Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Smrt velikána

21. prosince 2007 v 13:45 | ja |  Moje psaní
Denně jsem chodívala kolem něj. Věděla jsem, že bude na mě čekat, vždycky na stejném místě. Vysoký, s rozložitými rameny, denně na mě mával už od půl ulice. Ať jsem šla brzy z rána nebo pozdě večer. Za prudkého deště, sněhové vánice, či jasného slunečního světla. Těšívala jsem se na to, až se moje ruce dotknou jeho stepilého těla, někdy jsem se odvážila jej i obejmout. Povídal si se mnou laskavou a klidnou řečí, v horké dny mě chladil svým dechem. Jistě jsem nebyla jediná kdo kolem něj přešel. Ve svém životě toho viděl spousty. Ale přesto klidně stál a trpělivě čekal. Znali jsme se od mého dětství. Pamatuji si jej jako krásného vysokého a statného junáka, pak jako stárnoucího ale stále v plné síle velebného kmeta. Včera už tam nebyl! Zbyl z něj jenom žalující pahýl. Krásný strom už tam nestojí. Někdo mu podřezal nohy a on padl na zmrzlou zemi. Škoda jej, nahradí ho mladý tenký proutek , časem také jistě zesílí a zmohutní, bude krásný. Další generace lidí budou kolem něj chodit, stejně jako jsem chodívala já. Strom umírá pomalu, ale o to více člověku pak schází.
 


Komentáře

1 Hablina | Web | 21. prosince 2007 v 22:34 | Reagovat

Můj dědeček pracoval kdysi jako zahradník v místní nemocnici. Většina stromů, které jsem si tam pamatovala jako děcko, byla jeho práce, sázel je, ošetřoval.Teď sleduji, jak ty staré stromy postupně kácejí, už jich tam moc nezbylo.Je to smutné, člověk si uvědomí tu pomíjivost a čas, který nelze zastavit.

2 Karel | 22. prosince 2007 v 20:45 | Reagovat

Který to byl?

3 hadimrcha | Web | 23. prosince 2007 v 8:47 | Reagovat

Ten neznáš, v KM

4 Lezard | Web | 23. prosince 2007 v 14:16 | Reagovat

Stromy se kácejí všude, ale některých je vážně škoda...

5 Katy a Barbucha | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 19:05 | Reagovat

Ahoj. Tak to prostě je, vše umírá a ne vždy když má zemřít, někdy i předčasně a vinnou jiných.Miluji přírodu a když jdu lesem, tak mě přestane na chvilku skoro vše bolet ať duše nebo tělo a když člověk obejme strom,opravdu to pomáhá, dokonce se mu lze i vybrečet do kůry :o).Hezky píšeš. Máš ráda dřívější dobu, že? Ano bylo na ní spousta krásného ale i moc zlého. Jsem ráda, že mám jak hlasovací právo, tak i že nemusím poslouchat manžela, či se provdat za někoho koho mi určili.Jedno je však jisté, lidi k sobě mají dnes často dál, než dřív, příliš spěcháme...Pac.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama