
Tak jsem jenom čekala, jak dlouho to bude trvat! Dočkala jsem se velmi brzo! Onen zachránce malého chlapečka, jemuž se tolik lidí snažilo podat pomocnou ruku, kolem něhož se to poslední dobou hemžilo novináři, kteří se předháněli, kdo jej dříve najde, nakonec z azylového domu utekl oknem. Při pádu se zranil a skončil v nemocnici, kde při ošetření napadl oš. lékaře. Tušila jsem to, že to dlouho nevydrží. Ono je velmi snadné dostat se na dno lidské společnosti, ale velmi špatně se dostává nahoru. Na to je potřeba silné povahy a ještě silnější vůle. Onen človíček už od pohledu nevypadal na siláka těla ani duše. Jsem zvědavá na jeho další osud, pokud se to včas dozvíme. Malý Čtvrtek už měl být také raději v nějaké dobré rodině, aby od nejmenšího věku cítil lásku a něhu. Určitě mu bude u cizích lidí lépe, než aby dopadl jako malý Honzík! Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemůžu pochopit jeho "matku", píšu v úvozovkách matku, protože, to snad není ani člověk. Ani ta zaběhnutá fenka, kterou někdo nechá na pospas venku, nezabije svá mláďata, když je v úzkých a brání je do poslední kapky své krve. Jsou to teda věci, které plní noviny na počátku roku.
..také jsem to dnes četla, o zachránci a souhlasím s tvým názorem. Jinak o té ženě jsem chtěla napsat také článek, ale nějak se nemohu odhodlat, protože by byl jen plný zloby, opovržení..ta žena si nezaslouží žít...to mi nikdo nevymluví.. o Honzíkovi se mi zdá. A opravdu, začátek roku, i konec toho starého byly v novinách samé smutné věci...