close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2008

Úplně na doraz

25. ledna 2008 v 13:04 | ja |  Moje psaní
Trochu se zpožděním, ale přece jenom se dostávám opět k psaní. Včera jsem přijela večer tak utahaná, že jsem padla rovnou do postýlky. Malinko mrzlo a foukal větřík. Na obloze, byl měsíc jako kolo od vozu a v potoce tekto více vody , jako obvykle. U splavu jsem se na chvíli zastavila a kochala se pohledem na krásně nasvícenou kostelní věž s hodinami. Naproti kostela máme zámek a i ten byl osvětlený na dvou stranách. byla to krása. Musím se vypravit a někdy ty dvě budovy vyfotit. Na hladině potoka plavaly jednotlivé kachní dvojice a zvolna se proháněly. Bylo už po 20 hodině, ale ony měly ještě chuť na zábavu, Cestou mě minulo několik podezřelých individuí, ženské jdoucí z kostela domů a jeden zbloudilý pes. Byl celý urousaný, asi jak honil kačenky ve vodě. Ze zámeckého parku na něj volali psi z útulku, ale on se toulal dál. Byla jsem docela ráda, když jsem uviděla na konci ulice náš domeček. Cesta se mi zdála nekonečná. Tak jsem si dávala cestou hádanky, aby mi cesta lépe utekla. Např. zda se bude v následujícím okně svítit, kolik schodků mají u dveří v dalším domku , apod. Takovéhle a jiné hádanky jsme si připravovali s tatínkem, když jsme se vracívali např. z Hostýna domů a nás děti už bolely nohy. Konečně jsem bya doma, Elinka mě přivítala studeným a vlhkým čumáčkem, kterým mě nezapoměla ojet celý obličej. Polovička mi nachystal večeři, uvařil čajínek a já byla v sedmém nebi. Najedla jsem se, spláchla ze sebe celodenní únavu a odpadla . V čistě převlečených postelích se mi spalo náramně. Měsíček mi sice nahlížel do okna a šimral mě pod nosem, ale to já už plula na oblacích snění, někam do daleka. Ráno jsem se probudila kolem deváté, což je na mě hodně pozdě, asi jsem už ten odpočinek potřebovala,

Trochu záhada

23. ledna 2008 v 16:37 | ja |  Něco z historie
Čeština je velmi bohatá řeč. Při čtení různých knih, starých časopisů nebo odborné literatury, mě vždycky nejvíce baví stará, nepoužívaná nebo zapomenutá slova. Na jedno takové jsem dneska narazila při čtení starého kalendáře, kde se v článku o lidových krojích vyskytlo mimo jiné slovo drmlík . Jiné takové slovo, které se dnes už nepoužívá je výraz bombilátka . Mám nápad zkusím si vás vyzkoušet, zda někdo budete tyto výrazy znát.

Irský step

23. ledna 2008 v 10:37 | ja |  Co se mi líbí
Jsem úplně uchvácená. Právě jsem se dodívala na email, který jsem dostala v dnešní poště. Je na něm ukázka irského stepu, taneční skupiny Avalon. Nádhera. Tea rychlost a razance pohybů, je něco fantastického, Ze zajímavosti jsem si našla něco o tomto tanci na vikipedii, tak vám sem kousek vložím. Hornpipe -čti hornpajp je starý irský tanec, původně určený pro muže, kteří ho tančíli v tvrdých botách. Typickým prvkem tohoto tance je tzv. "Rocking Step", spočívající v houpání ze strany na stranu. Na videu je krásně vidět, držení rukou, přímo u těla, bez náznaku pohybu. Myslím si, že je to dosti obtížný tanec. Na www.yotub. com. je asi 30 snímků z mistrovství v tomto tanci, jsou zde skupinky malých děvčat až po dospělé. Nejkrásnější je však snímek nazvaný Discoparis. Kdo máte zájem koukněte se tam, bohužel nevím jak sem video vložit.

Splněné sny

21. ledna 2008 v 11:03 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Začíná období přijímacích zkoušek na střední školy. Všechny děti mají svůj sen a svou představu, co by chtěly dělat. Byli jsme na tom stejně. Mladší bráška chtěl být od malička kosmonautem a nebo popelář. Kosmonauta si jenom zahrál na besídce, kde měl krásný skafandr i s anténkou na helmě. Na popeláře se zase dobře učil, tak se raději rozhodl jít na SUPŠ. Pamatuji si jak jeho třídní učitelka, byla v šoku, když dostal oznámení, že zkoušky udělal a do školy se dostal. Odmaturoval a pokračoval na VŠ. Starší brácha měl od malička sen, pracovat se zvířaty. Celé dny ležel v přírodopisných knihách, nebo trápil zvířátka zavřená doma ve sklenicích a nám popisoval svá pozorování. Všichni mu jeho záměr studovat na veterinátní škole rozmlouvali, ale neuspěli, Zkoušky udělal a začal studovat. Asi ve 3 ročníku však zjistil, že jej to až tolik netáhne do kravína a pod. Odmaturoval a pokusil se dostat na VŠ, což mu nevyšlo a tak musel začít pracovat v JZD. Po několika měsících si jej zavolala armáda a on si odsloužil dva roky základní vojenské služby. Přijímačky na výšku si zopakoval a tentokrát uspěl. Mé přání, stát se zdravotní sestrou jsem poprve vyslovila asi ve třetí třídě. Jako vzor mi posloužila moje tetička, která byla dětskou sestrou. Ona to byla kdo mi daroval opravdickou stříkačku s jehličkou. Ta mě pak posloužila k přeočkování všech panenek a míšanů, co jsme doma měli. Ještě dnes ,na těch přeživších ,jsou vidět dírky po píchání. Všechny panenky byly zdravé, jenom jeden medvídek mou péči nepřežil. Od přílišného množství vody, začal plesnivět a museli jsme ho spálit. Svůj sen jsem si splnila hned napoprve, i když mě učitelka češtiny přemlouvala, abych šla na gympl. Po maturitě jsem nastoupila do vysněného zaměstnání a zůstala jsem mu věrná dodnes. Tak bych přála všem, kdo v těchto dnes odesílají své přihlášky na střední školy, aby se jim jejich přání splnila a oni mohli celý život pracovat ve svém snu.

Uplakané ráno

19. ledna 2008 v 10:54 | ja |  Moje psaní

V dnešní uplakané sobotní ráno mám náladu sedět a přemýšlet. Přemýšlet o sobě, rodině a životě vůbec.

Přemýšlet, jak rychle utíká život a jak málo si to uvědomujeme. Je to, jako včera, co byly vánoce a kdeže je jim dneska konec.Nedávno jsme byli na synově promoci a ono je to už několik let. Rodiče zmizeli v propadlišti času, naše školní léta utekla do nenávratna. Je tu další den, který nám byl dopřán. Musíme ho proto užít do poslední minuty. Beru do ruky knihu, kterou mám ráda. Je to Haškův Dobrý voják Švejk.

Knížka veselá a zároveň i smutná. Osamělý voják, bez rodiny a bez perspektivy (jak včera v televizi řekl G. Mahler) dává všem za vyučenou, ať už po stránce morálky, osobní hrdosti a lidskosti, tak také v sebeironii a humoru. Některé věty v románu užité si šlověk musí zopakovat, aby pochopil jejich hloubku. Prof. Mahler doslova řekl, že v Bibli najdeme skoro všechno, ale ve Švejkovi úplně všechno. Věřím tomu, co řekl. Proto jsem si knížku po ránu otevřela a snažím se do sebe vstřebat opět trochu optimismu a dobré pohody. Ne, nejsem pesimistka, ale to na mě tak dolehlo to dnešní uplakané ráno. Už aby bylo jaro s hřejivými paprsky sluníčka.
Když se člověk dívá kolem sebe najde i v zimě něco, co duši potěší.

