Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Do vlastního domu po žebříku

15. ledna 2008 v 18:12 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Tak, venku je to tak akorát na chřipku. Když máte víc jak jedno dítě, je jsté, že se v nemoci vystřídají. Ne jinak to bylo u nás. V roce 1961 jsme ještě neměli ústřední topení a tak pro naši maminku bylo obtížné, při nemoci udržet v pokoji s marody teplo. Musela vždycky ráno nanosit nahoru kbelíky s uhlím, dřevem a třískami na podpal. Zatopit než vstaneme a pak při vší práci ještě celý den udržovat oheň. Jak se mám proti ní dobře. Jednou, když jsme s bráchou měli nějakou chřipku a marodili spolu už asi týden, se stalo, že jsme se osypali. Dostali jsme zarděnky. Tatínek, který byl v té době vedoucím samoobsluhy hned naproti dětského střediska, domluvil s se sestrou naši kontrolu a my jsme se sami vypravili k lékařce. Mladší brácha měl tehdy 3 roky a tak s ním maminka měla práce až nad hlavu. Vždycky, když odešla pro otop do sklepa, zůstával sám v bytě v patře. Hrál si a tak si maminka myslela, že je v pohodě. Až onoho dne ho napadlo, vyzkoušet tu krásnou věc ve dveřích, dozický klíč. Chvíli si ho prohlížel a pak se stalo, co jistě tušíte. Klíč se otočil a zámek cvakl. Tak co teď, maminka ztuhla a snažila se přimět bráchu aby klíčem otočil nazpět. Marně. Všechna okna byla zavřená, jen nahoře bylo pootevřeno okýnko na WC. Rozbít prosklenou část dveří se maminka bála, měla strach, aby sklo nezranilo brášku. Dědeček, který byl naštěstí doma, ihned zašel za tatínkem do práce, ten vzal kolo a přijel domů. Když jsme se vrátili my dva s bráškou, stál u domu desetimetrový žebřík, na něm nahoře byl tatínek a otevřeným okýnkem radil malému bráškovi, co má udělat. "Jiříčku, máš na sobě tepláčky s kapsičkou?", "Mám!"," Vezmi klíček a dej ho do kapsičky!"," Už jsi ho tam dal?", "Ano!" , "Teď pojď za mnou do záchodu a klíček dej do čepice, kterou držím! Vidíš tu čepici?", "Jo!" ,"Tak tam ten klíček dej, ano!" Podařilo se otec vytáhl ruku i s čepicí ven a pomalu slezl. Všichni jsme si oddechli, brácha řval jako tygr, bál se nářezu. My dva jsme se už těšili do teplé postýlky, a maminka byla spokojená, že se nikomu nice nestalo. Od té doby již bráška klíč jako hračku nepoužíval.
 


Komentáře

1 Mirka | Web | 15. ledna 2008 v 18:49 | Reagovat

Vzpomínkové psaní mám moc ráda, krásné počtení, i když chápu , jak muselo být hlavně mamince. Klíče, to jsou potvory:)

2 Jirka | 16. ledna 2008 v 0:07 | Reagovat

Jo, jo. Pamatuji si na to. Ale matně. Vždyť už je to tolik roků.

3 Karel | 16. ledna 2008 v 9:04 | Reagovat

Ještě jednou se zamkl, O Vánocích (možná to bylo dopoledne na Štědrý den). To se, myslím, sklo ve dveřích rozbíjelo.

4 babča | Web | 16. ledna 2008 v 10:13 | Reagovat

tak něco podobného udělala naše dcera taky měla 3 roky

mám dotaz já mám zákaz do knížečky?ne a ne nechce se mi vložit vzkazík a pozdraveníčko,tak se měj krásně pa

5 hadimrcha | Web | 16. ledna 2008 v 10:52 | Reagovat

Tak na to už se nepamatuju. Asi jsem byla zaměstnaná něčím jiným. Koukala jsem asi kde si nechal Ježíšek dárky.

6 Jirka | 16. ledna 2008 v 21:42 | Reagovat

Tak na to druhé zamykání si fakt nepamatuji.

7 Hablina | Web | 17. ledna 2008 v 11:51 | Reagovat

To mi připomělo, jak jsme lezli domů záchodovým okýnkem, když se nám zámek sekl a klíčem nešlo otočit. Stalo se nám to několikrát, raději okýnko ani nezavírám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama