
Slyšeli jste o tom, že šlechtici mají modrou krev? Jistě všichni! Ale mohu vás ujistit, není to pravda. Na našem oddělení ležel potomek jednoho z moravských šlechtických rodů, p. Strachwitz. Mimo to, že to byl pán velmi starý, na něm nebylo nic zvláštního. Nikterak nepřevyšoval svými požadavky ostatní pacienty. Právě naopak, myslím si, že byl velice skromný, neodmítal žádnou radu lékaře, všechno vždycky provedl dle nařízení. Zkrátka šlechtic.
Vzpoměla jsem si na něj při prohlížení internetových stránek s erby známých šlechtických rodů. Je to nádhera, prohlížet si obrázky těchto erbů, které namaloval Jiří Louda. Je to zajímavé koukat na obrázky a ještě zajímavější čtení o těch, kterým tyto erby patřily, nebo jejich součásti jim daroval panovník za dobré služby a vojenské zásluhy. Nikdy bych nevěřila, že se v nich dá číst jako v dějepisné učebnici. Rody se spojovaly sňatky, a tím na erby přibývaly další součásti.
Městské erby jsou jednodušší, a odrážejí se v nich také dějiny hornictví, dřevorubectví apod.
Musím si sehnat nějakou knihu o erbech a přečíst ji. Už jsem dlouho nebyla v naší knihovně, tak tam budu muset zajít a pořádně se porozhlédnout. Teď, když je venku sníh a moc se nedá chodit na procházky, budu sedět a číst.

Hodně se toho dozvíš o tvorbě erbů na http://www.heraldica.cz a na mnoha dalších stránkách. Taky jsem se o tvorbu a zákonitosti heraldiky zajímala. Pustila jsem se asi před měsícem do shromažďování údajů o svých předcích. Je to makačka ale baví mě to a našla jsem si i program ve kterém to zpracovávám.