Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Kdo hledá najde

11. prosince 2007 v 10:22 | ja |  Něco z rodinné kroniky

Tahali se spolu s čokoládu a maminka byla bezmocná. Dva kluci asi 5-ti letí se spolu tahali a křičeli na celé kolo. "To jsem dostal od Mikuláše!", křičel ten první, "Určitě, to je moje čokoláda, ty jsi si svou už snědl! Mami, ať mi ji vrátí!" neslo se daleko od obchodu. Ta příhoda mi připoměla něco z mého dětství, za co se ještě dneska červenám.
Na Mikuláše jsem dostávala úplně stejný balíček jako brácha. Dostal-li on lentilky, měla jsem je zaručeně také, perník s čertem pro bráchu, pro mě perník s mikulášem. Naši si potrpěli na přesnost a spravedlivě nás podělili. Tak jako každé dítě i já měla své skrýše, kam jsem si dobrůtky schovávala. Každoročně jsem si slibovala, že s nimi budu šetřit, tak, any mě vystačily až do Stědrého dne. Ale znáte to, sliby, chyby. Uplynul týden, deset dnů a moje skrýš zela prázdnotou. Skrýš byla prázdná, ale chuť na něco dobrého byla stále větší a větší. Brácha to byl jiný kabrňák, ten měl stále něco na zub. Když jsem mu řekla, většinou mi něco dal, ale pro mě to bylo málo. Dobře jsem jeho skrýše znala a tak, moje ruka zlodějka opatrně vklouzla dovnitř a první věc, kterou našla vytáhla na světlo. A vida, fidorka, ta moje už je bůhvíkde, tak jsem slupla bráchovu. Chutnala mi, věděl, že mému mlsnému jazyku nic neuteče. Stěžovat si nechodil, nebyl typem žalobníčka, tak mi to většinou prošlo. Moji chlapci to prováděli také, tak si myslím, že je to všude stejné. Ale přesto všechno bych se chtěla bráchovi omluvit. Brácho promiň!
 


Komentáře

1 Karel | 11. prosince 2007 v 13:31 | Reagovat

A já jsem do dneška myslel, že to byly myši...

2 hadimrcha | Web | 11. prosince 2007 v 16:57 | Reagovat

Tak vidíš, a to já.

3 Mirka | Web | 11. prosince 2007 v 21:50 | Reagovat

..myslím, že to je všude, všude je takový šetřílek a druhý mlsoun, i u nás:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama