
Smrt velikána
21. prosince 2007 v 13:45 | ja | Moje psaní
Komentáře
Stromy se kácejí všude, ale některých je vážně škoda...
Ahoj. Tak to prostě je, vše umírá a ne vždy když má zemřít, někdy i předčasně a vinnou jiných.Miluji přírodu a když jdu lesem, tak mě přestane na chvilku skoro vše bolet ať duše nebo tělo a když člověk obejme strom,opravdu to pomáhá, dokonce se mu lze i vybrečet do kůry :o).Hezky píšeš. Máš ráda dřívější dobu, že? Ano bylo na ní spousta krásného ale i moc zlého. Jsem ráda, že mám jak hlasovací právo, tak i že nemusím poslouchat manžela, či se provdat za někoho koho mi určili.Jedno je však jisté, lidi k sobě mají dnes často dál, než dřív, příliš spěcháme...Pac.
Můj dědeček pracoval kdysi jako zahradník v místní nemocnici. Většina stromů, které jsem si tam pamatovala jako děcko, byla jeho práce, sázel je, ošetřoval.Teď sleduji, jak ty staré stromy postupně kácejí, už jich tam moc nezbylo.Je to smutné, člověk si uvědomí tu pomíjivost a čas, který nelze zastavit.