Dědečkův stůl

18. ledna 2008 v 12:57 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Nemít věci na svém místě je velice zlé. Nikdy jsem nechápala svého dědečka, jež měl pro ně vyhrazen levý roh stolu v kuchyni. Jako dneska ho vidím jak tam sedí a čte noviny, když odkložil brýle pěkně si všechny věci srovnal. Bylo jich tam požehnaně a my děti se na ně směly jenom dívat. Pěkně v jednom řádku tam ležely brýle, pečlivě ořezaná tužka, jejíž špička byla snad nejostřejší jakou jsem kdy viděla. Vedle byly klíče od domu, malinkatý nožík, hřebínek s nímž si dědeček přičesával pečlivě uhlazenou pěšinku a svůj pěstěný knírek pod nosem. Měl také svou malinkatou vidličku, jejíž hroty byly tak ostré, že by propíchly snad i dřevo.Snídaně byl hotový obřad. Bílou kávu, kterou pravidelně snídal, musel mít jenom ve svém pullitrovém hrníčku. Z jiného by nechutnala. Dlouho jsem to nemohla pochopit, nyní už to vím. Vím, jak je důležité najít tužku, která píše, když ji potřebuji , sáhnout i po slepu pro klíče a brýle mít tam, kde jsem je večer dala. Mám také svůj ranníček, hrníček na snídani, telefon musí ležet na stejném místě, aby jej člověk nemusel hledat, když zazvoní. Nevím, je to asi věkem a zkušenostma, kdy si člověk uvědomuje , co všechno po svých rodičích i prarodičích získal i když ,vlastně o to nikterak nestál.

Zaručené informace

18. ledna 2008 v 12:06 | ja |  Moje psaní
Tak jsem dneska vyhrála sama nad sebou. V naší prodejně informací, tedy trafice, bylo dnes nezvykle rušno. Řešil se jeden základní problém. Koho, že měl nebožtík Svoboda na tom seznamu v notýsku. Neuvěřitelné, jak se o tuto informaci lidé zajímali. Málem se o inkriminovaný deník, jež měl tyto informace i s fotografiemi na první stránce. Noviny šly na dračku a vyhlášené drbny postávaly kolem s otevřenými novinami a hltaly ony zaručené zprávy. Chtělo se mi smát, když jsem viděla jejich opravdový zájem. Při takové příležitosti má sto chutí vypusti do onoho davu další "zaručenou" zprávu. Někdy se to podaří a lidé přejdou k jinému tématu. Jako zrovna tuhle ,se u obchodu dělili o zaručené informace o jednom zdejším lékaři. Tak jsem schválně, jakoby k někomu, pronesla, že mají v zelenině zlevněné brambory a měli jste vidět, zájem o pana Dr, okamžitě pominul a lidé spěchali pro brambory. Zda koupili nevím, ale onomu lékaři se určitě přestalo škytat. Dneska jsem to raději vzdala a mlčela jsem. Jen jsem v duchu litovala všechna ta děvčata o něž se bulvár tentokrát otřel. Nechtěla bych být v jejich kůži. Opravdu je lituji.

Jako na kolotoči

16. ledna 2008 v 11:25 | ja |  Moje psaní
Jako na kolotoči si dnes od rána připadám .Točí se se mnou celičký svět. Jedna vlna mě vynáší nahoru a druhá pak srazí až na zem. Je to asi počasím, venku je 6 nad nulou, vítr fouká celou noc s obrovskou razancí. Celou noc jsem, slyšela bouchání a praskání. Poštovní schránce na našem plotě už chybí jenom málo a bude bez deklu. Ani Elince se dneska venku pranic nelíbí a raději se schoulila na můj klin a dívá se na klávesnici co to ťuká. Možná se to do odpoledne spraví. Tak prozatím sem vložím jenom pár obrázků. Zatím pá! Jdu si nachystat oběd a pak si na hoďku lehnu.

Do vlastního domu po žebříku

15. ledna 2008 v 18:12 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Tak, venku je to tak akorát na chřipku. Když máte víc jak jedno dítě, je jsté, že se v nemoci vystřídají. Ne jinak to bylo u nás. V roce 1961 jsme ještě neměli ústřední topení a tak pro naši maminku bylo obtížné, při nemoci udržet v pokoji s marody teplo. Musela vždycky ráno nanosit nahoru kbelíky s uhlím, dřevem a třískami na podpal. Zatopit než vstaneme a pak při vší práci ještě celý den udržovat oheň. Jak se mám proti ní dobře. Jednou, když jsme s bráchou měli nějakou chřipku a marodili spolu už asi týden, se stalo, že jsme se osypali. Dostali jsme zarděnky. Tatínek, který byl v té době vedoucím samoobsluhy hned naproti dětského střediska, domluvil s se sestrou naši kontrolu a my jsme se sami vypravili k lékařce. Mladší brácha měl tehdy 3 roky a tak s ním maminka měla práce až nad hlavu. Vždycky, když odešla pro otop do sklepa, zůstával sám v bytě v patře. Hrál si a tak si maminka myslela, že je v pohodě. Až onoho dne ho napadlo, vyzkoušet tu krásnou věc ve dveřích, dozický klíč. Chvíli si ho prohlížel a pak se stalo, co jistě tušíte. Klíč se otočil a zámek cvakl. Tak co teď, maminka ztuhla a snažila se přimět bráchu aby klíčem otočil nazpět. Marně. Všechna okna byla zavřená, jen nahoře bylo pootevřeno okýnko na WC. Rozbít prosklenou část dveří se maminka bála, měla strach, aby sklo nezranilo brášku. Dědeček, který byl naštěstí doma, ihned zašel za tatínkem do práce, ten vzal kolo a přijel domů. Když jsme se vrátili my dva s bráškou, stál u domu desetimetrový žebřík, na něm nahoře byl tatínek a otevřeným okýnkem radil malému bráškovi, co má udělat. "Jiříčku, máš na sobě tepláčky s kapsičkou?", "Mám!"," Vezmi klíček a dej ho do kapsičky!"," Už jsi ho tam dal?", "Ano!" , "Teď pojď za mnou do záchodu a klíček dej do čepice, kterou držím! Vidíš tu čepici?", "Jo!" ,"Tak tam ten klíček dej, ano!" Podařilo se otec vytáhl ruku i s čepicí ven a pomalu slezl. Všichni jsme si oddechli, brácha řval jako tygr, bál se nářezu. My dva jsme se už těšili do teplé postýlky, a maminka byla spokojená, že se nikomu nice nestalo. Od té doby již bráška klíč jako hračku nepoužíval.

Plesová sezona

14. ledna 2008 v 9:30 | ja |  Moje psaní
"Raz, dva, tři, levou vpřed a otočit!" Takové a ještě jiné věty, mi zněly večer v uších. Děvčata a kluci se vraceli z tanečních a cestou si opakovali lekci. Po příjezdu každého z nich čekali rodiče s autem a vezli je domů. Pro kluky by to bylo jedno, ale děvčata byla jenom v lehkých střevíčcích a šatech, za něž by se nemusela stydět ani Popelka. Usmála jsem se a zamířila přes město domů. Na prvním rohu mě upoutala cedule. Květinový bál se koná......, další cedule Lidovecký ples, Hasičský ples, Sportovní ples, Zahrádkářský ples, Papučový bál aj. Až se mi z toho zatočila hlava. Tolik příležitostí ukázat všem, co se mladí naučili v tanečních. Vzpoměla jsem si na svůj první velký ples. Je to už dávno a skoro si nepamatuji podrobnosti, jenom vím, že byl krásný, všichni v těch nejkrásnějších šatech. My děvčata jsme stály v rohu a čekaly na známé kluky, kteří nám měli držet místo u stolu. Když přišli propukli jsme ve veselý hovor. Naši tanečníci byli taktéž ze střední školy, ale veterinární, tak to je jasné, že ani tady nebyla nouze o recesi a legraci. Tančilo se, povídalo, na pití jsme mnoho peněz neměli, tak nevznikaly žádné maléry. V této době byly prodloužené a plesy jedinými tanečními večery, proto jsme je využívali dokonale. Ráno nás kluci doprovodili k internátu a my ještě dlouho pomlouvaly jednotlivé tanečníky. Příští týden jsme šly zase a abychom nebyly pořád stejné, půjčovaly jsme si jednotlivé díly oblečení a navzájem je střídaly. Tak jsme měly každý týden oblečení jiné a naše to nic nestálo. Ono stejně nebylo v obchodě z čeho vybírat. Chtěl-li člověk mít krásné šaty, musel si nejprve sehnat nějaký zahraniční časopis se střihem, v té době to byla BURDA, aj., pak nějaký k modelu se hodící materiál. Nejdůležitější byla šikovná švadlena, která byla ochotna za nemalý peníz ušít onen vysněný model. Dalo to hodně práce, výsledek se někdy nedostavil v takové kvalitě, jako jsme si představovaly, no tak jsme to řešily půjčováním. Všechny jsme byly štíhlé holky, tak to nebyl problém. Dnes to mají děvčata jednoduché, obchody jsou plné krásných šatů, haleneka sukní, mohou se dostatečně vyzbrojit.Škoda, že jsem neměla dceru, to bych se i já vyřádila na shánění krásy na ples. Půjdete letos také? Nebo jste už dokonce byli? Výběr je bohatý,je z čeho vybírat.