Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Jak se zmocnit času?

8. října 2007 v 10:36 | ja |  Moje psaní
Čas, jak známé slovo, označující prchavé minuty, hodiny, dny a roky. Jak vlastně člověk přišel na to odměřovat jednotlivé úseky, dne, roku. Bez hodin to asi bylo velmi prosté. Tma, světlo, noc, den. Doba zimy, doba od osetí do sklizně. Pořád to bylo jenom neurčité a pokaždé jinak dlouhé období. Někdy se čas spojoval také s lidským věkem, pamětí - historické události dle vyprávění. Např. to bylo tenkrát když naši zemi napadli Avaři. No, ale kdy to bylo? Nebo stalo se to, po tom velkém suchu. Až vznik kalendáře umožnil časovat události v dlouhodobém horizontu. Kratší časové úseky potřebovaly jiná zařízení.
Kdy se objevily první, tzv vodní hodiny, nebo sluneční hodiny se asi nedozvíme, ale byl to pro lidi opravdový zázrak, následovaly rozličné pokusy měřit čas, např. kuličkami zatavenými ve voskových svících, které po rozpuštění určitého množství vosku upadly do kovové misky a svým cinknutím oznámily konec jednoho úseku. Dobrý nápad byly i sluneční hodiny, ty však nefungovaly, pokud bylo zamračeno.
Je zvláštní pozorovat pohyb písku v přesýpacích hodinách. Pozvolna se sype z horní a naplňuje dolní skleněnou baňku. Takové hodiny používali v dřívějších dobách námořnící, hovořilo se o počtu skel, , tzn. otočení hodin.
Až objev hodinového strojku, znamenal vítězství. Hodiny sice nedokáží čas ovládat, ani zastavit, či zrychlit, ale usnadňují člověku život. Už ví kolik minut mu zbývá k odjezdu vlaku, jak dlouho ještě musí vařit např. maso, aby se dalo jíst.
Stále však mám dojem, že neovládáme čas, ale on ovládá nás. Dnešního člověka vytrhne ráno z hlubokho spánku budík. Člověk pojí snídani, aby nezmeškal autobus, protože musí být přesně v kanceláři, od 12.00 do 12.30 má přestávku na oběd. v 16.45 vypne počítač a maže rovnou domů, aby ještě před večeří stihl televizi, v 19.30 zhltne zprávy, na 20.30 minutu se dostaví na boowling(kdo příjde pozdě, zaplatí pokutu) a před půlnocí obvykle už leze do postele, i když by si rád ještě něco přečetl nebo skočil na jedno pivko, ale ráno bude zase zvonit budík. A tak pořád dokola. Jak rád by dnešní člověk se řídil jenom podle denní doby, usínal se slepicemi a vstával s kohoutím zakokrháním. Snad jen o dovolené se mu tento sen může splnit, ačkoliv i tehdy jej čas honí.
Je to čas, který neustále honíme a doháníme, je to čas, který neustále nemáme. Můžete mít sebelepší hodiny, ale čas je pořád stejně neuchopitelná a nezvládnutelná věc.
 


Komentáře

1 Hablina | Web | 8. října 2007 v 21:40 | Reagovat

Hodiny mě nutí vstávat v čase, který můj organismus řízený sluncem a světlem nepovažuje za vhodný ke vstávání....achich ouvej, já chci spát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama