Dělala jsem si pořádek v krabici s volnými fotografiemi. Je na nich všehochuť. Moje fotečky z posledních dnů na internátě, drahá polovička na vojně a po ní, skupinka přátel společně trávící velikonoce. Nějaké fotky z nějaké schůze, dle nástěnky asi odborářské. Několik fotek ze zájezdu do východních Čech, asi hodně starých, neboť osoby na nich zobrazené neznám. Několk svatebních fotografií, to jak se omladina v naší rodině vzdávala svobody. A děti!!! Spousty miminek, jsou na nich jistě i moji miláčkové, ale poznat na těchhle černobílých fotkách, kdo je kdo, nelze.
Tak to dopadne, když si člověk nepoznačí kdo, nebo co na fotce je. Máme sice vzorně zařazené diapozitivy. Na těch lze časovou posloupností rozeznat staršího potomka od mladšího, ale na těchto fotkách nikoliv. Někdy si moje děravá hlava vzpomene, tuto košilku měl mladší kluk, s těmato hračkama si hrával ten starší. Ale jinak!?!? Jsou na sebe v učitém věku (2-3 let) velmi podobní. A protože po mě mladší chtěl fotografie ze školky a první třídy dala jsem se do hledání.
Už více jak hodinu, třídím a lámu si hlavu nad několika fotkami. Opravdu si jsou ti naši kluci podobní jako vejce vejci. Stejný výraz andělských očí, v nichž zahlédnete čertovské ohýnky. Kudrnaté vlásky mají oba jako děvčátka, oblečení dědil mladší po starším, takže vodítko žádné.
Je to už tak dávno, že opravdu nevím. Bude se muset spokojit s tím co mu dám!
A venku stále sněží!

Venku nesněží, venku je bílý sajrajt. Ach, ty krásné letní, tričkové dny. Kampak se poděly.