnoho peněz neměli, tak nevznikaly žádné maléry. V této době byly prodloužené a plesy jedinými tanečními večery, proto jsme je využívali dokonale. Ráno nás kluci doprovodili k internátu a my ještě dlouho pomlouvaly jednotlivé tanečníky. Příští týden jsme šly zase a abychom nebyly pořád stejné, půjčovaly jsme si jednotlivé díly oblečení a navzájem je střídaly. Tak jsme měly každý týden oblečení jiné a naše to nic nestálo. Ono stejně nebylo v obchodě z čeho vybírat. Chtěl-li člověk mít krásné šaty, musel si nejprve sehnat nějaký zahraniční časopis se střihem, v té době to byla BURDA, aj., pak nějaký k modelu se hodící materiál. Nejdůležitější byla šikovná švadlena, která byla ochotna za nemalý peníz ušít onen vysněný model. Dalo to hodně práce, výsledek se někdy nedostavil v takové kvalitě, jako jsme si představovaly, no tak jsme to řešily půjčováním. Všechny jsme byly štíhlé holky, tak to nebyl problém. Dnes to mají děvčata jednoduché, obchody jsou plné krásných šatů, haleneka sukní, mohou se dostatečně vyzbrojit.Škoda, že jsem neměla dceru, to bych se i já vyřádila na shánění krásy na ples. Půjdete letos také? Nebo jste už dokonce byli? Výběr je bohatý,je z čeho vybírat.
 


Komentáře

1 Mirka | Web | 15. ledna 2008 v 18:50 | Reagovat

..já bych i "plesovala", miluji tanec , ale manžel vůbec .Dneska je opravdu pěkný výběr šatů, je to prima pro ty, jež stále chodí tančit..

2 Jitka | Web | 19. ledna 2008 v 16:31 | Reagovat

Taky jsem šila podle Burdy půjčené od kamarádky. Měla jsem dva syny a tak to začalo trenýrkama a později kalhotama. Postupem času jsem se tak zdokonalila, že poslední kalhoty jsem šila, když se syn vrátil z vojny domů. To bylo co říct, že je chtěli kluci nosit. Kalhoty byl můj mistrovský kousek.Došlo i na večerní šaty, které jsem podle burdy šila sobě.Dopadly taky velmi dobře. Burda měla perfektní střihy. Seděly a nemusela jsem nic upravovat. O co to mají dnešní děvčata jednodušší.Jenže dnes taková róba není za hubičku.

3 ividol | Web | 23. ledna 2008 v 0:09 | Reagovat

Jo, jo, taneční, plesy, mládí, internát, půjčování šatů...bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře! A byly jsme mladé.:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama