Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Prosinec 2007

Silvestr

31. prosince 2007 v 8:41 | ja |  Moje psaní


Tak ať se vám v tom novém roce daří lépe než letos!


Kam dohlédne úsměv

31. prosince 2007 v 8:00 | ja |  Moje psaní

Kdysi jsem někde slyšela,nebo četla ,já už nevím kde, krásný citát - Úsměv je okno, které nám ukáže stav našeho srdce! Ano , je něco krásnějšího než šťastný úsměv dítěte, držící se za ruku své maminky a schovávajíc se jí do kabátu? Je něco milejšího než úsměv na tvářích novopečených rodičů, při pohledu na své první dítě? A co, takový úsměv stařenky, které přišli na návštěvu dlouho neviděné děti! Viděli jste již takový úsměv? Já ano, mnohokrát. V nemocnici je spousta starých lidí, kteří jsou tam odklizeni jenom proto, že na ně není čas! Mladí se chystají na hory do Alp, dcera je pro zdravotní potíže raději sama doma a tak dáme dědečka do nemocnice. On je stejně jakýsi špatný, delší dobu nejí a vůbec. Ať se na něj v nemocnici podívají a dají ho do pořádku. Nikdo z rodiny si neuvědomí, že dědeček ví o jejich cestě i problémech a protože jim rozumí, trápí se s nimi. Při příjmu je apatický, nemluví, mlčí. Jeho oči jsou zavřené a uši hluché.
Po nějaké době se odváží rozhlédnout, promluvit. Začne jíst, jenom aby se co nejdříve vrátil domů mezi své blízké. Vždyť už jsou z Alp dávno doma, tak proč nemůžu jít domů? Ptají se dědečkovy oči, prozrazující obavy a strach? Mají mě ještě rádi? Chtejí mě tady nechat i ve dny sváteční?
Dědečkův se stav se prudce zhorší, přestane jíst, nepije, odmítá léky. Je to jeho protest, protest proti zacházení s ním ze strany dětí. Nikomu nic neřekne, ale všichni kolem něj to víme. Snažíme se mu nějak pomoci, dobrým slovem, úsměvem, dobrým jídlem. Nic, nezabírá to. Až se jednoho dne otevřou dveře a v nich se objeví dcera nebo syn! Jeho dítě, konečně, jde si pro něj, nezapoměli!
Nálada se zlepší o 100%. pyšný děda nám představuje své potomky, nabízí fotografie! Usmívá se a v jeho tváži se zračí pohoda a štěstí. Někdy vydrží den, dva, někdy se stratí po odchodu návštěvy. A opět začne známý kolotoč, stav se horší a horší až....
Nezapomínejme na své blízké, jejich úsměv vám vynahradí ten čas strávený v jejich blízkosti . Jejich úsměv vám dovolí nahlédnout do jejich srdce a jistě tam zahlédnete obrovskou dávku lásky a pochopení. Neodkládejte své dědečky a babičky na dny sváteční , ale buďme s nimi a dívejme se do jejich tváře. Spatříte tam sami sebe za několik let.

Moje Elinka

30. prosince 2007 v 23:03 | ja |  Fotografie

Pár obrázků našeho pejska


Nádhera

29. prosince 2007 v 8:33 | ja |  Moje psaní
Jako každá žena ráda dostávám květiny. Letos jsem dostala pod stromeček nádhernou orchidej.
Je fialová a nádherná. Ještě nikdy jsem orchidej nepěstovala. Proto si musím někde vyhledat nějaké dobré rady, aby mi dlouho vydržela. Něco jsem zaslechla v televizním Loskutákovi, ale moc jsem tomu tehdy nevěnovala pozornost. Proto nyní tápu a hledám. Možná, že někdo z vás má zkušenost s pěstováním těchto prý nenáročných květinek a trošku mi poradí.
Moje krasavice:


Už zase máme plné popelnice

28. prosince 2007 v 15:10 | ja |  Moje psaní
Vánoce jsou za námi, dárky leží rozbalené, mnohdy bez povšimnutí. Děti se rozmrzele válejí po pohovce, evidentně je nic co dává televize nezajímá. Dospělí, pokud nemusí do práce se baví pojídáním cukroví a popíjením něčeho z kalíšku. Maminy se točí kolem plotny a chtíc také stihnout odpolední program v televizi, spěchají s obědem. Po obědě se celá rodinka vypraví někam za sportem, někdy na povinnou návštěvu příbuzenstva. Většinou se však sedí doma a konzumuje. Konzumujeme jídlo, zábavu předloženou nám televizí, konzumujeme sportovní pořady. V prodejnách tiskovin a tabáku nám už v předvánočním čase nabídli filmy na DVD, po nichž se jen zaprášilo. Časopisů a novin je neuvěřitelné množství, zdaleka ne všechny se prodají, ale i tak konzumujeme všechno co se v nich napíše. Začínám mít dojem, že vlastní úsudek nám začíná chybět. Při procházce po městě jsem si všimla přetékajících kontejnerů a popelnic. Ještě nás čeká jeden maraton - Silvestrovský. V obchodech nestačí prodavačky navážet zboží, a lidí přibývá den ode dne více. Dneska, tj. 3 dny před Silvestrem se u nás nedalo pomalu kolem Alberta projít. Nával, všude auta, shon. Ve městě v obchodech nával, jako by všichni šli ještě dokupovat dárky nebo je alespoň vracet. V novinách psali, že na silvestrovskou oslavu do Česka se chystá 1/4 milionu cizinců. Ó, hrůzo!!! Ještě, že je Morava trochu zapomenutým krajem. Ale i tak, venku potkávám tolik lidí, že si připadám, jako o celozávodních dovolených v létě, kdy jsou okolní rekreační zařízení a chaty plné . Stromečky a dárečky, mnohde i živé, osiřely a čekají, zda se k nim někdo vrátí. Věřme, že ano a po Novém roce najdou konečně své uplatnění, abychom nemuseli vzdychnout, že " člověk se honí, aby něco koupil, a ono to tady leží a nikdo si toho ani nevšimne"!


Jen tak

27. prosince 2007 v 23:24 | ja |  Moje psaní
Měla jsem několik dobrých kamarádek. Jak už to tak bývá, skončila škola, naposledy jsme si zamávaly a ocitly jsme se rovnýma nohama v obyčejném životě. Potkáváme se sice jednou za pět let na srazu třídy, ale tam jsme tak zaneprázdněny setkáním a povídáním, že nemáme čas si uvědomovat rychle míjející čas. Vloni na setkání nebyla Irena. Jedna z nejveselejších spolužaček. Mluvila jsem s ní telefonem, ale neměla náladu. Dneska při cestě domů, z práce, jsem se setkala s její kamarádkou s níž se dodnes navštěvují. Neodpověděla na vánoční přání, nebere telefony.
Po smrti manžela, zůstala v bytě sama. Děti spolu neměli a manželovy děti o ni nemají zájem. V domě kde bydlí, není výtah a tak protože má nemocné nohy a silnou cukrovku nemůže se nikam vypravit. Domluvily jsme se teda na brzké návštěvě. Doufám, jenom, že bude brzo. Už se na Irču těším a touto cestou jí posílám ten nejkrásnější pozdrav, aby věděla, že jsme na ni nezapoměly.

Tváře lidí

26. prosince 2007 v 12:17 Můj koníček

Včera jsem se opět probírala svou sbírkou pohlednic, a vybrala jsem několik zajímavých, které jsem zvěřejnila zde v předchozím článku a další jsem vložila do rubriky pohlednice. nJsou to vesměs portréty a tváře slečen a dívek. Jistě již nežijí, bylo by jim přes sto let! Ale na oněh pohlednicích jsou mladé a krásné. Vynález fotografie způsobil, že jsou mezi námi i dnes po stu letech. A jsou pořád krásné a svěží. Doufám, že se vám budou také líbit, tak jako se líbí mě.

Něco obrazové poezie

25. prosince 2007 v 11:54 Můj koníček

Kouzlo starých časů, jak jsou zachyceny na dobových pohlednicích.







Štědrá noc

24. prosince 2007 v 16:24 | ja |  Moje psaní

Tak máme po zmatcích a shonu. Odpolední procházka na hřbitov, znamená každoročně tečku za vším shonem. Pomalu kráčíme ulicí, kterou chodívali všichni naši blízcí. Jako dneska vidím před sebou vysokou štíhlou postavu dědečka, zdravícího kolemjdoucí smeknutím klobouku a frajersky se opírající o hůlku, kterou vůbec nepotřeboval. Vedle něj spěchá malá postavička, drobounkými krůčky měřící cestu. Však se také babička něco naposlouchala, jeho v legraci míněných vět. "Prosím tě, pospěš, ťapkáš jako kuře!" Rád babičku těmito legráckami zlobil. Za nimi kráčí manželský pár, maminka zavěšená do tatínka, oba dva kráčejí rozvážnou chůzí. Jsou stejně vysocí a sluší jim to jít spolu.
Přes noc napadlo něco málo sněhu, všude je bílo a posvátné ticho. Potkáváme spousty známých, všichni si navzájem přejí, štěstí, zdraví a pohodu. Nic víc ani člověk nepotřebuje. Našim drahým dáme na hroby jako vzpomínku kytičku jmelí a svícen. Po celém hřbitově se rozsvěcí stovky světel. Začíná se smrákat a na obloze se brzy objeví první hvězda. Znamení, že nejkrásnější a nejtajemnější noc roku začíná. "Narodil se Kristus Pán, radujme se, z růže kvítek vykvet nám, veselme se!"

Vánoční přání

23. prosince 2007 v 13:52 Fotografie
Jelikož se nezadržitelně blíží chvíle na něž se všichni celý rok těšíme, posílám Vám všem, jehož oko spočine na těchto stránkách krásné pozdravení s přáním všeho nej.... a nej...., ať se vám kapr nepřipálí, stromeček neshoří, pod stromkem ať se jen dárky válí a sejdeme se zas ve zdraví.