Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Lampička

1. listopadu 2007 v 9:27 |  Moje psaní

Měla jsem vlčí mlhu, nebo se mi něco zdálo? Včera večer kolen 22 hodiny jsem měla dojem, že je nový design stránek blogu, chtěla jsem si ještě něco udělat, tak jsem na to narazila. Bylo to pěkné, ale za tu chviličku jsem to celé neprohlédla. Mám dojem, že tam něco přibylo, možná to bude dobré, už se na to těším. To jen tak na okraj.
Mou každoroční povinností je úprava hrobu před Dušičkami. Letos jsem začala o něco dříve, nechala jsem vyleštit pomník, nazlatit písmenka, dosypat novou drť, neboť ta stará byla již škaredá. Včera po noční jsem se vydala do města, podotýkám, že pršelo, koupit ještě něco na doladění celkové atmosfery. Všechna čtyři květinářství, která u nás máme byla k prasknutí narvána kytkama, věnci, řezanou krásou chryzantém. Opravdu až oči přecházely. Jeden nevěděl co vzít. Tak jsem koupila od všeho něco, nechala si to zabalit a kráčela v děšti, který zvolna ustával na hřbitov. Není to moc daleko ale ony se kytky a věnce pronesou. Když jsem se dobelhala na hřbitov a odložila tu zátěž, odběhla jsem si ještě k automatu koupit světla a zápalky. Automat je bezvadná věc, prodá vám světýlka v krabičce po pěti kusech se zápalkami, nebo velké červené kalíšky s kovovou krytkou. Všechno jsem načančala a chystala jsem se zapálit světýlko v nové lampě. Nešlo to, zápalky z automatu byly vlhké. Nikde nikdo, já jako nekuřák, pochopitelně u sebe oheň neměla. Tak co teď? Rozhlížela jsem kolem, nikoho nevidouc, napadlo mě zapálit si kalíšek od sousedovy lampičky. Jenom jsem se sehla, ozvalo se za mnou "vy nemáte svůj oheň?". Sousedka!
S omluvou a ruměncem ve tváři, jsem položila světlo na její hrob, vykoktala jsem něco v tom smyslu, že aby prominula, myslíce si něco o tom , aby jí neubylo, a odcupitala jsem za roh. No tohle ti teda, bábo jedna, nedaruju. Chvíli jsem se procházela koukala se na ostatní výzdobu. Mimochodem, docela ráda v tyhle dny zamířím na hřbitov a prohlížím si ,jak jsou někteří lidé vynalézaví, co všechno dokáží na hrob dát. Od nádherných drahých kytek a věnců, až po domácky upletených květinových věnečků a papírových vystřihovánek, opět škoda, že jsem neměla čas koupit si foťáček. Byly by to zajímavé fotečky.
Pak jsem zahlédla onu nevlídnou paní vycházet přední branou. Hurá, přišla moje chvíle! Vrtátila jsem se k našemu hrobu, rozhlédla se a opět si od sousedky zapůjčila kalíšek se světýlkem. Nyní se mi už podařilo odpálit si své světýlko. Překontrolovala jsem celou úpravu hrobu, zkonstatovala, že je dobrá a spokojena, leč šíleně unavená jsem odkráčela domů.
Doufám, že se ti mrtví o to světlo v noci nepoperou!
 


Komentáře

1 Karel | 1. listopadu 2007 v 22:16 | Reagovat

Co to jenom bylo za babu?

2 hadimrcha | Web | 2. listopadu 2007 v 11:10 | Reagovat

Taková divná, možná to byla polednice

3 Jarda | Web | 3. listopadu 2007 v 9:07 | Reagovat

Jsou lidé a lidé.Škoda,že těch se sobeckými sklony přibývá.

4 Mirka | Web | 4. listopadu 2007 v 7:53 | Reagovat

...tak snad se ti nebožtíci nepoprali..paní nebyla zrovna z ochotných, že? Je to škoda, alespoň na takových místech by si lidé mohli být nápomocni...

5 hadimrcha | Web | 5. listopadu 2007 v 10:07 | Reagovat

No bohužel, jak vidno lidi jsme různí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama