Kdo to nezažil, neuvěří! Je obtížné chodit do stejné školy jako váš sourozenec. Já měla to štěstí, že jsem jako o čtyři roky mladší podědila všechny učitele po starším bratrovi. Jelikož je o čtyři roky starší, ukončil základku ve stejném roce, kdy já nastoupila do 6. třídy. Doposud jsem měla celé čtyři roky jednoho pana, pardon soudruha, učitele. Byl hodně přísný a uměl si sjednat pořádek. Jelikož jsem od malička byla živel, tak jsem nejednou skončila s pusou přelepenou lepící páskou, to proto, že jsem vyrušovala mluvením! Ukecaná jsem stále, což se nyní projevuje mou neustálou touhou něco povídat, ba i psát.
Proto, když jsem podědila všechny učitele a učitelky, kteří učili čtyři roky mého bráchu, bylo jasné, že se to bez maléru neobejde. Co, já se naslýchala vět typu - ten Karel, to je tvůj bratr? - no, tohle by teda brácha určitě věděl! - ale chování měl bratr rozhodně lepší, nemyslíš? Bylo to hrozné, zvláště, když se to naučili i spolužáci. Život je holt, zajímavý. Po mém absolvování základní školy jsem nastoupila na střední školu do města, kde právě odmaturoval brácha. Sice na jiné škole, ale protože jeho škola i internát byl v ulici, kde se nacházel můj internát, brzy se rozneslo mezi žáky, kteří si ještě bráchu pamatovali, že jsem jeho sestra. A tak věty typu - ten Karel je tvůj brácha?, jsem pak ještě nějakou dobu slýchala i tady.
Ano, ten Karel je můj brácha a nechybělo mnoho a situace se mohla opakovat ještě do třetice v Brně.
Proto, když jsem podědila všechny učitele a učitelky, kteří učili čtyři roky mého bráchu, bylo jasné, že se to bez maléru neobejde. Co, já se naslýchala vět typu - ten Karel, to je tvůj bratr? - no, tohle by teda brácha určitě věděl! - ale chování měl bratr rozhodně lepší, nemyslíš? Bylo to hrozné, zvláště, když se to naučili i spolužáci. Život je holt, zajímavý. Po mém absolvování základní školy jsem nastoupila na střední školu do města, kde právě odmaturoval brácha. Sice na jiné škole, ale protože jeho škola i internát byl v ulici, kde se nacházel můj internát, brzy se rozneslo mezi žáky, kteří si ještě bráchu pamatovali, že jsem jeho sestra. A tak věty typu - ten Karel je tvůj brácha?, jsem pak ještě nějakou dobu slýchala i tady.
Ano, ten Karel je můj brácha a nechybělo mnoho a situace se mohla opakovat ještě do třetice v Brně.
" alt="DividerFagel_@nne[1]" class="center"]
Je věčná škoda, že se Ti to v Brně nepovedlo. Moc jsem si to tehdy přál.
Tak v příštím životě, ano?