Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Nerovný pár

6. prosince 2007 v 12:51 | ja |  Moje psaní
Šli po chodníku proti mě. Ona maličká, pěkně oblečená, pevně se držela jeho paže. Jistota, která v ní byla jí dělala dobře. On vysoký, štíhlý, elegán, na němž těžko poznáš věk. V ruce hůlka a trochu topornější chůze. Byl to on, kdo první promluvil a oslovil mě. Nebyla bych je poznala, své dávné známé , nebydlí již u nás a neviděl jsme se skoro 17 let. Tak vzácné shledání se nedá odbýt jen tak na ulici. Šli jsme si sednout do malinké kavárničky. Gentlemansky nám pomohl z kabátu, podržel židli, abychom si sedli. Pak se sám usadil a já postřehla způsob jakým to dělal. Jedna noha zůstává sále natažená, ona tam vlastně žádná není. Má protézu. Nevím, od kdy, ani co se mu stalo. Byl šoferem - panský kočí - , mohla to teda být havárie. Povídali jsme o tom, jak šel život, jejich dcera žije stále sama, chlapa nechce ani vidět, je jí tak dobře. Vnučka studuje vysokou a oni, oba dva v důchodu. Jedou na chalupu, připravit ji na vánoční pobyt, kdy se sjede celá rodina. Stavili se na místním hřbitově, kde jsou pochováni jeho rodiče. Nebýt náhody, jistě bychom se zase neviděli, možná už nikdy. Vždyť ona slaví na rok 79 a on 76 let. Jsou spolu drahnou řádku let a přesto se nezměnili. Ona mu neustále skáče do řeči, on ji neustále okřikuje, kouří oba, elegantně se oblékají a jejich vztah je opravdu záviděníhodný. Povídalo se nám dobře, doprovodila jsem je k utu, zamávali jsme si a oni zmizeli. Zmizeli tak náhle, jako se náhle objevili. Je to krásné, když někomu vydrží manželství celý život. Jejich dcera se rozvedla po dvou letech, své rodiče nenásleduje a tvrřdí, že ani nechce. Nevěřím jí, člověku není dobře samotnému!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama