Tak jsme zase jednou o hodinku omládli. Posouval se čas. Je to podivné, ale nic jsem na sobě nepozorovala. Jen větší únavu a delší službu. Přemýšlela jsem o tom, co bych si tak ráda vrátila nazpět. Mít tu možnost vrátit čas jen o jediný den, který by to byl? Tak nevím, vrátit se opět do první třídy na začátek školní docházky? Nebo do dne, kdy jsem celá šťastná oznamovala rodičům, že mě přijali na střední školu? Možná by to byl den maturity a vlna štěstí ze splněného snu? A proč si nevrátit okamžik, kdy jsme si před rodinou a svědky řekli své - ano! Porod prvního syna, to byl zážitek nad zážitky, zrození nového života. A co takhle promoce prvorozeného na VŠ ? Opravdu by si člověk těžko vybíral, kterou chvíli svého života by chtěl vrátit. Byla by to chvíle nesmírného štěstí, či snad chvíle, kdy jsme provedli špatné rozhodnutí, které podstatně ovlivnilo náš další život. Těch dobrých i špatných okamžiků bylo hodně, on vlastně celý lidský život je složen s dobrých a zlých chvilek. Jenže který si vrátit nazpět, to by byl oříšek. Je dobře, že to nejde.

To je ale náhodička,právě jsem předevčírem psal úvahu na obdobné téma-Kdybych mohl vrátit čas.
Došel jsem k závěru,že bych nic neměnil atd...