
Hups, probudila mě dnes ráno naše Elinka. Skočila přímo do mé postele, aniž brala ohled na to, že ještě spím. Ano, ještě jsem spala i když je dnes tak slavný den. Už je to opravdu tak dávno, že to člověk pomalu a jistě zapomíná. Např. včera večer se konal ohňostroj a holky, které mě přišly vystřídat se divily co se děje. Ani mě v první chvíli nenapadlo o co se jedná. Člověk jaksi bere všechno nějak samozřejmě. Tak jsem si trochu zavzpomínala a je to.
Teď řeším jinou věc, foťák. Váhám mezi Canonem a Panasonicem. Tatin sedí u internetu a listuje a hledá a porovnává. Já fakt nevím, Chci ho, a je mi celkem fuk značka. Jen abych už mohla fotiti.Jak to bylo dříve jednoduché. V naší skříni se nachází několik fotoaparátů a ne zrovna špatných. ?Máme starou Flexaretu, Praktiku, Zorkij a já nevím jak se všechny jmenují. Když byli kluci malí, fotilo se o sto šest. Na dovolených, na různých akcích, Mikulášská besídka, Den dětí a pod. Narozeniny a svátky babiček a dědečka, všechno máme historicky podchycené. Samozřejmě nejdříve na fotkách, později na diapozitivech, nakoupilo se veškeré příslušenství, včetně plátna na promítání. A teď tam chudáci leží a čekají až je někdo, např. kluci vezmou a ukážou svým polovičkám, jací byli fešáci, když seděli na nočníku, koupali se ve vance na sluníčku, jezdili na malém kolečku po zahradě apod. To tam všechno je a ještě mnohem víc, je tam celý náš dosavadní život. V několika velkých albech mám ještě fotografie mých rodičů, jejich mládí a chvíle které strávili na skautských táborech. Spousta fotografií již nikomu nic neříká, pamětníci odešli, jenom fotografie zůstávají. Zajímavé fotky zachycují přeměnu našeho městečka v modernější město, bourání starého hotelu a výstavbu hotelu nového. Některé fotky jsou ještě staršího data, mám například fotky z II. světové války odněkud z tehdejšího Ruska, vylodění německé armády v Oděsse, kolona vozidel táhnoucí někde širou stepí, a podíváme-li se ještě dál, návštěvu T.G.Masyryka u nás , jeho přivítání na nádraží a na náměstí, zápis do knihy apod. A můžeme se dokonce podívat někdy do počátku minulého století, když se stavěla nová silnice na Hostýn a připravovala se na návštěvu císaře France Josefa. Na fotkách mám zachycenou i rekordní sněhovou nadílku z roku 1921, kdy sníh dosahoval po okraje střech a děti se vozili áž se střechy dolů. Předminulé století je na fotkách zachyceno v Kralupech nad Vltavou, kde před zájezdním hostince stojí koňský povoz jež dovezl v bečkách pivo. Je jich opravdu hodně, mnohé jsou cizí, ani dnes už nevím kde jsem k nim přišla. Mnohé jsem dostala od známých, kteří mě zásobovali a zásobují pohlednice, které již roky sbírám.
Ta proslulá zima byla spíš 1929.