Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Kam dohlédne úsměv

31. prosince 2007 v 8:00 | ja |  Moje psaní

Kdysi jsem někde slyšela,nebo četla ,já už nevím kde, krásný citát - Úsměv je okno, které nám ukáže stav našeho srdce! Ano , je něco krásnějšího než šťastný úsměv dítěte, držící se za ruku své maminky a schovávajíc se jí do kabátu? Je něco milejšího než úsměv na tvářích novopečených rodičů, při pohledu na své první dítě? A co, takový úsměv stařenky, které přišli na návštěvu dlouho neviděné děti! Viděli jste již takový úsměv? Já ano, mnohokrát. V nemocnici je spousta starých lidí, kteří jsou tam odklizeni jenom proto, že na ně není čas! Mladí se chystají na hory do Alp, dcera je pro zdravotní potíže raději sama doma a tak dáme dědečka do nemocnice. On je stejně jakýsi špatný, delší dobu nejí a vůbec. Ať se na něj v nemocnici podívají a dají ho do pořádku. Nikdo z rodiny si neuvědomí, že dědeček ví o jejich cestě i problémech a protože jim rozumí, trápí se s nimi. Při příjmu je apatický, nemluví, mlčí. Jeho oči jsou zavřené a uši hluché.
Po nějaké době se odváží rozhlédnout, promluvit. Začne jíst, jenom aby se co nejdříve vrátil domů mezi své blízké. Vždyť už jsou z Alp dávno doma, tak proč nemůžu jít domů? Ptají se dědečkovy oči, prozrazující obavy a strach? Mají mě ještě rádi? Chtejí mě tady nechat i ve dny sváteční?
Dědečkův se stav se prudce zhorší, přestane jíst, nepije, odmítá léky. Je to jeho protest, protest proti zacházení s ním ze strany dětí. Nikomu nic neřekne, ale všichni kolem něj to víme. Snažíme se mu nějak pomoci, dobrým slovem, úsměvem, dobrým jídlem. Nic, nezabírá to. Až se jednoho dne otevřou dveře a v nich se objeví dcera nebo syn! Jeho dítě, konečně, jde si pro něj, nezapoměli!
Nálada se zlepší o 100%. pyšný děda nám představuje své potomky, nabízí fotografie! Usmívá se a v jeho tváži se zračí pohoda a štěstí. Někdy vydrží den, dva, někdy se stratí po odchodu návštěvy. A opět začne známý kolotoč, stav se horší a horší až....
Nezapomínejme na své blízké, jejich úsměv vám vynahradí ten čas strávený v jejich blízkosti . Jejich úsměv vám dovolí nahlédnout do jejich srdce a jistě tam zahlédnete obrovskou dávku lásky a pochopení. Neodkládejte své dědečky a babičky na dny sváteční , ale buďme s nimi a dívejme se do jejich tváře. Spatříte tam sami sebe za několik let.
 


Komentáře

1 Jarda | Web | 31. prosince 2007 v 19:15 | Reagovat

Řekl bych,že nejen šťastný úsměv,ale každý úsměv je krásný a osvěžující pro své okolí.

Samozřejmě nemám na mysli výsměch či škodolibost.

Úsměv je jako kouzelný proutek,který jako mávnutím dokáže změnit špatnou náladu v dobrou, smutek ve veselost,pláč v smích.

Úsměv je bohatství,které vlastní každý z nás, ale je smutné,že spousta lidí toto bohatství ukrývá a nehodlá se o něj dělit s druhými.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama