Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Dědečkův stůl

18. ledna 2008 v 12:57 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Nemít věci na svém místě je velice zlé. Nikdy jsem nechápala svého dědečka, jež měl pro ně vyhrazen levý roh stolu v kuchyni. Jako dneska ho vidím jak tam sedí a čte noviny, když odkložil brýle pěkně si všechny věci srovnal. Bylo jich tam požehnaně a my děti se na ně směly jenom dívat. Pěkně v jednom řádku tam ležely brýle, pečlivě ořezaná tužka, jejíž špička byla snad nejostřejší jakou jsem kdy viděla. Vedle byly klíče od domu, malinkatý nožík, hřebínek s nímž si dědeček přičesával pečlivě uhlazenou pěšinku a svůj pěstěný knírek pod nosem. Měl také svou malinkatou vidličku, jejíž hroty byly tak ostré, že by propíchly snad i dřevo.Snídaně byl hotový obřad. Bílou kávu, kterou pravidelně snídal, musel mít jenom ve svém pullitrovém hrníčku. Z jiného by nechutnala. Dlouho jsem to nemohla pochopit, nyní už to vím. Vím, jak je důležité najít tužku, která píše, když ji potřebuji , sáhnout i po slepu pro klíče a brýle mít tam, kde jsem je večer dala. Mám také svůj ranníček, hrníček na snídani, telefon musí ležet na stejném místě, aby jej člověk nemusel hledat, když zazvoní. Nevím, je to asi věkem a zkušenostma, kdy si člověk uvědomuje , co všechno po svých rodičích i prarodičích získal i když ,vlastně o to nikterak nestál.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama