
Tak máme po zmatcích a shonu. Odpolední procházka na hřbitov, znamená každoročně tečku za vším shonem. Pomalu kráčíme ulicí, kterou chodívali všichni naši blízcí. Jako dneska vidím před sebou vysokou štíhlou postavu dědečka, zdravícího kolemjdoucí smeknutím klobouku a frajersky se opírající o hůlku, kterou vůbec nepotřeboval. Vedle něj spěchá malá postavička, drobounkými krůčky měřící cestu. Však se také babička něco naposlouchala, jeho v legraci míněných vět. "Prosím tě, pospěš, ťapkáš jako kuře!" Rád babičku těmito legráckami zlobil. Za nimi kráčí manželský pár, maminka zavěšená do tatínka, oba dva kráčejí rozvážnou chůzí. Jsou stejně vysocí a sluší jim to jít spolu.
Přes noc napadlo něco málo sněhu, všude je bílo a posvátné ticho. Potkáváme spousty známých, všichni si navzájem přejí, štěstí, zdraví a pohodu. Nic víc ani člověk nepotřebuje. Našim drahým dáme na hroby jako vzpomínku kytičku jmelí a svícen. Po celém hřbitově se rozsvěcí stovky světel. Začíná se smrákat a na obloze se brzy objeví první hvězda. Znamení, že nejkrásnější a nejtajemnější noc roku začíná. "Narodil se Kristus Pán, radujme se, z růže kvítek vykvet nám, veselme se!"

..čiší na mě z toho absolutní klid a pohoda..děkuji Ti za sváteční příspěvek..