Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Kdybych byla princezna

14. října 2007 v 12:27 | ja |  Moje psaní
Tak mě právě navedl mužík na jednu filosofickou otázku. Mám rozečtenu knihu o životě ve středověku a on právě sleduje Objektiv. V jednom jeho příspěvku ukazovali tzv. "terakotovou armádu čínského císaře". Při jeho sledování jej napadlo, jak mohou vědci , rozuměj archeologové, vědět, jak to bylo doopravdy. Možná by se všichni divili, kdyby měli možnost nahlédnout do těch dob, že je to všechno jinak než si představovali. No, je to možné, ale jak se do těch starých dob dostat jinak, než v knihách a ve vlastní fantasii.
Už jako dítě jsem si představovala, že jsem princeznou a bydlím na zámku. Alespoň jeden den prožít jako ta princezna, to by bylo!! Takové přání mají asi všechny holčičky, které milují pohádky o princích a princeznách. Ale kdo by se chtěl vrátit mezi ty obyčejné lidi, žijící třeba ve středověku? Určitě to nebyla procházka růžovým sadem. Všude chudoba, násilí, nemoci, nespravedlnost! No to by mě asi nelákalo. Také to, že lidé byli analfabeti nebylo zrovna lákavé. Právě jsem si uvědomila, jak to asi vypadalo na tom vysněném zámku! Král negramota, hulvát a násilník, princezna jemná osůbka, umí číst a psát, ale komu, by psala, když její vysněný princ je taktéž vycvičen jen k boji, čtení a psaní je jenom pro mnichy a druhorozené královské syny. Málo který královský otec dopřál svým dětem vzdělání, synovi dal do vínku válečná tažení a dcerušku místo krásného života po boku milovaného prince, čekal starý král ze sousedství, kterého si musela vzít pro klid a dobré sousedské vztahy. Takže také žádná selanka. Ten, kterého milovala odešel do světa, při nejhorším byl zabit, ona dostala domácí vězení, nebo skončila navždy v klášteře. Tak co, raději žít dnes, že? Já, známá tím, že si jen těžko nechám vnutit cizí názor, bych v tom kláštěře asi byla od narození.
Proto si raději nechám jen své sny a dobré historické knihy.
 


Komentáře

1 Jitka | Web | 14. října 2007 v 22:49 | Reagovat

Pěkně jsi to napsala. Taky jsem si tak někdy snila ale středověk to nee.To už bych si spíš uměla představit být dcerou továrníka za první republiky, než nastala krize, obklopenou gentlemany, dvornými muži, kteří nosí svým vyvoleným květiny a zahrnují je šperky. Tak to jo, to by se mi líbilo.

2 babča | Web | 15. října 2007 v 8:49 | Reagovat

jo středověk brr nebrat,někdy mám ale pocit jako by někdo zhora chtěl,aby se vrátil,to by se jim vládlo co

3 Karel | 15. října 2007 v 10:44 | Reagovat

Jo za starých časů, to se to vládlo...

4 Chachina | Web | 15. října 2007 v 21:51 | Reagovat

Já jsem vždycky chtěla být Popelka :-)

5 hadimrcha | Web | 16. října 2007 v 10:37 | Reagovat

Proč zrovna popelka?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama