
Jako děti jsme si hrávali spoustu her. Na honěnou, na babu, četníci a zloději, na sochy apod.
Bývala při tom legrace a člověk se na tyto chvilky vždycky těšil. Pak přišlo období, kdy jsem tytéž hry učila své dva miláčky, synáčky. Kluci už tolik této zábavě neholdovali, měli raději vyprávění pohádek a příběhů podle obrázků. Některé jsem si sama vymýšlela a interpretovala. Také se mi to období zamlouvalo mám dokonce některé povídání z úst svých dětí nahrané na páscích.
Proč, ale o tom píšu! Včera jsem si po delší době opět jednu takovou hru zahrála. Samozřejmě, že bez mého přičinění. Maluje se JIPka. Tak se musí nemocní přesunout na jiné pokoje a oddělení. Celý den jsme hráli tedy známou dětskou hru škatule, škatule hejbejte se. No, něco šíleného. Dva tam, tři nazpět, jeden nahoru, jeden dolu. Chudáci nemocní, byli z toho do večera v šoku. Myslím si, že do rána hráli sami hru Člověče nezlob, se! Doufám, že to pochopili a dneska už bude klid. Klid, který všichni nemocní a vlastně i zdraví potřebují, ze všeho nejvíce.Uf, tak jsem se trochu uklidnila.

Tož hlavně, že jsi pak nebloudila a nehledala, kdeže ty pacienty vlastně máš :)