
"Sestřičko, vy jste anděl" prohlásila jedna paní, když jsem ji v noci, celou propocenou převlékala a upravovala,. Spala tvrdě a probudily ji až moje ruce, stírající pot z jejího čela. Já a anděl , no to se jí povedlo, mám do něj daleko. Nosím sice bílé šaty, ale anděl nejsem! Nebo snad....?
Už od večera přemýšlím o jedné věci. Jak by asi vypadal můj anděl strážný! Chudák jeden ten by dneska musel být sešlý a strhaný dřinou. Co já jsem se jenom naprováděla a on mě všude musel chytat, brzdit a odstraňovat všechny překážky. Ale andělé prý nestárnou. tak pak by musel být štramák jako zamlada. Někde jsem četla, že máme dokonce anděly dva. Jsou to chlapi nebo ženské? A jak vypadají? Je to zajímavá myšlenka, že nad vámi stále někdo bdí, kdo vám v případě potřeby podá ruku. Jsou lidé, kterým se prý andělé sami zjevili a s dobrou radou jim pomohli v nouzi. Možná, že je všichni moc dobře vidíme, ale nevíme, že jsou to oni, možná také, neexistují. Stejně jako mimozemšťané, kteří se také nenechávají odhalit. A co, když jsou to jedny a tytéž postavy, obojí přece přicházejí tam seshora, odněkud, kam naše oko nedohlédne.
Přemýšlela jsem o tom v noci při práci, kdy jsem obsluhovala 25 nemocných , ležících pacientů. Někteří nespali a v přítmí pokoje natahovali ruku po podané sklenici vody, jiní naopak ve spánku vnímali moji přítomnost jenom málo a někteří vůbec ne. Možná právě moje přítomnost v nich vyvolává ten dobrý pocit jistoty a bezpečí. Možná právě v mé siluetě, vidí oko nemocného a horečkou zmítaného člověka, tu nadpozemsky krásnou postavu anděla, jež přináší úlevu a pomoc. Kdoví !?!
Už od večera přemýšlím o jedné věci. Jak by asi vypadal můj anděl strážný! Chudák jeden ten by dneska musel být sešlý a strhaný dřinou. Co já jsem se jenom naprováděla a on mě všude musel chytat, brzdit a odstraňovat všechny překážky. Ale andělé prý nestárnou. tak pak by musel být štramák jako zamlada. Někde jsem četla, že máme dokonce anděly dva. Jsou to chlapi nebo ženské? A jak vypadají? Je to zajímavá myšlenka, že nad vámi stále někdo bdí, kdo vám v případě potřeby podá ruku. Jsou lidé, kterým se prý andělé sami zjevili a s dobrou radou jim pomohli v nouzi. Možná, že je všichni moc dobře vidíme, ale nevíme, že jsou to oni, možná také, neexistují. Stejně jako mimozemšťané, kteří se také nenechávají odhalit. A co, když jsou to jedny a tytéž postavy, obojí přece přicházejí tam seshora, odněkud, kam naše oko nedohlédne.
Přemýšlela jsem o tom v noci při práci, kdy jsem obsluhovala 25 nemocných , ležících pacientů. Někteří nespali a v přítmí pokoje natahovali ruku po podané sklenici vody, jiní naopak ve spánku vnímali moji přítomnost jenom málo a někteří vůbec ne. Možná právě moje přítomnost v nich vyvolává ten dobrý pocit jistoty a bezpečí. Možná právě v mé siluetě, vidí oko nemocného a horečkou zmítaného člověka, tu nadpozemsky krásnou postavu anděla, jež přináší úlevu a pomoc. Kdoví !?!

Mívala jsem docela ráda ty noční služby, kdy jsem také procházela ztichlé pokoje, občas někomu něco podala, natřepala deku, otočila polštář...řekla bych, že ti docela rozumím.