Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Svátek

6. října 2007 v 20:37 | ja |  Moje psaní
Hanuš!
Zítra má svátek! Znáte nějakého muže tohoto jména? Já jen dříve narozené. Např. Mistr Hanuš, údajný výrobce orloje na Staroměstské radnici. Pak mistr Hanuš Schwaiger - malíř. U nás v městečku někdy přebýval a chodil do místní vinárničky. Zdejšímu vinárníkovi dokonce na zeď namaloval krásný obraz. Dlouho nebyl k vidění, myslím ten obraz. Nyní je v oblíbené restauraci
stejného jména U Hanuša. Dobře se v ní sedí i v její zahrádce. Budete-li u nás někdy zastavte se.
Stará pověst o jednom vinárníkovi,
který vodou začal a peklem skončil.
Na náměstí proti faře
v starém městě Bystrici,
stoji dům a na němvidět,
plechovou jen krabici.
Nad krabici hrozen visí,
celý zlatý do slova,
z toho, když se liják spustí
kape voda dešťová.
Každý poutník od Hostýna
sedřen žízni, modlitbou,
na ten zlatý hrozen shlédne
s radostí a zálibou.
Jak on pěkně dovnitř láká!
Třeba jít tam, bud jak bud.
Je-li víno tam jak hrozen,
pak je jistě - samá chuť.
Dovnitř vejde, k stolu sedne.
"Prosím co si přejete?"
Máte tady dobré víno?
Jak se tak ptát můžete.
U mne víno jako jiskra,
chcete ho snad plný džber?
Bojanovské staré, mladé
a pak - Herr von Baumgartner!
Poutník hledí jako zmámen.
"Fon" poroučí na to hned.
Hostinský však připomíná:
Prosím čtvrtka za třicet!!
Za třicet či za padesát,
jenom ať je dobré dost.
Hostinský mu uraženě:
Mě si chválí každý host.
Víno je tu. Host si přihne
s chutí z čtvrtky žádané.
Co to? Zmýlil jste se? volá,
já jsem nechtěl STŘÍKANÉ!
Já jsem také žádné nedal,
vinárník hned odpoví,
to už jiní páni pili,
trošku větší jako vy!
Na ten důkaz poutník zmlkl,
a resignací dále pil,
věřil, že jen víno pije,
a vodu si odmyslil,
Potom třicet pěkně klopil,
vzal svůj tlumok na záda,
a myslil si: vzácná voda,
co jak víno vypadá.
Ale Bůh už nemoh vidět
tajné hříchy míchala,
proto chtěl by pravda jednou
na světlo se dostala.
Poslal tyfus přeukrutný
v slavné město Bystřici,
a všichni co vodu pili,
dostávali hlavnici.
Byl to strašný poplach v městě,
nářek sirotků a vdov,
nemoh stačit s přehlížením
štátfysíkus doktor Toff.
Usnesli se tedy lidé,
vody žádné nepíti,
a tak začli jen na víno
k Vaverkovi choditi.
Ale hrůza - čeho se ach
brzy na to dočkali:
všichni, co tam víno pili,
šmahem tyfus dostali.
Tak svět nyní jasně poznal
tuto vodní neplechu.
až ji kdysi vymaloval mistr
Švaiger na plechu.
Kdo chce vidět, že tu autor
jenom pravdu povídá,
ať si zajde k Vaverkovi,
tam ten obraz uhlídá.
Čerti už ho mají v pekle,
vědí co s ním, kumštýřem
pěkně vodu do něj lejí
rozžhaveným trychtýřem.
Kolik jí kdys za života
nalil lidem do vína,
tolik ji teď musí vypít v pekle,
duše zločinná.
Že jí bylo asi hodně
dosvědčení nejkratší:
čtrnáct čertů u pumpy je
a pumpovat nestačí.
Při tom vodu silně nosí,
putna chodí za putnou,
vinárníku vlas se ježí
touto mukou ukrutnou.
Vaverka se v rakví svíjí,
puls mu drží Lucifer,
v pekle pějí novou hymnu:
Tu máš Herrvonbaumgartner!
A to je ten příběh smutný
ze staroslavné Bystřice;
na postrach ať lidem stojí
hotel "Žlutá krabice".
Nyní z toho povídání
poučení čerpejte
a nikdy více v cizí víno
žádné vody nelejte!
 


Komentáře

1 Zuzka | Web | 7. října 2007 v 11:16 | Reagovat

Tak Hanuše žádného neznám, ale ta básnička je výborná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama