Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Není všechno zlato co se třpytí

28. ledna 2008 v 23:56 | ja |  Moje psaní
Máte rádi šperky. Já ano, zdobila sem se od malého děvčátka. Navlékala jsem si korálky dřevěné i ze skla . Milovala jsem všechny přírodníny, jako např jeřabiny, šípky dřínky a pod. Z pampelišek jsem si pletla věnečky, do vlasů jsem si zaplétala drobné chudobky, na podzim jsem zdobívala nejen sebe, ale i stromečky v zahradě navlečenými řetězy z barevného listí. Svůj první prstýnek si pamatuji velmi dobře, byl na něm kominíček pro štěstí a naši mi ho koupili někde v Praze při našem letním výletu. Ráda jsem pokoušela štěstenu při koupi krabičky, tzv."kočky v měchu", tam bývaly hezké věci pro malé slečny za pouhou 1 korunu. Později jsem měla soupravičku prstýnku a náušniček s modrými poměnkami. Kam se poděly nevím. Když jsem začala chodit do školy dostala jsem pod stromeček zlatý řetízek s rubínovým srdíčkem. Mám ho dodnes, ale řetízek je krátký, tak zůstává ležet v kazetě.Za maturitu jsem dostala prstýnem s akvamarínem, který ještě někdy nosím, je hezký, svítivý. Další šperky byly zásnubní a snubní prstýnky od polovičky, a ve svatební den mi manželova maminka připjala na ruku vzácný starý náramek, po své matce. Je to krásný starožitný šperk, mající už hodně přes sto let. Moje šperky si ráda prohlížím, zvláště večer, když už všichni spí. Mám je ráda je v nich spousta vzpomínek a krásných chvilek. Moje práce mi nedovoluje nosit prstýnky a náramky a tak se jimi občas musím pokochat . Mám i několikery korálky na krk, asi dvoje naušničky po matce a tatínkovy staré hodinky. V kazetě se také třpytí několk zlatých mincí a zlaté zlomky po babičce. Nemám nic proti zlatu, mám ho také ráda, ale moje zlato nejcennější jsou moje dvě děti. Žádný šperk je nenahradí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama