Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Jen tak

21. listopadu 2007 v 0:27 | ja |  Moje psaní
Tak už jsem dneska napsala svůj příspěvek asi třikrát, a nikdy se mi jej nepodařilo uložit.
Je to k vzteku. Zrovna, nemám psavou náladu, proto to asi vzdám. Ještě, že jsem si uložila několik dřívějších nápadů. Dnešní zápis je tedy jenom velmi krátký.
Jen tak se toulat vzpomínkami je někdy krásné. Člověk objevuje věci dávno zapomenuté, například vzpomínka na školní výlet do Tater, nebo do Prahy. Letní dětské tábory s první láskou v nich. Prázdninové příhody, návštěvy zakázaných objektů, indiánské výpravy s pravým indiánským mučením, zvaným válečkové. Večerní čtení knih půjčených od p. Hrabalové, prohlížení starých kalendářů. Večerní tajné výpravy , první rande apod.
Nikdy bych nevěřila, že se člověku vybaví takové drobnosti, jako např. různé přezdívky kamarádů a kamarádek, jejichž pravá jména už odvál čas. Před očima se člověku míhají obrazy a obrázky z dob, kdy jsme poslouchali začínající Beatles, uši napnuté při ladění starého radiopřijímače ve snaze najít stanici Radia Luxemburk( ani nevím jak se to správně píše). Večery na internátě se sklenicí domácího červeného vína od kamarádky Lídy, první cigareta, vykouřená v okně , aby kouř nešel dovnitř a vychovatelka nic nepoznala. Večer, kdy jsem si poprve obarvila vlasy a pak strach z toho, co řeknou doma. Jak jsme utekli profesorovi z hodiny a pak ty následky. Ještě dnes není zaplaceno plátno, které jsme roztrhli na kulečníku v zápalu hry a pak utekli oknem. Je toho za jeden život tolik, že ani 10 celovečerních filmů by nestačilo. Jsou to všechno vzpomínky mojea ráda se k nim vracím.
To jenom tak, aby řeč nestála, když už se mi článek nepodařilo uložit. Tak snad jindy něco smysluplného.
 


Komentáře

1 ividol | Web | 21. listopadu 2007 v 13:49 | Reagovat

Tak nevím...nepsala jsi o mém internátním popíjení a kouření z okna? A o poslouchání Radia Luxemburg- taky? I k těm obarvenejm vlasům se hlásím a profesorce jsme utekli z hodiny do kavárny...byla z toho dvojka z mravů v pololetí...

Díky za vzpomínky, pořád se chystám taky nějaké napsat, ale koukám, že tady to budu mít bez práce.:-))

2 hadimrcha | Web | 21. listopadu 2007 v 18:24 | Reagovat

Já myslím, že naše generace prožívala ty krásné roky mládí stejně. Byli jsme holt veselí, ale brzo jsme dostali rozum  spíš nám byl společností vnucen!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama