
Celé léto jsem pracně třídila odpad, skládala papíry, odnášela plast a sklo do kontejnerů. Domnívaje se, že opět nastane období, úporného dotírání školních dětiček, shánějící starý papír do sběru. Ale nic, klid, ticho. Dětičky nic nenosí, nesbírají. Proč? Že by tyto akce nadobro skončily?
Také jsme měli různé sběry do školy. Jeden rok se nosily kaštany pro lesní zvěř, v celém širokém okolí se nenašel ani kaštánek, další rok byla sbírka šípků pro lékárny, všechny šípkové keře v okolí byly orvány.
Papírek by jsi marně hledal, ten rok, kdy byl sběr papíru. Jezdili jsme dům od domu, obchod od obchodu a skládali noviny, kartony a jiný papír. Vzpomínám si, že jsme také sbírali jitrocelovou nať, hluchavkový květ, podběl a sušili vše pro použití v lékárnách. Jindy jsme se zase plahočili na heřmánku. Holt sbíralo se ledacos. Moje děti zase nosily do školy sušenou pomerančovou kůru, vršky od petek, projeté jízdenky a já nevím co všechno ještě.
Letos nic, že by se už nic nesbíralo, nechce se mi věřit.
Sbírá se kdeco. Dnes jsem ale sbíral ve Frankfurtu nakladatelské katalogy a mám uchozené nohy. Zdravím Tě od Mohanu.